Moudře hovoří ten člověk. Možná to bude tím, že Corey Taylor figuruje na vrcholných pozicích hudebního průmyslu už dobrých 15 let a za tu dobu poznal jak světla ramp a ovace fanoušků, tak byznysovou stránku věci a tvrdou korporátní politiku. O všem zmíněném aktuálně pohovořil pro rádiovou stanici 102.5 The Bone WHPT.

Na téma Gene Simmons:

"Už mě unavuje, jak o tom pořád musím poslouchat. Při vší úctě k panu Simmonsovi, když mluví o tom, že rock umřel, mluví spíš o té staré cestě propagace muziky, tedy album-tour-album-tour-album-tour. Takhle už to dnes ale nemůžete dělat. Je hromada jiných cest, jak udržet náš průmysl naživu. Můžu se třeba podívat na naše headline vystoupení na Download Festivalu. Jo, rock je mrtvý. Proto tam bylo těsně před půlnocí a v ukrutném lijáku přes 85.000 lidí a nikdo neodešel. Jo, rock je mrtvý. Jasně."

Na téma klesajících hudebních prodejů:

"Jediná věc, která fakt trpí, jsou prodeje alb. Rockových fanoušků je tam venku pořád stejné množství, a dokonce se nám tu rodí i nová generace. Ty kontrakty, které jste podepsali kdysi, jsou navíc pořád v platnosti, takže byste stejně museli prodat 5 až 6 milionů kusů desky, abyste se finančně zahojili. Pro nás to tedy rozhodně nikdy nebylo o vydělávání peněz na albech. Jasně, bylo by to super, ale není to až tak důležité. Pro mě je album jako vstupenka do hry. Dnes už nejde o to, kolik lidí si tu desku koupí, ale kolik ji reálně uslyší. Lidi si totiž pořád kupují alba, zároveň si ale pořizují muziku i na iTunes a platí si účty na Spotify. Není to tedy o tom, že by se k nim nová hudba nedostávala. Když hrajete na koncertech novou skladbu a slyšíte ovace, je to vlastně jediná věc, která by vás měla zajímat. Teď jsme třeba začali hrát živě "Killpop", přičemž video vyšlo snad před týdnem, a s každým dalším koncertem slyšíme, jak pozitivní reakce z publika rostou a rostou. Album je tedy pouze takovou vstupenkou, jak lidi přizvat dovnitř, a pokud se vám během koncertování bokem povede prodat i pár nosičů, jenom dobře pro vás. Většinu času se ale o to nesmíte zajímat. V podstatě jde jenom o to, aby lidi muziku znali, ne ji vlastnili."

Magazín Kerrang! připravil svým čtenářům malý dáreček v podobě cover alba Ultimate Rock Heroes, které by mělo sloužit jako odrazový můstek začínajícím (nebo zatím ne až tak profláklým) kapelám, jejichž úkolem bylo vzdát hold svým největším hudebním hrdinům. Britská post-hardcore partička Palm Reader si k tomuto účelu vybrala Slipknot a jejich singl "My Plague". Hodně svojsky znějící výsledek můžete streamovat níže:

Absolutní Mekka každého muzikanta, který kdy vzal do ruky kytaru a přičichl k slastným tónům tvrdé muziky. Posvátné místo, kam rockové kapely jezdí psát palcové titulky svých autobiografií. Donington Park, kde se každoročně koná britský Download Festival, byste mohli podobně vznosnými tituly dláždit celý zbytek života a stejně by vám nejspíš pochybělo. Tak se na to raději vykašlete a pusťte si následující reportáž z Download Festivalu 2015, v níž Slipknot hrají, jakožto páteční headliner, pochopitelně jednu z hlavních rolí.

Slipknot jsou v pětihodinovém kolosálním záznamu zastoupeni skladbami "The Devil In I", "Duality", "Killpop" a "(sic)", přičemž nemůže chybět ani krátké interview vedené moderátorkou Kylie Olsson.

Můžete být pochopitelně za nedočkavce a cíleně se proklikat k útržkům setu maskované devítky. Gurmáni, kteří usilují o plný efekt a chtějí vidět v akci i další hvězdy jako KISS, Muse, Five Finger Death Punch, Lamb of God nebo Faith No More, si ale pochopitelně tuhle nadílku vychutnají hezky v celku.

Koncentrace, nástup a exekuce "The Devil In I" - zatím tedy takto. Snad nás televizní stanice Sky Arts, která oficiální záznam z letošního Download Festivalu vysílá, nehodlá šetřit a neponechá celou záležitost u jednoho kousku nebe (tedy spíš pekla). Jednak by to byla děsná škoda, druhak si za to čekání přece jenom zasloužíme výživnější hostinu. Sledujte zde:

Jim Root není rozhodně jediný, kdo si všiml, že Slipknot s přibývajícími roky výrazně ubrali na organické složce svého zvuku, aby se - zejména v případě desky 'All Hope Is Gone' z roku 2008 - přesunuli k technicky vycizelované, leč poněkud strojově znějící, verzi sebe samých. Jim se dle vlastních slov pokoušel během příprav páté řadovky tento proces zvrátit:

"Přišlo mi, že od "Vol. 3 (The Subliminal Verses)" se Sid a Craig z našeho zvuku úplně vytratili. Na "Subliminal..." to ještě nebylo tak patrné, ale v případě "All Hope Is Gone" už to byl problém. Dal jsem tedy jako jednu z podmínek, že pokud se v písni naskytne jakékoliv volnější místo, třeba delší pasáž s blast-beats a podobně, mají se toho Sid a Craig chopit a zkusit něco vymyslet. Nejjednodušší by pro nás samozřejmě bylo, kdybychom tam s Mickem nacpali sólo, což se v některým případech, kde to píseň vyžadovala, skutečně stalo. Jinak jsem ale usiloval o to, aby za tím Craig se Sidem opravdu šli. Myslím, že nás to dost přiblížilo ke zvuku našich prvních desek."

Co dokáží Stone Sour, umí Slipknot dvakrát lépe. To je samozřejmě kolosální kravina, bylo by však nesmírně zajímavé sledovat, jak by si s podobným úkolem po fantasticky poskládaném konceptu "House of Gold and Bones" poradila maskovaná devítka muzikantů. Nehledě na fakt, že Corey Taylor a Jim Root by tak vstoupili do klubu několika málo vyvolených rockerů, kteří za svůj život stihli nahrát hned dva koncepční dvojalba. Více už Shawn Crahan pro BBC Radio 1:

"Zrovna jsem o tom mluvil s Jimem a povídám mu: 'Kámo, musíme udělat uměleckou desku. Musíme napsat naše 'The Wall'... 'Sgt. Pepper's'... jakkoliv tomu chcete říkat. Na to teď myslím. Máme nahrávací smlouvu na hromadu desek, zatím jich máme jenom pět. Bylo by super, kdyby se jednalo o dvojalbum - mít tam klidně i mezihry, vtisknout tomu koncept, natočit film. Všechno už to sice v minulosti někdo udělal, my bychom tomu ale samozřejmě dali naši tvář. To by pro Clowna bylo vyvrcholením všeho. Nechápejte mě špatně, i tak bychom si dělali to svoje. Pořád bychom zůstali Slipknot."

Clown promluvil také o časovém harmonogramu pro nové album:

"Abych řekl pravdu, nic takového neexistuje. Bavíme se o tom, ale žádná časová osa prostě není. Máme teď na stole spoustu koncertů a dalších věcí, kterým se musíme plně věnovat. Budeme se snažit, aby k tomu došlo brzy. Je fajn, když vidíte, jak jsou všichni zase nadšení."

Mysleli jste si, že Jim Root už stihl vstřebat svůj loňský vyhazov ze Stone Sour? Kdepak, tahle rána je pořád zatraceně čerstvá a znovu se to potvrdilo v aktuálním rozhovoru pro magazín Ultimate-Guitar, jemuž kytarista Slipknot řekl následující:

Chceš se ještě vůbec vyjadřovat k celé té Stone Sour záležitosti?

Ani ne, myslím, že už není potřeba. Už k tomu vlastně ani nemám co říct.

Z mého pohledu byl tvůj vyhazov velmi nešťastným rozhodnutím. Byl jsi obrovskou součástí zvuku Stone Sour.

Taky tomu pořád moc nerozumím. Neznám důvod. Prostě jsem jenom chtěl, aby si Stone Sour vzali přestávku, protože Slipknot už potřebovali začít pracovat na svém materiálu. Asi se jim to nezdálo dost dobré. Ale na tom už nesejde. Ta kapela nebude nikdy stejná. Dokonce to vypadá, jako by už ani nedokázali napsat novou desku. Dělají teď jenom samé cover verze. Je mi to jedno. Přišli o kvalitního skladatele.

Fenomenálního skladatele!

A taky vtipálka, takže jebat na ně! (smích) Myslím, že Josh neunesl myšlenku, že by měl v kapele opravdu talentovaného kytaristu. Pokud se podíváte na starší videa z nahrávání, uvidíte, že na každé desce hraju tak 80 % materiálu, protože on to prostě nesvedl. Ale na tom už nesejde.

A taky už víme, že druhým headlinerem budou, pochopitelně vedle Slipknot, kteří letos zahrají na Knotfestu pouze první den, aby se mohli včas přesunout na Aftershock Festival, heavy metaloví pionýři z Judas Priest! Dále ve dnech 24. a 25. října kalifornské slunce okusí například Korn, Bring Me The Horizon, Mastodon, Trivium, Body Count a hromada dalších, jejichž jména už si nepamatuju, ale vy si je můžete prohlédnout skrze níže přiloženou upoutávku:



Kompletní sestavu vystupujících najdete na oficiálním plakátu (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):