Rob Zombie v jednom z nedávných rozhovorů pochválil Slipknot a označil je jediným přeživším zástupcem dob, kdy termín rocková hvězda větší než samotný život nebyl jen bohapustým plácnutím do větru. Corey nyní v rozhovoru s Loudwire.com na tato slova zareagoval:


"To fakt řekl? Hahah! Super! Díky, Robe! To je šílené, vůbec jsem nevěděl, že něco takového řekl. Celkem tomu ale rozumím. Teď rock každopádně prožívá docela zvláštní časy, protože s rockem to máte jako na houpačce, kdy se každých 15 let opakují jednotlivé cykly. Takže teď se rock po relativně slabším období pomaličku zase vrací na vrchol a bude rozhodně zajímavé sledovat, kdo z nových jmen na scéně se ujme žezla. Bude to super, půjde o zcela novou generaci rockových kapel, která ponese vlajku. Takže oceňuju Robova slova a zatím tu vlajku nechci pouštět, ale už se blíží doba, kdy budu muset, protože moje kolena už to nedávají."

...

Corey Taylor: "Byl vším, co je nádherné na této kapele a této skupině lidí. Jediné slovo, kterým bych mohl správně definovat Paula, je láska. Všechno, co dělal, dělal pro lidi okolo, ať už vás znal, nebo ne... a to je to, co tady za sebou nechal - naprostá láska. Bude chybět každičkému kousku mého srdce, stejně jako všem okolo a každému, kdo jej znal. Byl z nás tím nejlepším. Chybíš nám, strašně nám chybíš."

Shawn Crahan: "Je velmi důležité, aby si každý tam venku uvědomil, že Paul Gray byl skutečnou esencí Slipknot. Paul stál u zrodu kapely a nikdo z nás by bez něj nebyl tam, kde je teď. Miloval fanoušky. Byl tím z nás, který vždy chtěl, abychom spolu navzájem vycházeli a soustředili se na kapelu. Byl skvělým přítelem a člověkem. Bude nám neskutečně chybět a svět bez něj bude jiným místem."

Sid Wilson: "Potkal jsem tuto rodinu skrze Paula. Tehdy jsem si to ještě neuvědomoval, ale můj život se od doby, co jsem ho poznal, změnil. A to je podle mě to nejdůležitější - kohokoliv potkal, tomu dokázal změnit život, ať už to ten dotyčný věděl, nebo ne. Miluji jej za to, že mě tady dostal. Bude mi chybět. Miluji tě, Paule."

Chris Fehn: "Byl to prostě ten chlápek, kterému když zavoláte a on to zvedne, hned se cítíte lépe. Dokázal vás rychle uklidnit. Dal vám pocit, že jste součástí jeho rodiny. Kdybyste neměli kde bydlet, klidně můžete zůstat u něj doma, takový on byl. Dokázal vás obejmout jako nikdo jiný. Když vás popadl, okamžitě jste cítili tu lásku, která v něm je. Naučil jsem se díky němu hodně věcí o sobě samém. Pokaždé vám kryl záda, což je něco, co jsem se od něj snažil naučit."

Tony Gray: "Moc nám chybíš. Děkuji všem fanouškům, kteří jej učinili tím, čím byl, a dostali Slipknot tam, kde dnes jsou. Bude nám chybět."

Joey Jordison: "Moc mi můj bratr chybí. Je to teď pro mne velmi složité. Chci jenom říct, že tě moc miluji, Paule. Celému světu budeš chybět. Díky za všechny úžasné chvíle, které jsme spolu prožili."

Brenna Gray: "Paul byl mým manželem i skvělým člověkem a chci, aby si ho lidé takto pamatovali. Jeho dcera si jej bude pamatovat takového, jaký byl."

...

Paul Gray odešel příliš brzy, zanechal však za sebou velké množství úžasné hudby, díky níž mezi námi zůstane navždy. Nikdy na tebe nezapomeneme.

Paul Dedrick Gray
1972-2010
R.I.P.

No přiznejte sami, není váš život po nabytí této informace úplně jiným místem? Akorát nějak nevím, co je horší. Jestli samotná představa Mansona v bílých slipech s hnědou dálnicí v oblasti řitního věnce, anebo fakt, že mi tato idea dokonale koresponduje s Mansonovým profilem, a vlastně mě tedy vůbec nevyvádí z míry. Více už Corey Taylor v rozhovoru pro Loudwire:

"Manson na mě měl rozhodně obrovský vliv. Byl jsem jeho obrovský fanoušek už od alba Portrait. Navíc se pak s každou deskou dokázal zlepšovat. I když jsme nedělali úplně stejnou muziku, rozhodně mě ovlivnil v tom, jak dokázal parafrázovat své myšlenky uměleckým stylem, aniž by ztratily na své síle. Tohle mě nesmírně ovlivnilo coby skladatele. Antichrist Superstar je podle mě jedno z nejlepších hudebních alb historie.

Když jsme spolu hráli na Ozzfestu 2001, měli jsme šatny hned vedle sebe. Jednoho dne jsme se takhle chystali na show, dávali si make-up a masky, když v tom do naší šatny přiběhl Marilyn a měl na sobě jenom upnuté bílé spodky. Začal na nás mávat a hulákat něco jako 'Jak se máte, hoši?' a my na to 'Co má tohle sakra znamenat!'. Úplně nás vyděsil. Tak se podíváme ven ze dveří a on v těch spoďárech utíká někam k sekuriťákům. Musím říct, že to byla sbližující zkušenost. Byly to slipy a asi je nosil dost rád, protože to na nich šlo vidět."

Joey Jordison myslí svůj comeback smrtelně vážně a v posledních dnech jsou ho zase plné internety. Sotva na fanoušky po dvou letech čekání vyrukoval s novou kapelou VIMIC, je tady hned s dalším, tentokrát o poznání extrémnějším projektem, který dal dohromady s kytaristou power metalových Dragonforce Frédéricem Leclercqem. Novou superkapelu Sinsaenum pak kromě Jordisona a Leclercqa, který hraje na baskytaru, doplňují ještě zpěváci Attila Csihar (Mayhem) a Sean Zatorsky (DÅÅTH) a závěrem i baskytarista Heimoth z kapely Seth.

Sinsaenum vydají své debutové album "Echoes Of The Tortured" už 29. července u Peccatum Records, pilotní singl "Army Of Chaos" pak můžete streamovat i s videoklipem níže.

Leclercq říká: "Byl jsem odjakživa fanoušek death metalu a některé z těch songů jsem napsal už v roce 1998, takže mi záleželo na tom, abych je jednoho dne vydal, jenže jsem pořád neměl čas a vlastně ani lidi, s nimiž bych do toho mohl jít. Pak mi jednoho dne napsal Joey SMSku a ptal se mě, na čem teď dělám, tak jsem mu řekl o těch death metalových věcech, co mám."

Na adresu debutové desky pak dodává: "Chtěl bych vzít posluchače na cestu. Vše je tam navzájem propojené, takže si můžete užívat samostatné skladby, největší smysl to ale dává jako celek. Dnes žijeme v době iTunes, takže jsou lidi samozřejmě hodně vybíraví, tohle by měl být nicméně komplexní zážitek. Chci, aby to lidi pochopili jako jeden celistvý kus uměleckého díla, protože já pocházím z časů, kdy jste ještě desky poslouchali od začátku až do konce."

Přátelé, smekám klobouk. Musím přiznat, že jste mi dnes při pohledu na účet doslova vyrazili dech. Konečnou částku, kterou jsme společně za pouhé čtyři dny (!) vybrali na další provoz webu, vidíte vlevo. Jo, je to pěknej ranec! Co to ale znamená?

Jednoduše: Finanční prostředky vystačí nejenom na další dvě splátky hostingu, což je v překladu celý rok bezproblémové existence Maggots-Lair, ale zbyde i na další aktivity s webem spojené. O co konkrétně půjde? Abych řekl pravdu, zatím nevím. Možná v průběhu roku uděláme prďáckej maggots sraz, kde peníze poslouží k řádnému občerstvení a napojení hladové červí armády. Možná dám konečně stovku či dvě těm nebohým holkám, co pro potěchu našeho oka občas fotí svá obnažená těla. Uvidíme.

Jsem vám každopádně zavázán a skutečně si cením ochoty, již jste kolektivně projevili. Nechci se přehnaně chvástat, ale fakt podle mě není moc hudebních fanstránek, které by se mohly pyšnit tak oddanou čtenářskou základnou. Inu, možná to bude tím, že Slipknot mají ty nejlepší fanoušky na světě.

Takže ještě jednou: Díky všem!

>> KOMPLETNÍ SEZNAM DÁRCŮ TADY <<

P.S.: Pokud jste posílali peníze, ale v seznamu dárců nefigurujete, urychleně mne kontaktuje na mail sicmaggot@seznam.cz, případně využijte komentáře u tohoto článku/pošlete mi zprávu na Facebooku.

.: Na kartičce bylo původně slovo "kokot" :.

Jelikož vím o kytarách zhruba toliko, že mají struny, obvykle se ně hraje rukama a vydávají při tom krajně erektivní zvuky, nebudu tady dělat haura a předstírat, že vám dokonale osvětlím techniky Jimova prstokladu nebo kolikrát poškádlil svůj pátej pražec.

Jim vzal každopádně do ruky svoje nádobíčko a na férovku nám před kamerami ukázal, kterak stihne během slabé čtvrthodinky mužně penetrovat krásku jménem "The Devil In I". Veškeré sexuální dvojsmysly, kterých jste si doteď všimli, byly čistě náhodné a jsou plodem vaší choré fantazie.



EDIT: Tady je ještě "Killpop":



EDIT 2: A tady ještě "The Negative One":

Nová deska Slipknot zatím fasuje nevděčnou roli kostlivce ve skříni, o němž se sice tu a tam prohodí letmá zmínka či pomrknutí do médií, nikdo ale pořádně neví, jestli toho nuzáka z pod zámku vypustí už za rok nebo třeba až za tři. Corey Taylor nyní v rozhovoru s magazínem Rolling Stone nicméně připustil, že mezi devítkou hudebníků z Iowy už na téma nové desky probíhá přísný brainstorming:


"Snažíme se teď přemýšlet nad tím, kam bychom mohli hudebně jít. Chceme, aby to pořád mělo tu pevnou vazbu s věcmi, které se snažíme dělat, co lidem říkáme a jak jim pomáháme rozvíjet jejich životy. Takže se teď ohlížíme hlavně na naše vlastní hudební vzory, protože nás ovlivnilo všechno od starého thrashe až po kapely jako Neurosis nebo Nine Inch Nails. Snažíme se tyhle rané vlivy vytáhnout do popředí a uvidíme, kam nás to zavede."

Comeback Joeyho Jordisona na mě zatím působí dojmem, jako bychom - dnes již - podsaditého bubeníka snad ani dva roky nepostrádali. Joeyho vizáž zůstává prakticky neměnná a jeho nové působiště VIMIC je přiznaným pohrobkem definitivně odpískaných Scar The Martyr, a hudebně tak přináší kompletní paletu výrazových prvků, jíž se mohl chlubit jeho předchůdce. To s sebou nese pochopitelně celou řadu výhod, ale i malý stín pochybností - na jedné straně tady máme zatraceně mohutnou riffáž a hezky aranžované vokální linky v refrénech, na té druhé pak vcelku zbytečné sólo a vůbec hodně přepálenou stopáž, kterou mohly zodpovědné osoby klidně zredukovat o dobrou minutu. Ozvěny Scar The Martyr? Jo, jsou všude!

Jinak se toho ale pilotnímu singlu "She Sees Everything" a jeho přidruženému klipu příliš vytknout nedá. Vizuál nenudí, Joeyho to zjevně dost baví a šikovná dcerka nám v HDčku několikrát demonstruje, o kolik jí během puberty povyrostly mléčné žlázy. Akorát ten nevlastní brácha Samuela L. Jacksona je teda trochu bizár.