Opět tady máme jednu studijní session, na níž si zgustnou všichni milovníci Jamese Roota, Orange zesilovačů a vůbec všeho, co provází technickou stránku kytarového zvuku Slipknot. Že je video pro vás, poznáte jednoduše podle toho, že rozumíte alespoň polovině muzikantského žargonu, kterým jsou tato posezení obvykle prošpikována. Dejte si:

Každá deska Slipknot je před i po svém vydání terčem neskutečného množství analýz a komentářů, které jsou ve svých důsledcích natolik rozdílné, že by k obsáhnutí jejich výpovědí musela devítka vydávat novou desku v měsíčních intervalech, přičemž stopáž jedné by se nezastavila pod třiceti hodinami a každá by opsala kruh celého spektra hudebních žánrů (včetně polky a německého 70s diska). Corey Taylor se proto očekáváním okolního světa nenechává zbytečně stresovat:

"Ne, očekáváním lidí se vůbec nenechám svazovat, protože jsme si tím prošli na všech deskách. Začalo to už "Iowou". V té době lidi čekali, že vydáme celou desku plnou singlů jako "Wait And Bleed". A my vydali jednu z nejtvrdších desek historie. Pak jsme pracovali na "Vol.3" a pár týdnů před vydáním jsme schválně vydali dva songy, o nichž jsme věděli, že se na desku nedostanou. Lidi si hned říkali: "Co to je? Tohle zní divně." Jednou z těch písní byla i "Don't Get Close" - přiznám se, že nejsem úplně jejím fanouškem. Jenže pak jsme vydali "Duality" a lidi z toho naprosto šíleli.

Když tedy jdeme do studia, snažíme se pouze o to, abychom naplnili očekávání nás samotných. Vše ostatní je už jenom bonus. Buďto jste s námi, nebo ne. Nikoho nehodláme prosit, a možná i proto jsme dál než mnoho jiných kapel, protože nás upřímně spousta věcí vůbec nezajímá. Je nám třeba naprosto jedno, kolik lidí nás sleduje na Facebooku. Tohle je naše skutečná svoboda.

Úplně stejné to bylo i před vydáním "All Hope Is Gone". Tehdy jsme snad ani nezveřejnili žádný song, pouze fotky, a hned děcka na internetu psaly, že je přece rok 2008 a Slipknot už nikoho nezajímají. Pak se té desky prodaly miliony kusů a debutovala na prvním místě v USA. To samé s "The Gray Chapter" - lidi zase říkali "Mmmm, zajímá to vůbec ještě někoho"? Jo, zajímá. A je jich spousta. Hodně lidí se nás snaží uměle potlačit a pořád se jim to nedaří. Nejspíš je to tím, protože dobře ví, že jediní, kdo celou tuhle věc jednou ukončí, jsme my sami."

The Great Big Mouth je zase v ráži. A tentokrát mu nejspíš dá většina jednoznačně za pravdu. Naše planeta poznala za čtyři a půl miliardy let své existence jenom málo retardovanějších věcí, než jsou nablblí hipsteři, co si na koncerty nosí své selfie tyčky, aby pak podobně postiženým kamarádům mohli demonstrovat 3457 krásně vyfiltrovaných momentek na Instagramu. Jo, je to peklo. A Corey Taylor to vidí úplně stejně:

"Kurva drát, selfie tyče? Jebu na to. Kdykoliv s tím někoho vidím, říkám si "To jako fakt?!". Existuje celý jeden průmysl, který vydělává stovky tisíc dolarů denně na tom, že si lidi potřebují fotit svoje posrané xichty.

Je to stupidní vynález. Co se s náma sakra děje? Nejde mi ani tak o tu trivialitu, spíš o fakt, jak úspěšní jsou v podvádění lidí. Pokud bych to viděl na našem koncertu, vzal bych baseballovou pálku a zmlátil toho člověka jako psa. Pak bych šel do vězení, aniž bych cítil sebemenší lítost. Dejte mi želízka, pane policisto! Mám jít do auta? Ok! Hlavně ať jsem odsud pryč!"

Koukejte na toho chlapce, jak se pořád usmívá! Možná je to tím, že Nizozemsko, kde vznikal níže přiložený rozhovor pro server Toazted, je nejbližším pozemským blížencem planety kanabis, odkud náš rozverný DJ pochází. Během příjemně uvolněného rozhovoru povídal Sid Wilson například o matematických rovnicích, horských drahách, bionických končetinách či hudebním žánru polka, stihl vylézt na stůl i ukázat své - fakt hodně doslovné - Slipknot tetování a hlavně se všemu od srdce zasmál. Protože smíchu, krabičáků a marihuany není nikdy dost. Muhehahehahaha... ehm.

Pokud jste zatím pochybovali, už nemusíte. Nová deska Stone Sour je nevyhnutelnou záležitostí a její přípravy budou zahájeny už v průběhu příštího roku, kdy zároveň odstartuje několikaletá přestávka Slipknot. Corey Taylor informaci potvrdil v jednom z rozhovorů na festivalu Graspop:

"V roce 2016 ukončíme koncertování se Slipknot. Mělo by to být někdy kolem léta, takže zhruba touto dobou. Pak si dám asi pět minut pauzu a začneme pracovat na nové desce Stone Sour."

Corey se také v rozhovoru pro Studio Brussel (video níže) pustil do polemiky s Gene Simmonsem, který v téže pořadu řekl, že posledních dvacet let nedalo světu žádnou ikonickou rockovou kapelu:

"Samozřejmě, že s ním nesouhlasím! Co to je?! Korn, my... Pearl Jam taky pořád hrají. Je nás dost. Sice nemáme tolik reklamních produktů jako KISS, čímž se mimochodem Gene rád dokola chlubí, ale při vší úctě k panu Simmonsovi, dovolil bych si s ním trochu nesouhlasit. Vždyť je to ten stejný člověk, který loni říkal, že rock je mrtvý, a podívejte se na všechny ty lidi venku. Kde jim měřil pulz? Na koleně? Podle mě jsme dost naživu."

Slipknot vystoupením na festivalu Graspop Metal Meeting včera ukončili další část turné na podporu páté studiovky ".5: The Gray Chapter", a minimálně do konce tohoto roku tak splatili své koncertní závazky vůči starému kontinentu. A co dál? Kapelu nyní čeká zhruba měsíční pauza, kterou si věčně aktivní Corey Taylor proloží sólovými vystoupeními v rámci promo aktivit k jeho nové knize "You're Making Me Hate You", a pak už přijde na řadu obrovské Summer's Last Stand Tour, kde Slipknot překřtí USA po boku metalových hvězd Lamb of God, Bullet For My Valentine a Motionless In White (upoutávka níže).

V září pak přijde krátká epizodka v Jižní Americe, říjen se klasicky nese ve znamení Knotfestu a potom... potom už je vše opředeno rouškou tajemství. Uvidíme Slipknot na pódiích i během příštího roku? Nebo štafetový kolík opět převezmou Stone Sour a jim podobní? Odpověď na tuto otázku přinesou již následující měsíce.

Maggots-Lair si pomalu buduje zpravodajskou síť, jakou červí armádě může závidět i TV Hovna. Po reportu Jamese Colea z Polska nyní přichází chvíle fanynky Jane Taylor, která se před pár dny vydala na rakouský festival Nova Rock 2015 a samozřejmě tam vstřebala spoustu zážitků (a obrazového materiálu), o něž se s námi nyní chce podělit. Tak teda jo!


Tak jo, byla jsem požádána o nějaké vyjádření k NovaRocku v Rakousku. Byla jsem tam pouze na neděli, kdy hráli Slipknot. Jela jsem vlakem, ale když jsem viděla tolik míst k zaparkování, radši bych jela autem. Od vlakáče to bylo sakra daleko, ale kdo to mohl vědět. Bylo asi 13 hodin a 32 stupňů, umíte si představit. Úplně minimum lidí mělo glády. Přišla jsem na Powerwolf zrovna když končili. Eluveite následovali, zahráli největši hity a zpěvák byl úžasnej. All That Remains moc u publika nebodovali, zpěvák se snažil to rozjet a Rakušani nereagovali, nechapu. Hollywood Undead, pro mě neznámá kapela, překvapila mile - je to něco jiného než poslouchám, ale byli přinejmenším hodně zajímaví. Pak se zatáhla obloha a pořadatelé všechny vyhnali od stage. Začlo brutálně pršet a padat kroupy, všichni byli neskutečně mokří, všude bláto.. pak se udál neúprosný boj o místa u pódia, kde pořadatelé německy něco žblechtali, že to asi zkrátí nebo že dokonce někdo nevystoupí, to teď nevím. Každopádně za půl hodiny přišli, že bude vše, jak má být, ale počkáme si další půl hodinku, než to všechno usuší. Five Finger Death Punch byli úžasní, zpěvák skvělá komunikace s publikem, vytáhl si fanouška na pódium (stejně jako Hollywood Undead). Bubeník Motorhead předvedl krásnou podívanou, Lemmy bohužel, zdálo se mi, bez energie - celou dobu stál na místě a mluvil minimálně, koncertem víceméně provedl kytarista. :/





Slipknot se chystali za zataženou oponou, zase něco extra. :D Diváci úplně vepředu jediní fandili, jinak já cca v páté řadě, když jsem zařvala a začala mlátit hlavou, tak se na mě okolo dívali, jako kdybych dělala něco, co se nedělá. Čekala jsem, že mě ušlapou a místo toho jsem je tam ušlapala málem sama. Jediný co, tak jsem měla pořád někoho nad hlavou, to bylo nekonečný a plno písniček mi kvůli tomu uteklo. Shawn byl na druhé straně pódia, takže jsem ho skoro neviděla. Sid nezklamal a svými tanečky vyplňoval volný chvilky. Celkově jsou čeští fanoušci mnohem více agresivnější, když to srovnám o den později s koncertem Cavalera Conspiracy, kde jsem skoro bojovala o život. Ale zase Rakušani jsou velmi milí lidé, nikdo se tam na mě zle nepodíval, ani holky - a že ty se na mě dívají zle neustále. :) A taxi mě ráno zadarmo odvezl na nádraží. To by se v Česku nestalo. :)






Tak místo paličky si slečna doveze od Slipknotů kytičku růžovou..

"Love costs a lot but the pain yeah comes for free" - původně jsem si chtěl zase jednou utahovat ze Sidova podkouřeného projevu a celkově rozhárané hudební produkce jeho sólových výtvorů, jenže pak mi došlo, že by to byla - hlavně vzhledem k neradostné výpovědi skladby - poměrně laciná kritika. Tahle věc je zkrátka trochu jiná. Příliš fanoušků Slipknot sice ani tentokrát neosloví a ortodoxní metalisti ji odstřelí po několika vteřinách, Sid do ní ale viditelně dal srdíčko. A to se cení.