Q: Nedávno jste ukončili další část svého All Hope Is Gone World Tour. Jaké máš zatím pocity z tohoto turné?

Paul: No, zatím je to úžasné, když se na to tak dívám, sám se divím, jak moc skvělé to bylo. Máme prostě ty nejlepší fanoušky na světě. V současné situaci, kdy je to všelijaké s ekonomikou, není jednoduché utrácet peníze za koncerty. Nám se dařilo všude, kde jsme hráli - vlastně jsme odehráli zatím největší koncerty v naší kariéře, což je úžasné. Máme teď akorát trochu strach, prostě jen.. potřebuju najít to správné slovo.. vděční našim fanouškům za to, že při nás pořád stojí.

Q: Jaká je tvá nejvtipnější příhoda z tohoto turné? Stalo se něco, co by ti utkvělo v paměti?

Paul: (směje se) Nejvtipnější příhoda z turné? Hmm, tak se na to podíváme.. Z tohoto turné mám plno divných vzpomínek, většinou vzpomínky na kalby, prostě samá legrace. Ale ta nejvtipnější věc, vlastně ani nevím, prostě jsme se bavili - nejlepší byly asi různé after party po koncertech, tam to byla fakt sranda. Lidi z toho chlastu pořád zakopávali a usínali. Když někdo usnul, většinou jsme si z něho pak nějakým způsobem dělali prdel. Máme toho hodně natočeného. Věřte mi, když budete pít s kapelou, snažte se zůstat vzhůru.

Q: Někde jsem četl, že jste chtěli, aby bylo All Hope Is Gone vaším zatím nejtvrdším albem. Když se na to teď díváš, povedlo se to?

Paul: Myslím si, že je to zatím naše nejtvrdší album, rozhodně to má pořádné koule. Nerozhodli jsme se, že uděláme to nejtvrdší album v naší historii, ale prostě to tak nějak dopadlo. Na The Subliminal Verses jsme experimentovali se spoustou věcí a to samé jsme udělali i tentokrát. Šli jsme do studia s balíkem songů, které jsme měli připraveny, vlastně jsme tam pak měli rovnou tři nahrávací studia. Měli jsme hlavní nahrávací studio, ale zároveň i několik dalších místností, takže pokud měl někdo nějaký dobrý nápad, mohli jsme to hned nahrát. Nakonec jsme toho nahráli opravdu dost a museli jsme si vybrat, co se objeví na desce. A pořád toho máme velkou hromadu - je tam asi 10 písní, kterých jsme se ani nedotkli a nikdo je nikdy neslyšel. Jestli se mě ptáš na tvrdost toho alba, myslím si, že je opravdu nejtvrdší. Co se týče produkce - zvuk té desky je rozhodně lepší než na předchozích nahrávkách a prostě to byla dobrá zkušenost. Je to docela zvláštní, protože některé riffy, které jsme použili, jsou opravdu staré. Některé jsme poprvé nahráli už někdy před patnácti lety. Určitě jsme nešli do studia s tím, že musíme nahrát to nejtvrdší album, ale dopadlo to jinak.

Q: Po obrovském úspěchu Vol. 3 The Subliminal Verses jste si dali menší pauzu. Co jsi dělal v období volna mezi koncem turné k Vol.3 a nahráváním All Hope Is Gone?

Paul: Dělal jsem pár věcí, jel jsem například na turné s kapelou mého kamaráda, která se jmenuje Reggie and the Full Effects. Nemá to absolutně nic společného se SlipKnoT, ale byla to sranda. Měli zrovna nové album, a tak se mě zeptali, jestli bych s nimi nechtěl vyrazit na turné. Bylo to takové "dodávkové turné". Čtyři měsíce na cestách dodávkou. Něco takového jsem nezažil od dob, kdy SlipKnoT začínali. Byla to fakt paráda, hráli jsme většinou v menších klubech. Taky jsem, společně s dalšími lidmi, napsal nějaký materiál pro TV a film. Nemám tušení, jestli něco z toho, co jsem napsal, někdy spatří oko diváka. A taky jsem samozřejmě hodně času strávil se svou manželkou, protože jsem se v té pauze stihl oženit. Prostě jsem si to užíval.

Q: Máš na All Hope Is Gone nejoblíbenější song?

Paul: Mé nejoblíbenější písně jsou.. je jich pár, které fakt miluju. Miluju "All Hope Is Gone" a určitě i "Gematria", to jsou asi mé nejoblíbenější. A také "Snuff" - je to ten nejméně tvrdý song na celém albu. Zní ale úplně jinak, než jsme původně předpokládali, prostě to tak vyšlo. Tohle jsou asi mé nejoblíbenější písně, ale mám rád všechny songy na té desce - je to velmi silné album. Je to opravdu zvláštní, protože většinou, když děláme album, nemám vůbec chuť ty songy pak poslouchat, ale tady je to úplně jiné. Pořád to poslouchám v autě a nemůžu se toho nabažit. Dva songy miluju, ale i zbytek je zatraceně povedený!


Q: Četl jsem nějaké rozhovory s Jamesem Rootem, kde vyjádřil svou nespokojenost s produkční prací Davea Fortmana na All Hope Is Gone. Prý "nebyl schopen naladit všech devět lidí na stejnou notu". Jak ty osobně vidíš produkci nového alba?

Paul: Vím, jak to Jim cítí a také vím, proč to tak cítí. Na způsobu nahrávání byly určité věci, které se mu příliš nelíbily. Někteří lidé Fortmana měli rádi, někteří zas ne. Podle mě byl fajn. Děláme to už strašně dlouho, myslím si, že jsme ani producenta nepotřebovali. Vlastně jsme si všechnu před-produkci udělali sami, což je asi i důvod, proč Jim řekl to, co řekl. Plátíme takové nekřesťanské peníze někomu za něco, co jsme si, s dost možná naprosto stejným výsledkem, mohli udělat sami. Dave byl super, pracovat s ním bylo super a přišel s několika odlišnými nápady, ale nemyslím si, že bysme s ním ještě někdy spolupracovali. Ale Jamesovi naprosto rozumím. Měli jsme hodně demoverzí, na kterých jsme chtěli pracovat a nakonec se jim nedostalo dostatečné pozornosti, proto podle mě James takto reagoval. Ten materiál ale pořád máme a můžeme na něm i nadále pracovat. Všichni jsme se shodli na tom, že až budeme nahrávat někdy další album, určitě se k těm písním ještě vrátíme.

Q: S čtyřmi studiovými alby a desetiletou historií už máte na koncertech z čeho vybírat. Soustředíte se spíš na poslední dva alba nebo mixujete starší a novější SlipKnoT tvorbu?

Paul: Určitě to spíš mixujeme, hrajeme něco z každého alba. Máme teď opravdu z čeho vybírat, na začátku tohoto tour cyklu jsme hráli tuším pouze jeden song z nového alba a zbytek byly starší kousky, ale když album vyšlo, začali jsme se do toho dostávat a zařadili jsme další písně. Skládání koncertního setlistu se začíná stávat takovou malou výzvou, protože máme velkou hromadu písní, ale docela málo času. Takže se vždy snažíme zjistit, které písně by lidi nejradši slyšeli a samozřejmě také ty, které chceme hrát my sami. Je tam pár songů, které možná lidi až tak slyšet nechtějí, ale my je už hrajeme dlouhou dobu a prostě se nám líbí. Určitě se ale snažíme vybírat z každého alba.

Q: Jsi jedním ze zakládajících členů skupiny. Jaký to je pocit vystupovat s kapelou už téměř 15 let? Myslíš si, že budete pokračovat i v budoucnu?

Paul: Víš co, myslím si, že to bude ještě nějakou dobu pokračovat. Rozhodně nechceme být jako Rolling Stones nebo podobné sračky (smích), ale rozhodně cítím, že nějakou dobu tady ještě pobýt můžeme. Dokud to bude lidi bavit, proč ne. Věc, kterou jsme se s přibývajícími léty naučili, je, že každý musí dostat svůj čas a prostor. Teď si bereme mezi alby pravidelně delší pauzy, předtím to bylo pořád jenom nahrávání, turné, nahrávání, turné a z toho vznikal obrovský tlak, což vyústilo v to, že jsme byli zhnusení sebou navzájem. Proto jsme si museli před Vol.3 dát takovou pauzu. Pak jsme si dali pauzu po Vol.3 a pravděpodobně ji budeme mít i teď. Ať si každý dělá, co chce, potom je radost z práce o mnoho větší.

Q: Určitě to udržuje jakousi svěžest v kapele..

Paul: Jasně, to je samozřejmost. Všichni se pak vrací plní sil a s hromadou nových nápadů. Dokud si budeme dávat prostor k vyjádření svých názorů a určité tvůrčí svobody, tak ano, budeme tady ještě nějakou dobu.

Q: Na toto léto máte naplánováno mnoho koncertování. Můžeš nás provést plány pro zbytek tohoto roku a začátek toho příštího?

Paul: Umm, jo, teď nás čeká Kanada, pak trochu USA. Pak jedeme na další evropské turné - hrajeme tam na mnoha festivalech a máme taky několik samostnatných koncertů. Taky se snažíme zajistit si koncerty v místech, kde jsme už dlouho nehráli. Po Evropě jedeme například znovu do Jížní Ameriky a taky nás hodně zajímá JAR. Chceme se dostat i do Číny, ale tam je to dost problematické. Pak se vrátíme znovu do Kanady a navážeme další šňůrou po USA. Nejspíš budeme koncertovat do konce tohoto roku, a pak to asi zabalíme. Nevím, jestli bude ještě něco následovat, nejspíš si dáme zase menší pauzu. Koncem roku 2011 bysme se mohli zase vrátit. Je to ale pouze můj odhad, nic konkrétního. Bude to sranda, dostáváme hromady mailů od lidí z celého světa. V některých místech je ale hodně složité vystoupit, protože tam jsou různé politické problémy. Někteří fanoušci tomu příliš nerozumí a pořád říkají "přijeďte zahrát do naší země", ale některé země nás prostě nechtějí, víte, co myslím? Chceme se dostat všude, například i na Střední východ.. věřte tomu nebo ne, ale na Středním východu máme hodně fanoušků. Ale zrovna na Středním východu je spousta míst, kde se prostě nedá dostat. Prostě se budeme snažit dostat všude, kam to půjde. To je náš plán pro zbytek tohoto turné.

Q: Na rozdíl od mnoha úspěšných středozápadních kapel jste zůstali místní.

Corey: Bože, tohle je můj domov. Procestoval jsem už celý svět a mám svůj byt v Los Angeles, ale toto je můj domov. Iowa mi vštěpila mou pracovní morálku, které jsem se už nikdy nevzdal, a jak jsme rostli my, rostlo s námi i toto město. Je to dobrý pocit. Chtěli jsme nahrávat v Iowě už od našeho vzniku. Naštěstí jsme potkali kamaráda, který má ve městě studio, což znamenalo, že nemusíme opouštět naše rodiny a budeme mít na přípravu desky dost času. Proto podle mě "All Hope is Gone" zní tak skvěle. Nemuseli jsme opustit naše rodiny.

Q: "All Hope Is Gone" explodovalo přesně v době, kdy se Obama řítil do kanceláře prezidenta se svým programem.. naděje. Prosím, vysvětli.

Corey: Te název vždy znamenal trochu více pozitivního než negativního. Za posledních 8 let, co byl Bush prezidentem, jsem si všiml, že lidé mají pořád jakýsi specifický druh naděje. Ale naděje by měla být obklopující pocit. Měla by být důležitá, protože se týká nás všech, ale lidé vyvinuli jakýsi sobecký druh naděje. Bojí se jenom o sebe a je jim jedno, co se děje s ostatními.

Q: Jak tyto těžké časy ovlivnily tvou práci?

Corey: Dívám se na to jako umělec, který se bojí o prodeje lístků, ale i o své přátele. Změna v hudebním průmyslu je dlouhodobý proces. Hojně obviňován je internet, ale důvod je zřejmý: lidé stahují, protože nechtějí utrácet peníze za sračky. Můžete si pustit CD a během třiceti vteřin říct, jestli je to odpad. Lidé stahují, protože nechtějí podstoupit ten risk, což trochu znesnadňuje práci mně i kapele, protože my nesplácáme album během jednoho týdne. Ale nestěžuju si - všechno, co mám, jsem si zasloužil. Nemám obrovský barák a hromadu peněz, ale dokážu se postarat o svou rodinu a přátele. A můžu dělat hudbu klidně i v kuchyni.

Q: SlipKnoT byli pod palbou kritiky za své teatrální koncerty, ale rock byl přece vždy o podívané.

Corey: Rock býval velkou událostí. Bylo to něco, co vyrazilo lidem dech. Bylo to něco, podle čeho jste žili, ale dnes je to jinak. Jako ty sladké kapely od Disneyho, které tvrdí, že jsou zažrané do punku. Říkám si 'Ok, musíme si promluvit.'. Dal jsem si za úkol hrát písně od kapel jako Ramones, Dead Kennedys nebo Buzzcocks, abych mladým lidem ukázal, odkud se punk opravdu vzal. Myslím, že hudební průmysl dobře ví, že většina mladých se o historii příliš nezajímá, takže klidně vykrádá tyhle starší kapely. Kdo asi bude zkoumat archívy? Chci tedy odhalit tuto historii co největšímu množství lidí. Lidé by měli vědět, odkud jejich hudba pochází.

1) Nejoblíbenější Roadrunner album všech dob?

James: "King Diamond? Ne. Mercyful Fate? Taky ne. Nemůžu říct, že bych někdy poslouchal hodně podobných kapel. Takže snad jenom "Arise" od Sepultury. Vyšlo kurva vůbec "Arise" u Roadrunner Records? Ok, takže asi tohle. Nepamatuji si, že bych to někdy viděl v nějakém obchodě, ale můj kamarád to album měl, udělal mi kopii a já to půjčil postupně všem členům kapely, ve které jsem tehdy působil, a tehdy to přišlo! Nicméně, i když jsem byl velký metalista, nikdy jsem nebyl ten druh týpka, co by si u desek dohledával, u kterého labelu vyšly. Nejdál, kam jsem se kdy dostal, bylo, že jsem si zjistil, kde to album nahráli. Jediná věc, která mě zajímala, byla konečný výsledek, tedy hudba, kterou jsme poté poslouchali."

2) Nejoblibenější album ze současné sestavy labelu Roadrunner?

James: "Asi žádné.. Všechno jsou to sračky. (smích)"

3) Album, na které se těšíš?

James: "Rád bych viděl pár kapel úplně zmizet. Myslím, že vše okolo hudby je tak skrz naskrz posrané, že už zde nezůstalo nic opravdu uměleckého. Místo toho, aby hledala kvalitní umělce, se většina vydavatelství prostě rozhlédne, podepíše smlouvu s nějakou partou ochlastů, hodí kupu hnoje na zeď a čeká, co se tam udrží. Stačí poslouchat rádio, je to příšerný vtip. Jedna píseň zní jako druhá. Je to ubohé."

4) Nejoblíbenější SlipKnoT album?

James: "Mým nejoblíbenějším SlipKnoT albem je asi pořád "The Subliminal Veres". Prostě jsme se sešli jako kapela, jako devět lidí a všichni jsme experimentovali s naší hudbou způsobem, který jsme to do té doby nikdy nedělali.. a možná i od té doby. Díky tomu jsme mohli vytvořit kus opravdu intelektuální muziky. Podle mě je to album zatím nejblíž opravdu experimentální nahrávce, což je to, co mě na hudbě baví nejvíc. Nesnažím se tím nic vzít All Hope Is Gone, ale zatím jsem zřejmě neměl dostatek času, pořádně se do toho alba ponořit. Způsob, kterým jsme to album nahrávali, byl velmi odlišný od způsobu, kterým normálně nahráváme. Možná časem změnim názor, ale teď mám nejradši "Subliminal Verses"."

5) Nejoblíbenější moment nahrávání "All Hope Is Gone"?

James: "Upřímně - strávil jsem tři a půl měsíce každodenní prací ve studiu, kompletně ponořený do tvorby a psaní, takže tohle si budu asi pamatovat nejdýl, protože to je to, co jsem vytvořil."

6) Na čem SlipKnoT pracují do budoucna?

James: "Prostě budeme koncertovat až do zešílení, a pak se pokusíme, vydat nějakým způsobem hudbu, která se nedostala na album."

TripleJ: Co se vlastně stalo Joeymu?

Corey: No, abych řekl pravdu, vlastně ani nevím. Jenom jsem slyšel, že byl v backstage a přetočil si koleno. Mysleli jsme si, že to má jenom podvrtnuté, takže jsme mu řekli, ať odehraje zbylých 5 koncertů z turné, a pak jsme teprve zjistili, že si tam něco zlomil. Řekli jsme si "Ouu, tohle není dobrý.", naštěstí jsme to ale zjistili až před posledním koncertem Rockstar Tour. Bohužel jsme pak museli zrušit několik koncertů v Evropě, ale věděli jsme, že pokud ho nenecháme, aby se uzdravil, hrozilo by, že budeme muset zrušit i koncerty v říjnu a listopadu.

TripleJ: Myslíš, že Stone Sour výrazněji pronikají do nového materiálu SlipKnoT?

Corey: Ne, ne, to si nemyslím. Podle mě je toto album tvrdší než Vol.3. Někteří lidi si myslí, že je to měkčí než naše předchozí desky, na což si vždycky říkám jen "Jste šíleni? Slyšeli jste to album?". Je to fakt legrační. Podle mě je to nejtvrdší album, které jsme v posledních letech vydali. Je tam sice hodně melodie, ale je to v rovnováze s velmi tvrdým přístupem. Ten tvrdý přístup je tam pořád, nicméně já jsem člověk, který bude bránit dobrou melodickou linku až do roztrhání těla. Už několikrát jsem řekl, že silná melodická linka je tvrdší než 10000 obyčejných výkřiků. Pokud najdeš správný balanc mezi melodií a tvrdostí, máš vystaráno. Proto si myslím, že je tohle zatím naše nejsilnější album. Má to všechen ten chaos, ale zároveň i jakousi kontrolu. Písně jsou silné, náš výkon je silný, pořád to poslouchám a už to jsou vlastně 4 měsíce. Opravdu mám tohle album rád.

TripleJ: Stone Sour tě trochu odloučili od ostatních, musel si si tedy znovu zvykat? Jaké byly vztahy v kapele? Byly přípravy "All Hope Is Gone" něčím specifické?

Corey: Bylo to dobré, opravdu dobré. Podívali jsme se okolo a zjistili jsme, že jsme trochu jiní. Ne, že bysme vyrostli, ale spíš jsme se trochu vyvinuli, takže bylo celkově mnohem jednodušší, znovu se spojit. Pro mě toto album začlo někdy v polovině turné se Stone Sour, prostě jsem začal psát texty a zapisovat věci, které bych rád řekl - bylo to možná takových 8 měsíců nebo rok předtím než byla napsána jakákoliv hudba. Takže když přišel čas, dát to všechno dohromady, měl jsem už několik zápisníků plných textů. Myslím, že to jsou zatím mé nejsilnější texty, prostě to bylo nejlepší nahrávání v mém životě. Čím víc to lidi budou poslouchat, tím víc se do toho dostanou.

Všichni píší a přicházejí se svými nápady. Jim toho napsal hodně, Joey a Paul se sešli a udělali dema asi sedmi písní, Jim a Joey taky dali něco společně dohromady, já taky něco napsal, Mick a Craig přišli také s něčím. Pro nás nikdy nebyl problém, vytvořit dost kvalitní hudby, problém byl spíš "Wow, co všechno na to album dáme?". Těch dobrých nápadů je prostě až moc.

TripleJ: Před časem se hodně spekulovalo o tvé případné účasti na nové desce Anthrax. Opravdu byla možnost, že by tě přijali jako nového zpěváka?

Corey: Ty lidi už znám hodně dlouho a čím více jsme o tom mluvili, tím vážněji jsme to brali. Já byl připravem. Byli jsme tak daleko, že mi posílali dema a já k tomu začínal psát texty, jenže pak se do toho vložilo vydavatelství a řekli mi "Tohle nemůžeš udělat. Jsi už ve dvou skupinách, kolik jich chceš ještě mít?", na což jsem řekl "Chci být ve všech, je mi to fuk, pojďme to udělat!". Takže mi řekli, že můžu udělat album, ale nemůžu jet na turné. Když něco dělám, tak to dělám pořádně, a pokud bych jim nemohl věnovat všechen svůj čas, nemá to smysl. Nakonec jsme to tedy nemohli dát dohromady, ale pořád jsou to mí přátelé, určitě chceme čím dál víc jamovat, takže nebuďte překvapení, pokud o mně v nejbližší době uslyšíte ve spojitosti s Anthrax.

TripleJ: Je tady tour s Machine Head, čeká nás nějaký monstrózní setlist?

Corey: No, je tam asi tak hodina a půl materiálu, který budem pravděpodobně hrát. Bude to skvělý, kámo. Snažíme se, narvat tam materiálu, kolik se ho tam jenom vejde. Jsou to takové příjemné problémy - máme příliš dobrých songů a příliš málo času. Dáváme teď dohromady něco nového a uvidíme, co si o tom děcka budou myslet. Nikdy jsme nechtěli, hrát stejné songy pořád a pořád dokola, takže se to snažíme s každým tour mírně obměňovat, což právě teď děláme. Kostra setlistu pochází z Mayhem turné, ale doplňujeme to o věci, které jsme delší dobu nehráli.

TripleJ: Jsou masky taktéž součástí evoluce SlipKnoT?

Corey: Pro mě to tak vždycky bylo. Vždy jsme chtěl ukázat evoluci mé osoby i skrze mou masku, mění se to na každém albu, tentokrát to byla taková reakce na ten styl "pěkného chlapečka" ze Stone Sour (smích). Řekl jsem si "Fajn, použij něco, co tě udělá velmi nepříjemným." a to se mi podle mě i povedlo, protože to funguje - nikdo se na mou masku nemůže dívat, protože si říkají "Uhh, bože, co se to s tou věcí děje?!"

TripleJ: Jak to vypadá se Stone Sour? Můžeme se těšit na nové album v roce 2009?

Corey: Snažíme se, dát teď nějaký materiál dohromady, prostě až nastane ten pravý čas a budeme mít dost materiálu, navíc když se teď do procesu zapojil i Roy (Mayorga, bicí), přijdeme s něčím, co je opravdu skvělé. Až nastane čas, budeme rozhodně připraveni.

Matthew Fulton: Zdravím, jsem největším fanouškem SlipKnoT ve Velké Británii a vždy mě zajímalo, co tě inspirovalo při tvorbě tvé masky?

Mick: Nic. Kdysi jsem měl hokejovou masku, a pak masku z kůže. Trochu jsem na tom zapracoval a vzniklo z toho to, co nosím teď. Není na tom nic úžasně kreativního.

Matt Haynes: Jaké to je, pracovat znovu se zbytkem SlipKnoT po tříleté pauze? Byl to skvělý pocit, vědět, že znovu nasadíš masku a půjdeš do studia, nebo to bylo stejné jako před třemi lety?

Mick: Když děláte novou desku, věci se vždycky trochu změní. Jsi trochu jiná osoba než jsi byl před lety, ale já takto nepřemýšlím. Prostě dělám to, co dělám! Ale ano, byl to skvělý pocit, začít znovu pracovat.

Paul Hawkins: Jaká byla tvá nejhorší noční můra?

Mick: Neřekl bych, že jsem měl někdy nejhorší noční můru, ale pokud ano, určitě to mělo něco společného s tím, že nemám genitálie.

Bryan Lares: Pokud bys mohl vyměnit svou pozici v kapele, co bys dělal?

Mick: Nic.

Marcelle Andrade: Jaký byl největší kulturní šok, který si kdy na turné v zahraničí zažil?

Mick: Být nucen srát do vyzdobené porcelánové díry v zemi v Japonsku. Nebo teplý proud vody, který vám na záchodě stříká do zadku. Taky v Japonsku.

Alex Munro: Micku, jakou radu bys dal začínajícím muzikantům, kteří se chtějí zviditelnit bez toho, aby upadli do typického mainstreamového zvuku?

Mick: Hudba by měla být hlavně upřímná. Neměl by ses snažit, nutně docílit nějakého zvuku. Měl bys to být prostě ty a ne to, co se snažíš vytvářet. Když píšeme ve studiu, vůbec se nezajímáme o žádné trendy. Děláme to, co cítíme, a přesně to bys měl dělat i ty. Měl bys hrát hudbu pro sebe a ne proto, aby si se zviditelnil.

Marina Spevak: Jsem Marina. Ok, vím, že tuhle otázku dostáváš od fanynek asi docela často, ale jsi svobodný? A pokud ano, šel bys na rande?

Mick: Pošli fotky, a pak se uvidí.

Sohrab Alimardani: Ahoj, Micku! Jsem z Iránu. Měl bys vědět, že máš v Iránu opravdu hodně fanoušků! Opravdu! :D Chtěl bych se zeptat na význam toho tetování, co máš na ruce. Toho japonského..

Mick: Je to "nenávist" v japonštině.

Krista: Jaký je podle tebe smysl života?

Mick: Život nemá smysl. Všichni jsme naprosto bezvýznamní.

Shawn Jarvis: Už samotné koncertování se SlipKnoT musí být šílené, ale co je ten nejbrutálnější moment, který si na turné zažil?

Mick: Když jeden chlápek umřel při policejní honičce asi 100 stop ode mě.

K: Jak to v tuto chvíli vypadá s novým albem?
PG: Jsme stále ještě na začátku celého procesu, takže zatím nemáme žádné názvy nebo něco takového, ale napsali jsme už sedm písní a máme hodně dalších částí a nápadů. Ale všechno, co zatím máme, je tvrdé jako prase! Je to určitě něco jiného, ale pořád je to SlipKnoT! Corey má napsáno přes 200 stránek textů, takže je pravděpodobně trochu před námi.

K: Je to dobrý pocit, mít znovu masku a být připraven jít na to?
PG: Všichni teď nějakou dobu pracovali na vlastních věcech, ale když je čas pro SlipKnoT, tak je čas pro SlipKnoT a nikdo se nestará o nic jiného. Myslím, že ta pauza nás pořádně nakopla a všichni mají spoustu nápadů, které jsou naprosto skvělé!

K: The Subliminal Verses bylo více různorodé než předchozí desky, chystáte se v tomto trendu pokračovat?
PG: Nechceme se nijak omezovat v tom, co děláme. Corey má úžasný hlas a byla by obrovská škoda, kdybychom lidi připravili o jeho zpěv. Chceme z jeho talentu vytěžit co nejvíce, čímž v žádném případě neříkám, že uděláme měkké rockové album, protože vše, co jsme zatím napsali, je opravdu tvrdé.

K: Kdo produkuje desku?
PG: Stále jsme ve fázi rozhodování, ale mluvili jsme o Dave Fortmanovi (Mudvayne, Evanescence) a Seanovi Beavanovi (Nine Inch Nails).

K: Poslední album jste nahrávali ve velké vile v Los Angeles. Kde to bude tentokrát?
PG: Máme hodně nápadů, a pokud si vybereme Dave Fortmana, pak vím, že má nahrávací studio v New Orleans. Ale také jsme se bavili o tom, že to nahrajeme tady v Iowě a někoho přivedeme k nám, aby pocítil tu atmosféru Iowy. Na druhou stranu je tu teď kurevská zima, což ale nahrává psaní textů, protože jste zavření v domě a není žádná cesta ven. Při nahrávání poslední desky jsme měli různá místa pro nahrávání po celém domě, což se nám líbí, takže si chceme být jistí, že budeme mít kdykoliv a kdekoliv možnost nahrávat. Takže i když jsou čtyři hodiny ráno a někdo má nápad, může jej využit.

K: Jaká je atmosféra v táboru SlipKnoT?
PG: Myslím si, že jsme v lepší náladě než minule. Všichni se teď navzájem více podporujeme. Když jsme byli mladší, trochu více jsme mezi sebou bojovali, prostě parta kreténů! Teď si už rozumíme trochu více, což nám velmi ulehčuje práci.

K: Už jste uvažovali o image a maskách pro nové album?
PG: Máme nějaké nápady. Určitě to půjde trochu jiným směrem - pořád to bude SlipKnoT, ale trochu upgradujeme, trochu povýšíme.

K: Hodně lidí Vás kdysi odepsalo, co by si jim teď vzkázal?
PG: Je to legrační, opravdu se nestarám o to, jestli nás někdo odepisuje. Vím, že opravdoví SlipKnoT fandové jsou pořád tady, vždy nás podporovali a lidé, kteří chtějí někoho nenávidět? Seru na ně. Založte si vlastní zkurvenou kapelu. Pokud si myslíte, že to dokážete dělat lépe a dělejte to lépe.

Q: Pojďme začít s "Through Glass", prvním singlem z desky "Come What(ever) May". Co tě inspirovalo? Kde jsi byl, když jsi to napsal? Pokud si to tedy pamatuješ.

Corey: Pamatuji si přesně, kde jsem byl. Bylo to v roce 2004 a já byl na turné se SlipKnoT. Seděl jsem v evropském hotelovém pokoji a díval se na nějaký hudební kanál a pozoroval, jak se neustále střídají jednotlivé kusy téhle stupidní a umělé hudby. Byly to umělé a slabé skupiny, které byly celkově spíše o tom, jak se kdo oblékne, než o obsahu písně, kterou hrály. Opravdu mě to naštvalo. "Through Glass" je opravdu naštvaná píseň. Vlastně je to o mě, jak nazývám "sračkou" každého, kdo je ovlivněn soutěžemi typu "American Idol" (Superstar, X-Faktor a podobné zvěrstva pozn. Corey(8)). Má to své místo, ale když to brání lidem, kteří píší svou vlastní hudbu, aby se prosadili na trhu, tak je něco špatně a to je vlastně ten důvod, proč jsem napsal tento song.

Q: Video k "Through Glass" vlastně zachycuje to klišé a prázdnost těch typických Hollywoodských párty.

Corey: Na několika jsem byl a zjistil jsem, že jsou neskutečně nudné. Prostě se tam nic neděje. Je to vlastně mnohem více o potkávání lidí než o nějaké párty. Pamatuji si svou první takovou párty, bylo to v roce 1998. Pamatuji si jenom, jak jsem se díval na ty lidi kolem. Potulovali jsme se tam, jako nějací outsideři a říkali jsme si - "To je ono? Toto je to, o čem jsme slyšeli a o čem jsme tajně snili?" Bylo to opravdu banální, skoro děsivé. Opravdu jsem si začal říkat, že bych byl raději v Iowě, raději bych byl na opravdové párty v Iowě, kde se lidé opravdu baví, protože neví, kdy k tomu budou mít znovu příležitost.

Q: V textu k písni 30/30-150 je pasáž "They called us a dead generation/They told us that we wouldn't survive/They left us alone in the maelstrom/As you can see/We're all clearly alive." (Nazvali nás mrtvou generací/Řekli nám, že nepřežijeme/Nechali nás samotné v bouři/Jak vidíš/Jsme všichni stále naživu. pozn. Corey(8)) Co tě inspirovalo k této písni?

Corey: Bude to asi tak 10 let, co jsem v televizi viděl takovou televizní show, kde mluvili o naší generaci. Jak se strašně flákáme, a jak se vzdáváme své společenské zodpovědnosti. A ano, mnoho z nás to opravdu dělalo. Ale bylo tu i mnoho lidí, kteří se snažili opravdu něco dělat, ať už byli v organizacích jako Green Peace, nebo to byli prostě jenom lidé, kteří se snažili vylepšit si svůj vlastní život. Když jsem ten text psal, z nějaké důvodu jsem se k tomu vrátil. Dostal jsem se do bodu, kdy jsem se rozhodl mluvit a ne jenom sedět. To je to, odkud to přišlo. My jsme totiž ta generace, která nás dovede k dalšímu úsvitu a jsme pořád tady. A jsme pořád tady. Nehledě na to, jak moc se nás snažíte opomíjet, jsme stále tady. A jsme ti, kteří se snaží napravit chyby, které jste na nás hodili.

Q: Je v muzice někdo, s kým se stotožňuješ?

Corey: Nejvíc se stotužňuji pravděpodobně s lidmi, jako je Dave Grohl (Foo Fighters, Nirvana), což je opravdu skvělý chlapík, který stojí nohama pevně na zemi, a také jeden z nejvtipnějších lidí na světě. Tohle opravdu, opravdu žeru. Také jsou mi blízcí lidé jako Henry Rollins, který pracuje neúnavně a který dělá své povolání s obrovskou vášní. To jsou lidé, kteří mi dodávají víru v tento business. Opravdu mi to dodává sílu a dělá mě to šťastným z toho, co dělám.

IGN Music: Kdo je tvůj nejoblíbenější hrdina/padouch?
Corey: Každý ví, že Spiderman! A padouch? George W. Bush.

IGN Music: Co nejraději večeříš?
Corey: Jen něco lehkého. Možná kuře.

IGN Music: Kdo nebo co (kromě hudby) tě ovlivnilo?
Corey: Bruce Lee, Darth Vader, Snake Plissken, Jesse Custer (the Preacher), bowling, Jack Daniels, William Wallace, James Bond, Jack Kerouac, Raoul Duke, Bungee jumping, Bill Hicks, Lenny Bruce, Marlboros a Conan the Barbarian. Ale kdybych musel vybrat jen jedno, řekl bych Lindberg Baby.

IGN Music: Máš nějaké životní motto?
Corey: Nevím, myslím, že žádné nemám..

IGN Music: Co máš radši, hrát svou hudbu živě, nebo ji tvořit ve studiu?
Corey: Mám rád obojí. Ve studiu můžeš dělat cokoliv co chceš, nehledíš na cizí reakce.

IGN Music: Nejoblíbenější film?
Corey: Asi From Dusk Til Dawn od Tarantina a Rodrigueze, ale je i pár nadcházejících filmů, na které se těším, takže uvidíme.

IGN Music: Nejoblíbenější knížka?
Corey: Těch je taky hodně.. On the Road, Please Kill Me (vlastně historie Punku), všechno o Harrym Potterovi, Jaws (ten román, ne filmová adaptace), If Chins Could Kill: the Bruce Campbell Story, Steal This Book, a tak dále..

IGN Music: Jmenuj hudebníka, s kterým jsi vždycky chtěl spolupracovat, ale ještě z toho nic nebylo?
Corey: Dobrá otázka. Sice nemám nejmenší ponětí, kdo by to tak moh být, ale stejně je to dobrá otázka.

IGN Music: Kdybys v celém hudebním průmyslu mohl něco změnit, co by to bylo?
Corey: Aby se to všechno netočilo hlavně kolem prachů..

IGN Music: Který profesní úspěch pro tebe znamená úplně nejvíc?
Corey: Že stále žiju.

IGN Music: Který koncert se ti nejvíce zapsal do paměti? Nějaký vyjímečný?
Corey: Všechny koncerty, kdy vidíš, jak lidi žerou tvoji muziku a skáčou nahoru a dolů.

NY: Vy neděláte rozhovory s nasazenýma maskama?
Corey: Ne, takovéhle nikdy. S maskama jen, když se filmuje, ale takhle.. je to mnohem osobnější.

NY: Masky, co nosíte... vyjadřují nějak vaši osobnost?
Corey: Yeah, trochu víc.. Je to prostředek, pomocí kterého jsme ještě více spjati s hudbou. S nima si zase tak neuvědomujem, kdo jsme a co pod vlivem hudby děláme. Možná v tom část naší osobnosti je, ale je to především.. nošení hudby. Hudba je tak... hmatatelná, chytne nás to a cítíme se bezpečně. Jdeš do ní, poznáváš ji hlouběji. Víš, jak to myslim?

NY: Proto taky hrajete pokaždé jiný set?
Corey: Songy jsou pokaždé úplně jiné, protože jsme schopní s nima v poho dělat přesně to, co chceme. To je na tom jedna z nej věcí.

NY: Jak jste se jako hudebníci vyvinuli od vaší první desky?
Corey: Hmm docela jo, no. První album jsme napsali jako velice mladí, mladí jako hudebníci a snažili jsme se o profesionalitu. Jo, Iowa možná nemá tak vysoký prodeje, jak by chtěli lidi z Roadrunnera, ale my.. my kurva víme, že jsme udělali desku přesně podle našich představ. Nic, čeho by se prodalo 9 milionů. Neni to vůbec tenhle typ alba.

NY: Jaký typ alba to teda je?
Corey: Náladový album. Pustíš si to, když jsi frustrovaný, nasraný, potřebuješ to ventilovat. Není to album, co necháš v přehravači a pouštíš si ho pořád, jako třeba Fletwood´s Rumours. To je úžasný album na pořád. Ale to naše.. ne, to vůbec neni takový.

NY: Řekl jsi, že jsi na Iowě ventiloval svůj vztek. Proč jsi furt tak nasraný?
Corey: Hmmm.. život je dobrá záminka k vzteku.

NY: Jsi "ztrápená duše"?
Corey: Hej.. co je to ztrápená duše? Nevím.. to je podle mě někdo, kdo tráví většinu času sám, nemá přátele ani životní cíle, to je na hovno. Myslíš, že jsem takový?

NY: Na jaký muzice si vyrůstal?
Corey: Metallica, Slayer, Anthrax, Testament. V roce 1988 mi bylo 15 a to všechno vlastně vypuklo. Byly fakt dobrý trashový skupiny.. Třeba první LA Guns album, nebo Mötley Crüe alba..

NY: Teď ke skupině.. máte perkusionisty, sampléra, DJ, kytaristy, ale v heavy-metalových kapelách se obyčejně spíš točí všecko kolem kytar.. Proč teda 9 členů?
Corey: To byl Shawnův nápad, já jsem do kapely přišel až později. On fakt chtěl dělat něco totálně jinýho, dát důraz těm perkusím, má fakt kurva dobré nápady.. mám ho rád. Chtěl něco, co tě srazí, něco nebezpečnýho.

NY: Snesete se dobře, nebo jsou nějaké problémy?
Corey: Ne, jsme jako rodina. Rodina spolu bojuje, rodina drží při sobě. Rodina se má ráda. Kdyby bylo VŽDY vše v poho, byl by to podvod.

NY: Jaké je to s psaním songů? Podílejí se všichni?
Corey: Různě. Neni to daný, pokaždé to je jinak. Všichni na tom děláme. Jediná věc, co je daná je, že nikdy nepíšu texty, dokud neni hotová muzika. Konečný výsledek se totiž může od původního nápadu dost lišit a text by se tam třeba nehodil.. jsme perfekcionalisté. Některý songy jsou hotové za jeden den.. některé nám trvají trochu dýl.. nejde to, seknem s tím a za nějakou dobu se k tomu vrátíme a napíšem to třeba za chvilku. Celkově je to mnohem jednodušší než si lidi většinou myslí. Iowu jsme napsali asi tak za 3 a půl týdne. Víš, občas mě něco napadne, poznamenám si to a jak slyším muziku, najdu si ty poznámky a napíšu ten text. Oh, je to zkurveně lehký, hlavně když je na to 9 lidí.

NY: V "Heretic Anthem" zpíváš: Na dálku nás každý pomlouvá, ale tváří v tvář nám nemají co říct.. je to myšleno osobně, nebo spíš k médiím?
Corey: Obojí. Kritici, a pak taky všichni lidi, co nás chtějí srazit na kolena! Všem lidem, co nás kurva cpali do svý společnosti, ale chtěli s náma přitom jednat jako s produkty. Jestli má někdo nějakej problém, ať mi to kurva řekne do ksichtu a uvidí, co se stane!!

NY: Taky zpíváš: "Jsem hrozba pop-star".
Corey: Jo, to je takovej náš osobní pojem.. Obecně se myslí, že vyděláváme spousty peněz, ale.. jsme velká skupina, neni to jako když 3 lidi napíšou popový song a hned jsou to automaticky milionáři. My většinu peněz vrážíme zase zpátky do Slipknot a osobně si vyděláme právě tak akorát na normální život.

NY: Byli jste nominováni na NME Awards. V kategorii Album roku jste postaveni proti Charlatans, Muse, Radiohead a Strokes. To je pekelná kombinace, co?
Corey: Pěkná nominace, cha! Cenu podle mě určují lidi, proti kterým jsme v kategorii postaveni. A.. nemyslim si, že by Charalatans nebo Strokes byli nějaká konkurence (smích). Jo, tenhle rok jsme byli nominováni i na Grammy, je to fajn, ale můj život to nezmění.

NY: Takovou fanbase jako máte vy.. takovou se může pochlubit jen málo kapel.
Corey: A to nej na tom je, že můžou mít rádi i jiný kapely než nás.. máme spoustu úplně odlišných skupin fanoušků.. neni žádný škatulkování.

NY: Hmm.. ale neni to spíš konkurence mezi nahrávacími společnostmi?
Corey: Jo. Je to na hovno, ale já s tim nic nenadělám.

NY: Myslíš, že jste vaše rodiště, Iowu dostatečně zviditelnili?
Corey: Doufám!! Dosud byla tahle prdel světa známá jen jako místo, kde Ozzy ukousl hlavu tomu netopýrovi! A možná vyvrátíme i myšlenku, že Iowa je jen o farmářích, prasatech a kukuřici.. To je jen zlomek toho, co Iowa doopravdy je a my to kurva dokážem!

NY: Vím, že pomáháte skupinám, které jsou z malých měst - jak to s Maggot Corps jde?
Corey: MC vznikla, protože jsme cestovali po celym světě a viděli jsme spoustu skvělých skupin z pdrelí světa, kterým nikdo nedá šanci. Tak jsme se rozhodli založit label a pomoct jim.

NY: Máte už pod sebou hodně skupin?
Corey: Ne, stále hledáme, snažíme se vybrat to nej, chápeš ?

NY: No, a jak jde tour?
Corey: Velice dobře, akorát už kurva pomalu ani nevím kde jsem.. nemůžu říct, že bych se nemoh dočkat až skončí, ale.. jsem už unavený. Tour je nepřetržité, je už čas domů, odpočinout si.

NY: Jak relaxuješ?
Corey: Nechtěj vědět!

NY: Okay, nějaké poslední slovo pro fans?
Corey: Nepřestávejte nám věřit! Budeme tu vždy jen pro vás!

Hitparader: Co pro tebe osobně znamená vydání Iowy?
Corey: Hodně věcí. Album mého života a já ho miluju, protože nás (Slipknot) skvěle reprezentuje. Díky vědomí, že jsme udělali tak skvělé album, můžu v noci klidně spát. Cítím v žaludku, že je to něco opravdu mimořádného, že tohle album budou fans milovat. No a to je jediná věc na celym světě, na které mi záleží.

Hitparader: Reakce na toto album byla neuvěřitelná. Udělalo ti to radost?
Corey: Bylo to úžasný, že na to lidi, pro který jsme to dělali, který jsme tím chtěli potěšit, reagovali takhle! Bylo to celý moc očisťující. Jít do studia se 13ti novými songy a tam to ze sebe dostat bylo úžasný. Celou skupinu tahle nálada držela od začátku do konce. Vem si to, že když jsme byli na tour, nenapsali jsme ani jeden song. Byli jsme totálně někde jinde, jakobysme žili jiný život. Když jsme tedy s tours skončily, na 2 měsíce jsme si sedli na prdel a psali.

Hitparader: Trochu jste pozměnili vzhled vašich kombinéz a masek. Proč ty změny?
Corey: Nech mě, abych ti přesně vysvětlil, jak jsme kurva stupidní. Jo, jasně, věděli jsme do čeho lezem, ale - odehrát takových 30 venkovních shows za letního vedra. Teď máme světlejší a pohodlnější kombinézy. Teď je máme z pevnějšího, ale prodyšnějšího materiálu. Když jsme předtím byli na stage v nějakých 30°C, v těch našich kombinézách bylo asi jednou tolik. No, ale je to skvělý způsob, jak zhubnout. Možná někdy v noci uvidíš v TV pořad nabízející Slipknot Dietní plán - obleč si to nejneprodyšnější oblečení, co najdeš a běhej asi tak hodinu ve 30° vedru.

Hitparader: A co masky?
Corey: Zaznamenaly změny v našich emocích. Jsou temnější a hroznější mnohem víc než kdy předtím a přesně se hodí k naší nové desce. Co se týče mě osobně, snažil jsem se zbavit masku všech emocí.

Hitparader: A Teď ty osobně, jak se vyrovnáváš s tak hektickým rozvrhem? Tour & nahrávání?
Corey: Víš, jak se s tim vyrovnávám? Že se chovám jako normálně, fakt nedělám nic extra. Jím si co chci a kolik chci - což je obvykle hodně - piju co a kolik chci - což je obvykle taky hodně - a dělám co chci. Nemám problémy. Jo jasně, můj hlas je z toho všeho někdy totálně mimo, ale dostávám ze sebe na každé show to nejlepší, co jde a o tom to vlastně všecko je.

Hitparader: Myslíš, že lidi tě teď více poznávají?
Corey: Hm, víš, je to veselý. Můžu jít klidně na nějaký koncert v L.A a nikdo mě neotravuje. Ale někdy na ulici poznají fans má tetování a přijdou za mnou.

Hitparader: Jaké bylo tvoje nejbláznivější stekání s fanoušky?
Corey: Hmmm.. je toho hodně, ale teď mi přišlo na mysl - když jsme byli v Austrálii, potkali nás tam 3 fanoušci, nebylo jim víc jak 13 nebo 14. Poznali nás, sundali si svý trička a já viděl, že mají na hrudi vytetovaný naše jména. To bylo trochu divoké, připouštím.

Hitparader: Je něco zvláštního, co sis pořídil?
Corey: Většina peněz jde zase zpátky do skupiny, aby naše show byly ještě lepší a lepší. Ale jedinou větší věc, co jsem si kdy koupil bylo asi moje AudiTT2. To jede! Sice jsem vždycky chodil rád pěšky, ale tohle auto mám fakt rád. Hmm, ale mám problémy s rychlostí, jedu třeba 120 tam, kde se má jet 65. Pokud si nebudu dávat pozor, všecky peníze, které si vydělám půjdou na pokuty! (smích)

Hitparader: Co si myslíš o tom, že někteří označují Slipknot jako kapelu která "negativně ovlivňuje"?
Corey: Jasně, jsem schopen o tom diskutovat s každým, kdo má rozumné argumenty. Pokud mi někdo takový fakt dokáže, že naše hudba je nebezpečná a špatná, přestanu to dělat. To je slib. Ale víš, stejně se nikdy nic takového nestane. Na tom, co děláme není nic špatného. Špatná je ta ignorace všude kolem nás. Lidi, kteří o nás a o tom, co děláme nic neví, tak ti protestují nejhlasitěji! Někdy bych je fakt nejradši zabil!

RUF: Jak vznikli Slipknot?
Craig: Skupina začala hrát ke konci roku 1995. Původně nás bylo jen šest, ale jak jsme se vyvíjeli, členové se střídali a teď je nás devět. Nadobro.

RUF: Proč masky, čísla a kombinézy?
Craig: Masky jsou.. naše identita. Nechceme být "rock stars" ale jen dělat hudbu!

RUF: Říká se o vás, že jste spíš rodina než skupina.
Craig: Jo, jsme jako bráchové. Je nás 9, jsme si velmi blízcí, kdyby to tak nebylo, nebyli bysme schopni dělat hudbu.

RUF: V každé rodině jsou ale někdy problémy... Hlavně, když má 9 členů... Je mezi vámi někdy napětí, dokážete se ho vyvarovat?
Craig: Jo, jasně, čas od času. Ale vždycky se z toho nějak dostanem. Jsme všichni dospělí, jdeme za stejným cílem.

RUF: Jak se stavíte ke svýmu úspěchu? Poučili jste se z něho nějak?
Craig: Hmm.. možná jsme dál něž některé skupiny, ale to není vše, co sme chtěli dokázat. Tohle je jen začátek, máme vyšší cíle!

RUF: Jaký to je být úspěšný v Iowě?
Craig: Iowa je prdel světa.. to platí hlavně pro hudbu. Tady lidi vůbec nechodí na live koncerty. To nás fakt sere! Hmmm ale k něčemu to bylo.. kdyby Iowa nebyla taková, jaká je, Slipknot by vůbec nevznikli.

RUF: Jak se vám pracovalo s Ross Robinsonem? Myslíte, že vám hodně pomoh, hodně toho na desce udělal, nebo by byla deska taková i s nějakým jiným producentem, nebo třeba s vlastní produkcí?
Craig: Ross je skvělý. Spolupráce s ním nás úplně nakopla. Dostal z nás úplně vše, dostal to na tu desku! deska by určitě bez něho nebyla tak dobrá! Když jsme nahrávali, byl ve studiu s námi, skákal málem ke stropu, řval, a vůbec to ohromně prožíval! Deska by byla dobrá i s jiným producentem, ale určitě ne stejná!

RUF: Vaši první desku Mate. Feed. Kill. Repeat. jste si produkovali sami. Budete si něco sami produkovat i v budoucnu?
Craig: Možná. Zvládli bysme to, už jednou se nám to povedlo, ale je fajn, když je s námi někdo, kdo nám může poradit, pomoct, když to potřebujeme.

RUF: Některý lidi sere, že vaší první desky bylo tak málo.
Craig: No a co já s tim? Nějaký lidi si vždycky budou stěžovat.

RUF: Co si myslíš o tom, že jste srovnáváni s jinýma kapelama, nebo žánrově zařazovaní?
Craig: Jo, furt nás někdo srovnává. Každý člověk má na naši hudbu jiný názor a to je cool. Ale hudební průmysl kategorizuje skupiny kvůli penězům, a to hudbu ničí.

RUF: Jaký byl Ozzfest?
Craig: Totálně skvělý!! Prostor, který jsme dostali a lidi co jsme při něm potkali. To bylo neuvěřitelný.

RUF: Jaký máte plány do budoucna? (ohledně tour)
Craig: Teď jedem tour s Coal Chamber a Machine Head. To bude tak do konce září a pak možná uděláme pár týdnů v Kanadě a pak honem na Evropu! Ale ještě není nic pevně dáno, pro oficiální informace sledujte naše stránky!

RUF: Kde se vidíte tak za pět let?
Craig: Bez fans bysme nebyli nikde! Samozřejmě nic nalinkovanýho nemáme, ale naše fans můžu uklidnit, že v žádným připadě nezměníme náš přístup k nim, naše názory a tak vůbec! Děláme, co děláme a je nám u prdele, co si o tom kdo myslí!

RUF: Okay, uvidíme se na vaší show! Zdarec!

Kerrang: Jakou máš přezdívku?
Joey: Superball. Protože jednou jsme hráli nějakou příšernou show a začal jsem skákat po místnosti. To bys musel vidět abys uvěřil. Vole, byl jsem z toho totálně hotovej, trumfnul bych i Mikea Jordana.

Kerrang: Ve škole si byl miláček učitelů nebo pěkný parchant?
Joey: Hmm.. spíš ten miláček, ale. Byl jsem totálně mimo z jedné učitelky a vždycky jsem jí tužkou vyhrnoval sukni, ale jinak jsem byl hodně introvertní, přestávky jsem trávil sám, se sluchátky na hlavě.

Kerrang: A co tvůj první sex?
Joey: Tý holce bylo 14 a mě 17. Byla totálně mimo. Šel jsem k ní domů a ona mě začala svádět, zatímco z hifiny hrála Madonna. Pak zhasla a řekla : "Je čas". Ale bláznivý bylo, že měla zlomenou nohu a marně jsem se snažil jí sundat kalhoty. Pak se to povedlo a řekl jsem: "Neměli bysme to dělat." Pak jsem vypadl, domů jsem došel ještě s kondomem na penisu, umyl se a vítězně zařval!

Kerrang: Kdo je tvůj nejlepší přítel?
Joey: Moje mamka. Stále mě podporuje.

Kerrang: Jaké je nejlepší zvíře, které jsi kdy měl?
Joey: Měl jsem kocoura, který rád bojoval s psama a často přišel domů a za ním se táhly krvavý stopy. Jmenoval se Not My Cat. Oblíkal jsem ho a do huby mu strkal cigára, bylo to totálně šílený.

Kerrang: Měl jsi někdy problémy s policií?
Joey: Ne, ale jak pojedem teď do Austrálie, tam pravděpodobně něco bude.

Kerrang: Co by jsi dělal, kdyby nebylo Slipknot?
Joey: Pravděpodobně bych se snažil dostat k muzice jinak - jako drum technik, nebo zvukař.

Kerrang: Jak by ses popsal do seznamovacího inzerátu?
Joey: Jsem chlípný!

Kerrang: Co je nejextravagentnější věc, kterou sis kdy koupil?
Joey: Auto, ale nic drahého - 1990 dvoudvéřový červený Chevy Blazer.

Kerrang: Hmmm... jaká (slavná) ženská tě rajcuje?
Joey: Fiona Apple. Kdysi se mi strašně líbila. Jednou jsem se s ní setkal, flirtovala se mnou. Ale teď už mě vůbec nebere.

Kerrang: Jaký je nejhorší zaměstnání, co si kdy měl?
Joey: No, vlastně moje jediný pořádný zaměstnání bylo ve Slipknot. A to je to nej, co může být!

Kerrang: Kdy jsi naposledy volal domů?
Joey: Nejsme na tour dlouho, takže ještě ne.

Kerrang: Tvůj největší trapas?
Joey: Jednou jsme se na základce dívali na film, byly zhasnuté světla a já jsem se nějak poblil na stůl. Byl jsem z toho tak vyděšenej, že jsem se to snažil shrnout rukama. Bylo to brutální - 3 lidi, co seděli podlíž z toho taky začali zvracet.

Kerrang: Kdo je ten poslední člověk, kterýho by si chtěl vidět nahýho?
Joey: Našeho tour manažera Dannyho.

Kerrang: Co je ten nej klep, co jsi o sobě slyšel?
Joey: Že to já jsem oplodnil Raynu z Coal Chamber. To kdysi kolovalo na netu.

Kerrang: Co teď máš v peněžence?
Joey: Kreditku, klíč od těchto pout, co sem dostal pro chicks a kondomy.

Kerrang: Co tě spolehlivě rozesměje?
Joey: Oasis. Tyhle hajzlíky bychom jednou měli zmlátit.

Kerrang: Pokud by jste byli (Slipknot) na pustém ostrově, bez jídla, koho by jsi snědl první?
Joey: Chrise. Protože ten jí nejvíc a má rád golf.

Kerrang: Který Slipknot song by si vybral na kompilační album zvané "Songy naší doby"?
Joey: Nic. Žádnej.

Kerrang: Máš nějaké oblíbené drogy?
Joey: Neberu drogy. Hmm, možná kofein, to je vše.

Kerrang: Jak vypadá Bůh?
Joey: Jako starý člověk s vousama a bílou róbou. Nebo vypadá jako Kiss.

N/A: Jak bys popsal vaši hudbu?
Chris Fehn: Velice tvrdá, plná síly. Od srdce. Je nás ve skupině 9, což znamená, že nás ovlivnila spousta různé hudby. Jasně, třeba Slayer, Black Sabbath, Kiss a tak. No, a pak je to opravdu rozmanité. Paul má rád funky. A třeba Sid zase jungle a rave.

N/A: Vaše první nahrávka MFKR se velice liší od vašich dalších alb. Některé songy jsou skoro do death metalu, další zase trochu funky. Je tedy vidět, že jste ušli dlouhou cestu. Jak to probíhalo?
Chris Fehn: Myslím, že nám s tim hodně pomohl Ross Robinson. Radil nám, tu něco vypustit, tu přidat a to nám hodně pomohlo.

N/A: Kolik lidí bylo ve Slipknot během nahrávání MFKR?
Chris Fehn: 6. Ale já mezi nimi nebyl, já jsem byl jen fanda.

N/A: Už jsi zmínil producenta Rosse Robinsona. Byli jste si od začátku jistí, že Ross je na post producenta ten pravý?
Chris Fehn: Jo, naprosto. Když si vezmeš, že první CD Korn je neuvěřitelné, klasické album. Když jsme nahrávali Slipknot, Ross tam byl s námi, skákal a házel po nás věci. Šílel. Prostě to ani nedokážu vysvětlit. Je to velice hrubé album. Ross je strašně.. prostě byl tam pořád, pokaždé, když jsme něco potřebovali. Dal do toho vše. Proto je ta deska jaká je. Jo, ale samozřejmě jsme byli zpočátku nervozní a tak. Ale je to skvělý, úžasný člověk.

N/A: Co by jsi nám řekl na to, co se o vás povídá, že s maskami jste mnohem zajímavější, než kdybyste je neměli a proto jste tak populární?
Chris Fehn: Hmmm.. jasně, během show je to vizuálně naprosto úžasné. S hudbou to dělá kompletní show, ale - na Cd naše masky nevidíš, jen slyšíš tu hudbu. Je to směšné tvrzení.

N/A: Říká se, že Nizozemci jsou poněkud sušší. Co myslíš, jak budou reagovat na váš koncert?
Chris Fehn: No, ještě to všechno vůbec nechápou, co to vlastně Slipknot je. Ale teď jsme tady a oni to pochopí. Budou z toho všeho úplně pryč.

N/A: Máš nějakou zvláštní příhodu, nějaké neobyčejné setkání s fanoušky?
Chris Fehn: No, jednou jsem skočil do davu a oni strašně chtěli mojí masku. Chápu, asi by to pro ně byl úžasný suvenýr. A jeden fanda té masce přitom zlomil nos. No, ale ot je vlastně běžné. Někdy prostě zešílí jako bezhlaví a jdou jen po té masce. Ale oni to tak nemyslí, jen si nemůžou pomoct.

N/A: Který Slipknot song tě nejlíp vystihuje?
Chris Fehn: Určitě "Prosthetics". Hodně mi připomíná doma mojí přítelkyni.

N/A: Které věci, co jsi udělal v opilosti nejvíce lituješ?
Chris Fehn: Když jsem se vychcal na Sida

N/A: Kdyby jsi byl zavřený ve vězení a měli by hrát nějaký song, který by ti pouštěli a tím tě nejvíc potrestali, který by to byl?
Chris Fehn: "Living La Vida Loca" od Rickyho Martina. Je to prostě strašá záležitost a přitom tak populární! Nemůžu si pomoct, ale prostě znám její slova! Stačí, když to jednou slyším a mám to celý den v hlavě. Je to komerční sračka.

N/A: Která skupina je teď podle tebe nejlepší živák?
Chris Fehn: Slipknot! Jednoznačně! Je pro mě teď dost těžké sledovat ještě něco jiného, ale SOAD jsou naživo fakt dobří!


Tu noc Slipknot vybouřili celý Amsterdam. Je to pravda, Slipknot mají určitě ve své kategorii nejlepší živé koncerty. A když to Pinokio tvrdil, jeho nos neporostl ani o centimetr!

Bushmann: Jak se k vám staví tisk? Děláte spoustu interviews...
Shawn: No víš, my to všecko děláme pro fans. Je nám jedno, jestli je to nějaký malý plátek, nebo něco co čte celej svět... Jen chceme mluvit k fans, to je nejdůležitější!

Bushmann: A jak na vás reaguje publikum Ozzfestu?
Shawn: Jo, myslím že většina to přijímá.. tydle lidi vždycky chtěj poznat něco novýho. Takže.. jsem fakt potěšen, že máme takový úspěch, lidi nás budou milovat dále.. nikdy se nás nezbaví.

Bushmann: Jo, každý ví, jak začala vaše kariéra. Ale... jak dlouho ste hráli, než ste skončili u Rosse Robinsona a jeho "I AM Records" ?
Shawn: No.. k němu sme se dostali skoro hned po vydání MFKR.

Bushmann: Jak byli Slipknot přijati na Středozápadě ještě před Ozzfestem?
Shawn: No, různě. Našim fans jde v podstatě o to samý co nám, jsou skvělí. Frustrace jdou ven. Tady jsou lidi tak.. strašně hladoví po naší muzice.

Bushmann: Co vás na Ozzfestu překvapilo?
Shawn: No, trochu nás tíží, že hrajem jen tak málo.. jako, chápeš, my bysme nejradši hráli každej den, den po dni, měsíc po měsíci! Pořád! A tady je to jiný, samozřejmě.

Bushmann: A co masky, myslíte, že to koncertům dává grády? Že odkrýváte část vaší osobnosti?
Shawn: Hm, záleží na tom.. Já obyčejně dělám interview bez masky, protože je to takové víc "tváří v tvář" (smích). Není to o našich tvářích, o našich jménech, jen o hudbě, to je ta nejdůležitější věc na světě! Není to jako, že bysme byli třeba jako KISS a nikdo by nevěděl, kdo kurva jsem. Ale víš třeba, že jsem ženatý a mám tři děti. Nejsem tu kvůli ničemu povrchnímu, jen kvůli muzice! A pokud mě fans poznají, jsem schopen celý den dávat podpisy a kecat s nima. Je to pro ně. Nejde o mé vlasy, ani o tom, jak vypadám!

Bushmann: Jaký je současný duševní stav Slipknot?
Shawn: Vole, nemyslím si, že existuje slovo, který by to dokázalo popast. Brutálně brutální, vole, pořád.

Bushmann: Nějaká další zranění na tour?
Shawn: Au, vole.. jsem spálený od slunka, mám pořezaný nohy, plný modřin, na hrudi taky. Kompletně v hajzlu. Na hlavě rána. Stalo se mi to dvakrát, dokonce při stejný písni.

Bushmann: Jaký?
Shawn: Eyeless. Věřím, že brutalita člověka vyrovnává. Není to ale prdel, ještě když se zraní někdo jiný.

Bushmann: Co si myslíš o Motley Crue?
Shawn: Cool, fakt dost hodně! "Ten Seconds To Love" je můj nejoblíbenější song.

Bushmann: Která byla tvá první rocková show?
Shawn: Kiss. Ti mě docela dost ovlivnili! Bubny jsem si kdysi vybral kvůli Peterovi Crissovi. Moje první album bylo: "Dynasty". Změnili můj život navždy.

Bushmann: S takovým úspěchem Slipknot, bude pro vás stále domov v Des Moines?
Shawn: Ano, nestydím se za to, odkud pocházím. A nikdy nebudu. Iowa - je to součást mý mentality. Chci tu žít do konce života.

Bushmann: Jací byli členové Slipknot jako mladí?
Shawn: Řek bych, že jsme byli velice hyperaktivní, totálně v depresích, a kurva skoro pořád v nějakým průseru. Nebo interovertní, tiší, dusili jsme všechno v sobě.

Bushmann: Mluvili jste vůbec teď někdy s Ozzym?
Shawn: Jo, já sem měl to potěšení teď nedávno. Není to jen tak někdo. Je to opravdu král, úžasný muž! Lásku..

Bushmann: Lásku komu?
Shawn: Vole, v našem autobuse máme obrovskej plakát Blizzard Of Ozz a ted jde všude s náma.

Bushmann: Co je ta nejstupidnější věc, co jste kdy udělali?
Shawn: No.. Slipknot.

Bushmann: Nějaký závěrečný slovo fanouškům?
Shawn: Brutalita vás vyrovná! Zabíjet, kurva, zabíjet!