Patříte-li mezi šťastlivce, kterým dnes při pohledu do schránky vyčarovalo úsměv nové číslo magazínu Metal Hammer, určitě jste se už stihli pevně ponořit do tematického povídání o Slipknot, které tvoří hlavní obsahovou část aktuálního vydání. Všem ostatním bude Maggots-Lair průběžně přinášet překlady nejzajímavějších pasáží.

Tou první je bezesporu snaha Jamese Roota o co možná nejrychlejší zkompletování nové desky Slipknot. Ba co víc, Jim už začal i jednat, když během podzimu v Los Angeles s producentem Gregem Fidelmanem (Metallica, Slayer, poslední deska Slipknot) a zvukařem Jimem Montim položil základy čtveřice zbrusu nových skladeb. Zatím to nicméně vypadá, že je v této snaze osamocen.

"Někteří si možná budou brát další dvouletou přestávku, ale já určitě ne. Osobně moc nerozumím tomu, proč i v téhle části naší kariéry někdo potřebuje věnovat svůj čas tolika jiným věcem, ale prostě se to pořád děje. Dvě navazující desky jsme neměli možnost udělat od dob debutu s Iowou, tak proč to nezkusit teď, když všechno šlape tak dobře?

Nechci nikoho nasrat, ale pamatuju si první Stone Sour koncert v Los Angeles, kdy za mnou přišel Ross Robinson (producent prvních dvou alb) a řekl mi 'Proč tohle děláte? Proč nevezmete veškerou energii, kterou do toho investujete, a nedáte ji do Slipknot?'. Tehdy jsem mu řekl něco jako 'Ale my to potřebujeme. Je to čerstvý vítr v situaci, která je sice skvělá, ale zároveň velmi vysilující'. Dnes už to ale vidím jinak. Situace se změnila a komunikujeme spolu nejlíp v historii. Teď už chápu, o čem tehdy mluvil. Na téhle planetě jsou miliony lidí, kteří čekají na naše nové album, a byla by extrémní škoda to ignorovat."

Patříte-li k lidem, kterým na Facebooku neunikne ani prd Tomia Okamury, nebo prostě jenom detailněji sledujete metalovou scénu, možná jste zaznamenali humornou zprávu serveru Metalnation.net, jež oznamuje konec Sida Wilsona ve Slipknot a jeho náhradu v podobě patnáctipalcové mašinky MacBook Pro. Naprosto absurdní záležitost, říkáte si?

No jo, jenže spousta lidí uvěřila.

A tak musel nyní Corey Taylor na svém oficiálním Twitteru celou záležitost dementovat. Ne, Sid Wilson kapelu opravdu neopustil. Pokračuje už samotný Taylor:

"Pro všechny, co se ptají: Sid NEOPUSTIL Slipknot. Celá ta věc byla jenom vtip, i když si myslím, že spousta vás ani nepostřehla, že něco takového vůbec proběhlo. Klidně to přeposílejte dalším lidem."

Pokud tedy chcete špetku laciné publicity, stačí si vymyslet ten největší blábol, kterej vás napadne, a internetové naivky už si vás najdou samy.

Kerrang! miluje Slipknot. Revolver miluje Slipknot. A hlavně: Metal Hammer miluje Slipknot! Kapela z Iowy je v žánrovém tisku zkrátka bestsellerem, po jehož dosazení na obálku si můžete automaticky gratulovat k dalšímu úspěšnému číslu. A kdo by to chtěl třeba rozporovat, ať se zamyslí, proč jsou Slipknot od vydání posledního alba na přebalu Metal Hammeru už potřetí. Jo, tohle je reputace, kterou si za prachy zkrátka nekoupíte. Obálky nového Metal Hammeru najdete zde (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):

Pokud jste na tyhle stránky chodili v létě minulého roku, nemohl vám uniknout výrok hollywoodské superstar Toma Hardyho, který svůj aktuální snímek Mad Max: Fury Road v rámci promo kampaně přirovnal ke kombinaci Slipknot a Cirque Du Soleil. Ten film byl navíc naprostá bomba, která po letech rozvířila stojaté vody akčních blockbusterů, takže se nakonec mohli radovat úplně všichni.

Corey Taylor v rozhovoru pro magazín Rolling Stone přiznal, že jej tato zmínka mimořádně potěšila:

"Nejlepší na tom všem je fakt, že když Tom Hardy promoval ten film, použival přirovnání 'je to jako kdyby Slipknot potkali Cirque Du Soleil'. Okamžitě se ve mně probudil fanoušek a kurevsky jsem zpanikařil. Totálně mě to dostalo. Říkal jsem si: 'Bane právě řekl něco kurva pozitivního o naší kapele!'. Byl jsem fakt nadšený. Pak jsem to ukázal Clownovi, kterého to taky zaskočilo. Beru to jako obrovský kompliment."

Mötley Crüe si pro svůj konec asi nevybrali úplně nejlepší termín. Smrt Lemmyho a následné potvrzení reunionu Guns N Roses byly v kontextu rockové historie tak obrovskými milníky, že vedle nich i taková velkoudálost, jako je předem anoncovaný odchod téhle legendární kapely, který přišel po dvouletém rozlučkovém tour, malinko zapadla. To je holt tak, když poslední týden roku 2015 přinese větší množství šoků než několik předchozích let dohromady.

Následující video každopádně obsahuje rozlučkové vzkazy spousty slavných muzikantů, kteří na Mötley Crüe ani přes aktuální dění nezapomněli:

"Byl to opravdu mimořádný rok, jaký v prosinci 2013 očekávala jenom hrstka nejzavilejších optimistů pod sluncem. Enigma vydala vynikající novou desku, našla svou ztracenou identitu a do budoucna hledí s klasickým cílem dominovat na všech frontách, přičemž svou naději na samostatný koncert v roce 2015 stále třímá také Česká republika."

Psal jsem loni prorocky v bilanci roku 2014. Tedy prorocky, ona naděje existuje vždy, i když se nám snaží čtvrtá řadovka Slipknot nabulíkovat opak. Trpělivé čekání zkrátka přineslo své ovoce a pro většinu fanoušků maskované devítky tak existuje nyní jediné datum, které je potřeba uctívat: 27/1/16. Vánoce i Silvestr jsou prostě jenom vedlejší položky na seznamu. Sorry!

Dnes tedy počastujte játra vybranými lihovinami a dobře se bavte. Hlavně ale nezapomínejte kontrolovat stav svých končetin. Dva litry krabic a petardy jsou totiž moc špatná kombinace.

Jsme už fakt blízko, přátelé.
Tak žádné šílenosti.

Britský list The Guardian dnes na svých stránkách zveřejnil krátké ohlédnutí Coreyho Taylora za životem a dílem Lemmyho Kilmistera, které se zbytečně neopájí sentimentem, ale věcně staví pomník jedné z největších legend rockové historie. Celou záležitost najdete zde, úryvek pak následuje níže:


Lemmy Kilmister nás opustil 28. prosince 2015, jenom pár dní poté, co zjistil, že má rakovinu. Zdraví ho trápilo několik posledních let, ale jako jeho kamarád jsem věděl, že to všechno zvládne jednoduše: usměje se a ukáže obrovský prostředník. Jeho kariéru byste mohli počítat na generace a byl jednou z posledních opravdových ikon. Dělal si to po svém a nikdy nezauvažoval, že by to mělo být jinak. Říkali mu "dědeček thrashe", ale Lem vždy trval na tom, že prostě hraje rock’n’roll. V průběhu let jsme se hodně sblížili, ať už v rámci společného koncertování nebo během návštěv různých ceremoniálů. Jsem rád, že jsem jej mohl nazývat svým přítelem.

...

Hodně lidí bude mluvit o tom, jak je tragické, že nás Lemmy opustil, budou lamentovat nad tím, o jak smutnou událost se jedná. Ale já vám něco řeknu: Ten člověk ŽIL. Žil si přesně tak, jak chtěl, a to až do své poslední chvíle. Hrál muziku, kterou miloval. Žádné kompromisy, ať jde o styl či zvuk. Pokud někdy žil člověk, který měl všechny poučky a pravidla u prdele, byl to Lemmy Kilmister. Byl přesně takovým, jakým měl být: hrubým, hlasitým, neurvalým, legračním a připraveným hrát pro své fanoušky, což dělal i ve chvíli, kdy už měl problém vyjít na pódium. Nikdy nebude zapomenut, protože nám dal tolik, nač lze vzpomínat.

Máte-li pocit, že Coreyho Taylora s blížícím se koncem roku 2015 opět serou všichni a všechno na téhle planetě... no... není to jenom pocit - ostatně na toto téma letos vydal celou knihu. To víte, ne nadarmo se říká: "Jak po celý rok, tak na Nový rok". Nebo tak nějak. Ehm.

Corey v rozhovoru pro Rolling Stone nejdřív vcelku střízlivě okomentoval další dvě nominace Slipknot na ceny Grammy:

"Je to docela zvláštní. Byli jsme už nominovaní tolikrát a vyhráli jsme jenom jednou. Na téma Grammy je tolik diametrálně odlišných názorů, přičemž dva pohledy mám i já. Vadí mi, jak neuctivě je přistupováno k tvrdší muzice, jak se pořád odstrkuje do kouta. Jenže když vyhrajete, dostaví se zvláštní pocit uspokojení. Nemáme těch nominací tolik jako někteří lidi z popu a hip-hopu, ale být ve dvou různých kategoriích je fajn, protože víte, že už samotnou nominací vás někdo ocenil. Zároveň se ale moje naděje rozhodně neupírají k pozlaceným gramofonkům, na kterých si doma stejně nic nepřehraju."

A pak totálně sepsul současnou podobu Rock'n'rollové síně slávy:

"Stačí se podívat na skutečnost, že Madonna se tam dostala před uvedením Deep Purple. Ti lidi mi můžou políbit prdel. Jebu na ně. Přestaňte tomu říkat Rock'n'rollová síň slávy. Už dost. Očividně vám je celý rock'n'roll naprosto u zadku. Pokud by tomu tak nebylo, kapely jako Deep Purple nebo Cheap Trick by tam byly už dávno. Strašně mě to sere. Klidně to přejmenujte na Popová síň slávy, případně tomu přezdívejte jakkoliv jinak. Takhle mě akorát kurva serete. Kdyby tam chtěli uvést nás, ani bych tam nešel. Je mi to u prdele. Celé je to strašně kontraproduktivní. To mám jet na turné, abych se jim líbil? To mám prodávat hodně desek, abych se jim líbil? A za to mě pak uvedou do nějakého pseudomuzea? Vy mě fakt chcete mít ve zkurveném muzeu? My si místo toho vytvoříme muzeum vlastní, o které se pak podělíme s fanoušky."