Absolutní Mekka každého muzikanta, který kdy vzal do ruky kytaru a přičichl k slastným tónům tvrdé muziky. Posvátné místo, kam rockové kapely jezdí psát palcové titulky svých autobiografií. Donington Park, kde se každoročně koná britský Download Festival, byste mohli podobně vznosnými tituly dláždit celý zbytek života a stejně by vám nejspíš pochybělo. Tak se na to raději vykašlete a pusťte si následující reportáž z Download Festivalu 2015, v níž Slipknot hrají, jakožto páteční headliner, pochopitelně jednu z hlavních rolí.

Slipknot jsou v pětihodinovém kolosálním záznamu zastoupeni skladbami "The Devil In I", "Duality", "Killpop" a "(sic)", přičemž nemůže chybět ani krátké interview vedené moderátorkou Kylie Olsson.

Můžete být pochopitelně za nedočkavce a cíleně se proklikat k útržkům setu maskované devítky. Gurmáni, kteří usilují o plný efekt a chtějí vidět v akci i další hvězdy jako KISS, Muse, Five Finger Death Punch, Lamb of God nebo Faith No More, si ale pochopitelně tuhle nadílku vychutnají hezky v celku.

Koncentrace, nástup a exekuce "The Devil In I" - zatím tedy takto. Snad nás televizní stanice Sky Arts, která oficiální záznam z letošního Download Festivalu vysílá, nehodlá šetřit a neponechá celou záležitost u jednoho kousku nebe (tedy spíš pekla). Jednak by to byla děsná škoda, druhak si za to čekání přece jenom zasloužíme výživnější hostinu. Sledujte zde:

Jim Root není rozhodně jediný, kdo si všiml, že Slipknot s přibývajícími roky výrazně ubrali na organické složce svého zvuku, aby se - zejména v případě desky 'All Hope Is Gone' z roku 2008 - přesunuli k technicky vycizelované, leč poněkud strojově znějící, verzi sebe samých. Jim se dle vlastních slov pokoušel během příprav páté řadovky tento proces zvrátit:

"Přišlo mi, že od "Vol. 3 (The Subliminal Verses)" se Sid a Craig z našeho zvuku úplně vytratili. Na "Subliminal..." to ještě nebylo tak patrné, ale v případě "All Hope Is Gone" už to byl problém. Dal jsem tedy jako jednu z podmínek, že pokud se v písni naskytne jakékoliv volnější místo, třeba delší pasáž s blast-beats a podobně, mají se toho Sid a Craig chopit a zkusit něco vymyslet. Nejjednodušší by pro nás samozřejmě bylo, kdybychom tam s Mickem nacpali sólo, což se v některým případech, kde to píseň vyžadovala, skutečně stalo. Jinak jsem ale usiloval o to, aby za tím Craig se Sidem opravdu šli. Myslím, že nás to dost přiblížilo ke zvuku našich prvních desek."

Co dokáží Stone Sour, umí Slipknot dvakrát lépe. To je samozřejmě kolosální kravina, bylo by však nesmírně zajímavé sledovat, jak by si s podobným úkolem po fantasticky poskládaném konceptu "House of Gold and Bones" poradila maskovaná devítka muzikantů. Nehledě na fakt, že Corey Taylor a Jim Root by tak vstoupili do klubu několika málo vyvolených rockerů, kteří za svůj život stihli nahrát hned dva koncepční dvojalba. Více už Shawn Crahan pro BBC Radio 1:

"Zrovna jsem o tom mluvil s Jimem a povídám mu: 'Kámo, musíme udělat uměleckou desku. Musíme napsat naše 'The Wall'... 'Sgt. Pepper's'... jakkoliv tomu chcete říkat. Na to teď myslím. Máme nahrávací smlouvu na hromadu desek, zatím jich máme jenom pět. Bylo by super, kdyby se jednalo o dvojalbum - mít tam klidně i mezihry, vtisknout tomu koncept, natočit film. Všechno už to sice v minulosti někdo udělal, my bychom tomu ale samozřejmě dali naši tvář. To by pro Clowna bylo vyvrcholením všeho. Nechápejte mě špatně, i tak bychom si dělali to svoje. Pořád bychom zůstali Slipknot."

Clown promluvil také o časovém harmonogramu pro nové album:

"Abych řekl pravdu, nic takového neexistuje. Bavíme se o tom, ale žádná časová osa prostě není. Máme teď na stole spoustu koncertů a dalších věcí, kterým se musíme plně věnovat. Budeme se snažit, aby k tomu došlo brzy. Je fajn, když vidíte, jak jsou všichni zase nadšení."

Mysleli jste si, že Jim Root už stihl vstřebat svůj loňský vyhazov ze Stone Sour? Kdepak, tahle rána je pořád zatraceně čerstvá a znovu se to potvrdilo v aktuálním rozhovoru pro magazín Ultimate-Guitar, jemuž kytarista Slipknot řekl následující:

Chceš se ještě vůbec vyjadřovat k celé té Stone Sour záležitosti?

Ani ne, myslím, že už není potřeba. Už k tomu vlastně ani nemám co říct.

Z mého pohledu byl tvůj vyhazov velmi nešťastným rozhodnutím. Byl jsi obrovskou součástí zvuku Stone Sour.

Taky tomu pořád moc nerozumím. Neznám důvod. Prostě jsem jenom chtěl, aby si Stone Sour vzali přestávku, protože Slipknot už potřebovali začít pracovat na svém materiálu. Asi se jim to nezdálo dost dobré. Ale na tom už nesejde. Ta kapela nebude nikdy stejná. Dokonce to vypadá, jako by už ani nedokázali napsat novou desku. Dělají teď jenom samé cover verze. Je mi to jedno. Přišli o kvalitního skladatele.

Fenomenálního skladatele!

A taky vtipálka, takže jebat na ně! (smích) Myslím, že Josh neunesl myšlenku, že by měl v kapele opravdu talentovaného kytaristu. Pokud se podíváte na starší videa z nahrávání, uvidíte, že na každé desce hraju tak 80 % materiálu, protože on to prostě nesvedl. Ale na tom už nesejde.

A taky už víme, že druhým headlinerem budou, pochopitelně vedle Slipknot, kteří letos zahrají na Knotfestu pouze první den, aby se mohli včas přesunout na Aftershock Festival, heavy metaloví pionýři z Judas Priest! Dále ve dnech 24. a 25. října kalifornské slunce okusí například Korn, Bring Me The Horizon, Mastodon, Trivium, Body Count a hromada dalších, jejichž jména už si nepamatuju, ale vy si je můžete prohlédnout skrze níže přiloženou upoutávku:



Kompletní sestavu vystupujících najdete na oficiálním plakátu (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):

Opět tady máme jednu studijní session, na níž si zgustnou všichni milovníci Jamese Roota, Orange zesilovačů a vůbec všeho, co provází technickou stránku kytarového zvuku Slipknot. Že je video pro vás, poznáte jednoduše podle toho, že rozumíte alespoň polovině muzikantského žargonu, kterým jsou tato posezení obvykle prošpikována. Dejte si:

Každá deska Slipknot je před i po svém vydání terčem neskutečného množství analýz a komentářů, které jsou ve svých důsledcích natolik rozdílné, že by k obsáhnutí jejich výpovědí musela devítka vydávat novou desku v měsíčních intervalech, přičemž stopáž jedné by se nezastavila pod třiceti hodinami a každá by opsala kruh celého spektra hudebních žánrů (včetně polky a německého 70s diska). Corey Taylor se proto očekáváním okolního světa nenechává zbytečně stresovat:

"Ne, očekáváním lidí se vůbec nenechám svazovat, protože jsme si tím prošli na všech deskách. Začalo to už "Iowou". V té době lidi čekali, že vydáme celou desku plnou singlů jako "Wait And Bleed". A my vydali jednu z nejtvrdších desek historie. Pak jsme pracovali na "Vol.3" a pár týdnů před vydáním jsme schválně vydali dva songy, o nichž jsme věděli, že se na desku nedostanou. Lidi si hned říkali: "Co to je? Tohle zní divně." Jednou z těch písní byla i "Don't Get Close" - přiznám se, že nejsem úplně jejím fanouškem. Jenže pak jsme vydali "Duality" a lidi z toho naprosto šíleli.

Když tedy jdeme do studia, snažíme se pouze o to, abychom naplnili očekávání nás samotných. Vše ostatní je už jenom bonus. Buďto jste s námi, nebo ne. Nikoho nehodláme prosit, a možná i proto jsme dál než mnoho jiných kapel, protože nás upřímně spousta věcí vůbec nezajímá. Je nám třeba naprosto jedno, kolik lidí nás sleduje na Facebooku. Tohle je naše skutečná svoboda.

Úplně stejné to bylo i před vydáním "All Hope Is Gone". Tehdy jsme snad ani nezveřejnili žádný song, pouze fotky, a hned děcka na internetu psaly, že je přece rok 2008 a Slipknot už nikoho nezajímají. Pak se té desky prodaly miliony kusů a debutovala na prvním místě v USA. To samé s "The Gray Chapter" - lidi zase říkali "Mmmm, zajímá to vůbec ještě někoho"? Jo, zajímá. A je jich spousta. Hodně lidí se nás snaží uměle potlačit a pořád se jim to nedaří. Nejspíš je to tím, protože dobře ví, že jediní, kdo celou tuhle věc jednou ukončí, jsme my sami."