Když Corey Taylor před pár měsíci hovořil o Donaldu Trumpovi, v nadsázce zmiňoval možnost, že by se v případě jeho zvolení americkým prezidentem musel začít ohlížet po novém bydlišti, přičemž tím nemyslel stěhování o pár ulic či bloků, ale rovnou výměnu světadílů.

No, soudě dle dosavadních výsledků amerických primárek se možná Corey Taylor brzy stane právě vaším sousedem. Ačkoliv, co si budeme povídat, u nás by si teda o moc nepolepšil.

Corey řekl o Trumpovi v rozhovoru pro magazín Rolling Stone toto:

"Strašně mě mrzí, že se Trumpovi povedlo, aby jej lidi brali vážně. Nenechám si ten rasismus líbit. Možná jsem si trapně namlouval, že jsme se v rasové otázce během let někam posunuli, ale když teď vidím ty hromady krajně pravicových frakcí, jak vycházejí se svou nenávistí na veřejnost, je mi jasné, že se tak nestalo. Tohle přece nemůže být náš odkaz. Během občasné války a následného hnutí za občanská práva zemřelo tolik lidí. Proč se teď musíme ptát 'Co je sakra tohle za dekádu? Jak je možné, že k tomu došlo?'

Co je tohle za zemi? Že si Trump razí cestu otázkami, aniž by na ně odpovídal, to je přece pro lidi hrozný obrázek. Je šokující, že se všemu dokáže vyhnout. Chci, aby se lidi nebáli vyjádřit názor, což je docela paradoxní, protože pro Trumpa musí platit svoboda slova taky.

Lidi by si měli přestat dělat fotky svých jídel a konečně se ozvat. Já teda rozhodně držet hubu nehodlám. Pro tohle naši předci určitě neumírali a než abych poslal svou zemi tímhle směrem, raději padnu."

Ne, Corey, k nám s tímhle světonázorem fakt nejezdi. Svých Trumpů máme taky dost.

Jaký si to uděláš, takový to máš. To není jenom hymna Svazu onanistů ČR, ale taky životní filozofie Coreyho Taylora, jenž nachází největší potěšení v sólových koncertech, kde škádlí akustickou kytaru, trousí vtípky a předčítá populárně-naučnou literaturu. Nebo tak něco. Zkrátka: Kdo si myslel, že pro Coreyho není větší nirvány, než vyprodaná O2 Arena se Slipknot, je krapánek mimo. Tohle Corey řekl podcastu "Someone Who Isn't Me":

"Abych řekl pravdu, má to nejblíž k čistému potěšení, co jsem kdy během vystupování cítil. Tím myslím uměleckou činnost, nebavím se teď o času stráveném s rodinou a přáteli. Možná je to o mém egu, možná je to o tom, že jsou celé ty koncerty jenom o mně, ale spíš jde o to, že když jsi frontman a staráš se o pocity a názory lidí ve své kapele, neustále si během koncertů musíš říkat, jestli už nemluvíš příliš nebo jestli se k písním nedostáváš příliš pomalu. Pokud ti záleží na ostatních, musíš se tím prostě řídit. Každý z nás je totiž během koncertů v jiném rozpoložení - někdo je nadšený, někdo napumpovaný adrenalinem, další se zase chtějí bavit, takže jde hodně o jistou rovnováhu.

Během sólových shows se starám jenom sám o sebe a snahu pobavit lidi, což je ta výzva, ten důvod, proč mě to tak baví. Dokážu já sám udržet vaši pozornost tak dlouho? Miluju to. Jediná věc, která by to snad mohla překonat, je vlastní sólo kapela, v níž bych hrál kompletně jiné věci, než jaké dělají Slipknot a Stone Sour."

Víte, jak jsem v předchozí novince povídal o těch ozvěnách, co se k nám budou ještě pár týdnů určitě vracet? Tak tady je další. Corey Taylor byl během britské části Slipknot tour hostem podcastu "Someone Who Isn't Me", kde se z něj Daniel P. Carter, známý třeba z "The Rock Show" na BBC Radio 1, snažil vydolovat odpověď na otázku, zdali hodlá časem z důvodu rostoucí únavy pomalu omezovat svůj koncertní harmonogram. Corey odpověděl:

"Víš, kdybych tu otázku dostal před rokem, řekl bych, že ne, ale teď... teď si začínám říkat... je mi dvaačtyřicet, už nejsem mladík. A i když se snažím hledat pořád motivaci, začíná mě to zmáhat. Sakra, vzhledem k tempu Slipknot bych se měl cítit na 60.

Nevím, jestli skončím úplně, ale možná budu muset jednoho dne odejít ze Slipknot, protože ta muzika má určitý náboj, má určitou energii a já fakt nevím, jestli budu schopný to zvládat i po padesátce. Nikdy bych nechtěl, aby měli v kapele pocit, že je držím zpátky, protože už to fyzicky nezvládám. Jo, takže bych asi neodešel úplně od muziky, ale musel bych nechat Slipknot."

Corey taky rozebral další hudební evoluci Slipknot:

"Už jsme to s Clownem probírali, řešili jsme spolu, kam se bude kapela ubírat. My jsme to totiž už všechno udělali - byli jsme už šílení, byli jsme i... v jednu chvíli prostě budeme muset udělat další evoluční krok, protože se snažíme vyvíjet s každým albem. Přijde moment, kdy se prostě už nebudeme moct opírat jenom o tu zasranou šílenost, což se teď podle mě pořád ještě děje, jelikož jsme zatím schopní to zvládat fyzicky. Náš cíl tedy bude víc kreativity a míň hněvu - naštěstí by s tím neměl být problém, protože máme v kapele tolik kreativních lidí, že... ty vole, vždyť my bychom mohli udělat z fleku 12 skvělých desek, které by vůbec nemusely být jenom o agresivitě a brutálním tempu. Takže nad tím rozhodně přemýšlíme. Zároveň je ale potřeba dodat, že člověk nikdy neví. Prostě neví."

Jméno: Joey Jordison
Status: Neznámý

Je moc smutné sledovat, jakou trajektorii opisuje kariéra Joeyho Jordisona po nečekaném odchodu ze Slipknot. Padlá bubenická superstar už dva roky v ústraní pracuje na nové desce stále nespecifikovaného projektu a pečlivě pálí veškeré mosty za minulostí. Wednesday 13 v rozhovoru pro Sticks For Stones prozradil, že s Joeym naposledy komunikoval před mnoha lety:

"Není to žádné tajemství. Myslím, že o tom všichni ví, protože jsem to nijak netajil. Naposledy jsme se já a členové poslední lineup Murderdolls, kteří teď tvoří i mou sólovou kapelu, s Joeym bavili v dubnu před pěti lety, kdy proběhla poslední show Murderdolls. Pak přišly všechny ty události okolo Slipknot a to jakoukoliv komunikaci ještě více oddálilo. Kolem Murderdolls se tedy neděje absolutně nic.

Před lety jsem říkal, že nikdy nevydáme další desku, a za chvíli přišla naše druhá řadovka. Dělat stejnou chybu, a tvrdit to i tentokrát, by tedy bylo pošetilé. Faktem nicméně je, že v tuto chvíli to tak nevypadá.

Murderdolls ale miluju. Je to důvod, proč mám dnes kariéru, takže mám z působení té kapely samozřejmě radost."

Slipknot už sice sbalili fidlátka, překonali Atlantik a Evropě dali (zřejmě) definitivní vale, ozvěny jejich působení na starém kontinentě ale budou putovat éterem určitě ještě pár dalších týdnů. Pořad EMP Rock Invasion si v Německu odchytil Coreyho Taylora, který během sedmi minut vykonal následující:


>> Potvrdil, že konec roku znamená pauzu pro Slipknot a reaktivaci Stone Sour
>> Zmínil, že kromě Eminema chce spolupracovat i s lidmi jako Trent Reznor, Jay-Z, Ice Cube nebo Dr. Dre
>> V souvislosti s tím pochválil snímek 'Straight Outta Compton'
>> Něco málo pokecal o své třetí knížce
>> Naprosto domrvil četbu jazyka německého a dal nám všem naději, že nejsme nejhorší němčináři na světě


Takže: Díky, Corey!

Americká festivalová scéna hodlá letos zjevně pokračovat ve své malé renesanci, což potvrzuje i řádně našlapaná soupiska historicky prvního Chicago Open Air Festivalu, který přivítá v polovině července například své domácí miláčky Disturbed, německou stálici Rammstein, pro niž půjde o jediný severoamerický koncert v tomto roce, nebo stále vytrvale koncertující Slipknot. Jo a taky zhruba miliardu dalších super kapel. Kompletní lineup zkoumejte tady (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):

Jo, takže to bychom měli. Co si budeme povídat, po předlouhém napínání a dnešním odkladu jsme možná čekali o maličko více, jinak ale není důvod, proč nad tímhle oznámením ohrnovat nos - vždyť se na společném tour historicky poprvé setkají dvě z největších metalových ikon posledních dekád!

Slipknot a hostující - aneb jak neurazit a neříct předskokan - Marilyn Manson k sobě do party přiberou mladíky z Of Mice & Men a společně v létě pojedou vypráskat Spojené státy americké, které se tak dočkají již třetího velkého turné Slipknot během posledních dvou let.

Níže najdete kompletní seznam států a měst, kam turné dorazí (pokud máte třeba toulavé boty a hodláte jet v létě do USA). Dočká se pak i Evropa? Ačkoliv nám Slipknot na své čtvrté řadovce chtěli nabulíkovat opak, naděje pořád žije!

Salt Lake City, UT
Seattle, WA
San Francisco, CA
Los Angeles, CA
San Diego, CA
Las Vegas, NV
Phoenix, AZ
Albuquerque, NM
Denver, CO
Austin, TX
Dallas, TX
Houston, TX
Nashville, TN
Atlanta, GA
West Palm Beach, FL
Tampa, FL
Wantagh, NY
Hartford, CT
Holmdel, NJ
Scranton, PA
Cincinnati, OH
Indianapolis, IN
Oshkosh, WI
Cadott, WI
Chicago, IL
Syracuse, NY
Saratoga Springs, NY
Bristow, VA
Camden, NJ
Detroit, MI
Pittsburgh, PA
Virginia Beach, VA
Charlotte, NC
St. Louis, MO

Rozhovorů s Mickem Thomsonem není nikdy dost. Protože je jich zatraceně málo. Obrovitý kytarista Slipknot nepatří zrovna mezi protřelé rétory, co stihnout za jeden tour cykl nasekat desítky interviews (zdravím tě, Corey), a proto musíme řádně vyzdvihnout každou příležitost, kdy se tahle hora rozhodne promluvit do mikrofonu. Během mexického Knotfestu Mick v rozhovoru pro Seymour Duncan motivoval mladé kytaristy:


"Nenechte se odradit. Je to dlouhá cesta. Když začínáte, lehce se stane, že se výsledky prostě nedostaví, obzvlášť když koukáte třeba na kámoše, co hraje delší dobu, a vy pořád neumíte stejné věci jako on. Prostě to nevzdávejte. Jde o celoživotní cestu, ať už hrajete na cokoliv. Vždycky se budete zlepšovat, takže se toho prostě držte. Potom se začnou objevovat záchytné body, kdy si uvědomíte, že jste pořád lepší a lepší. Jděte kousek po kousku. Pak se po dvou letech ohlédnete a řeknete si: 'Kurva! Stál jsem pěkně za hovno, ale teď už něco umím!'."