Po triumfu Joeyho Jordisona a velmi slušné jízdě Paula Graye se nyní do hlasování serveru Loudwire.com zapojuje také Corey Taylor! Ano, anketa o nejlepšího metalového frontmana všech dob právě začala! Na úvod Corey čelí Randy Blytheovi z populární formace Lamb of God, který zatím na maskovaného frontmana Slipknot sice ztrácí poměrně vysoké množství hlasů, do 3. listopadu, kdy končí první kolo ankety, však může být ještě všechno jinak. Proto útočte na Coreyho konto vždy jednou za hodinu zde!

Minecraftová kvalita předchozích videí byla bohužel důvodem, proč se mnoho z nás ještě nedokázalo plně ponořit do jinak bezchybného vystoupení Slipknot na brazilském festivalu Monsters of Rock. Nuže, nyní musejí výmluvy stranou. Celých 100 minut si totiž můžete přehrát ve vizuálně vypulírovaném kabátku zde:

Zatím se bohužel na internetu nenašel žádný dobrodinec, který by uploadnul kompletní show Slipknot na festivalu Monsters of Rock v ucházející kvalitě, a tak nezbývá, než vyzobávat jednotlivé kousky, z kterých si snad poskládáte celý záznam sami. Další plejádu záběrů, v nichž zazní skladby jako "Dead Memories", "Liberate" nebo "Get This", najdete níže:

Kdo včera vydržel u počítače do brzkých ranních hodin a nenechal se odradit ani nevyzpytatelnými technickými podmínkami, kvůli kterým to drahnou dobu vypadalo, že čekáme úplně zbytečně, dostal za odměnu vpravdě ďábelskou laskominu, jíž bylo kompletní vystoupení Slipknot na festivalu Monsters of Rock v Brazílii!

Reportáž je víceméně zbytečná, kdo u toho nad ránem byl, určitě ví, že Slipknot podali další nezlomný důkaz, proč se těšit na rok 2014. I na přelomu čtyřicítky totiž maskovaný spektákl z Iowy hobluje svou stage s vehemencí, jakou předváděl dobrou dekádu zpátky. Snad si svou formu tedy přenese i do nahrávacího studia.

Níže najdete první várku videí. Další budou přibývat v průběhu dne!


Disasterpiece:



Before I Forget:



Wait And Bleed:



Duality:



Spit It Out:



Surfacing:

Pokud v sobotu náhodou smrdíte korunou a musíte vysedávat doma (můj případ), rozhodně uvítáte následující zpestření večera - dnešní noc totiž můžete prožít ve společnosti Slipknot! Kapela dnes vystupuje v roli headlinera na brazilském festivalu Monsters of Rock, a vy můžete být díky níže přiloženému streamu u toho! Maskovaný spektákl naběhne na stage někdy okolo druhé hodiny ranní. Je to poslední letošní show Slipknot, takže se rozhodně vyplatí zůstat vzhůru. ;)

Hahaha! A pak že se jednou za čas nevyplatí o víkendu sedět doma!


>> SLIPKNOT MONSTERS OF ROCK LIVE STREAM <<

P.S: Pokud chcete svůj zážitek posílit, sledujte dnes v noci náš Maggots-Lair Facebook. Odbytím půlnoci rozběhnu živý komentář, u nějž můžete pochopitelně glosovat aktuální dění na fesťáku!

Ač Slipknot oznámili své plány na novou desku poměrně dávno, dlouhou dobu se drželi veskrze vágních prohlášení, z nichž si posluchači mohli vyvodit pouze to, že někdy něco vyjde. Corey Taylor nyní v rozhovoru pro server ARTISTdirect.com vůbec poprvé nastínil, jak by páté studiové album maskované enigmy mohlo znít:

"Slipknot se pomalu objevují na horizontu. Každopádně je to další projekt v mé hlavě. Zrovna připravuju první dema. Shawn se taky pustil do příprav a Joey teď dělá na Scar The Martyr, ale on je něco jako zkurvená mašina, takže může makat kdykoliv. Tahle kapela má prostě skladatelský přetlak. Nemáme zatím žádný termín začátku příprav, což je fajn. Přesně tak to chceme - až budeme připraveni, prostě uděláme album. Příští rok se sejdeme a začneme skládat jednotlivé střípky dohromady."

Když přišla v rozhovoru řeč na album "Vol. 3: The Subliminal Verses" z roku 2004, Corey řekl:

"To album je tak trochu vzorem, jak by mohla znít naše další deska. V mnoha směrech to bude mix mezi "Iowou" a "Vol.3", ale jako vždy se pokusíme náš projev posunout o něco dál. Věci, co teď pišu, jsou fakt temné. Clownův materiál je taky z úplně jiného světa. Zní to fakt skvěle. Bude super, až se všichni alchymisti sejdou v jedné místnosti."

Časová osa je daná a neměnná. Letos načerpat potřebné síly a v roce 2014 zničit planetu pátým dějstvím epického příběhu Slipknot. Povede se to? Zatím těžko spekulovat, dle slov Joeyho Jordisona je ale minimálně jasné, že kapela bude mít po svém přesunu do studia z čeho vybírat. Joey řekl v rozhovoru pro server Stereoboard.com následující:

"Můžu říct jenom to, že máme materiál pro Slipknot. Pořád píšeme a neustále spolu komunikujeme. Nyní se sice věnuju Scar The Martyr a snažím se jim zajistit náležitou poznost, na Slipknot si ale najdu čas vždy. Pro Slipknot mám kvanta materiálu, na němž pracuju už delší dobu. Nastane to, až přijde ten správný čas. Každý teď pracuje na své vlastní ose. Pokud jde o mě, vždy, když tvořím nějaký projekt, se na něj snažím patřičně naladit. Chci se dostat na to místo, správně si uspořádat myšlenky. Myslím, že Corey chtěl prostě naznačit (na Download Festivalu, kde Corey řekl, že Slipknot se vrátí dřív, než fanoušci očekávají pozn. C(8)), že čas letí. Pokud se nezastavíte a nerozhlédnete se, prostě to prošvihnete."

Když Stone Sour otevřeli svůj dům ze zlata a kostí, všechno se rázem změnilo. Silné, opojné i poetické - přívlastky, jež dostaly v souvislosti s tímto dvojalbem jiný rozměr. Obě poloviny postavily kapele mohutný pomník, na nějž se bude vzpomínat ještě za mnoho let. Corey Taylor nyní představuje, jak celému konceptu postupně vdechl život:


Dopadly obě desky podle tvých představ? Jak došlo k tvorbě jednotlivých track listů?

Začlo to útržky muziky a ranou fází příběhu, který ještě nebyl dokončený, ale už jsem měl nějaké základy. To mě dostalo dál. Nebylo to tak, že by mě to najednou všechno napadlo. Když jsem na sebe začal vrstvit jednotlivé nápady, hned to do sebe všechno začalo zapadat. Najednou jsem měl představu o komixu i obalu, který po spojení vytvoří domek. Dále jsem chtěl příběh prezentovat skrze videoklipy, a udržovat tak s lidmi nějaký dialog. Pokračuje to i nyní, protože uvažuju nad filmem. Chci udělat něco hodně kreativního, jako když se potkají filmy Kill Bill a Heavy Metal. Vždy ale musíte začít prvotní myšlenkou. Pokud se soustředíte na detaily okolo, samotný nápad trpí. Jako byste bonbóny M&M dělali bez čokolády - zbyla by vám jenom hromada bordelu, co se zasekne mezi zuby. Je to prostě blbost. Pokud není kvalita v obsahu, žádná kvalita není.

Co pro tebe znamená "Last of the Real"?

Ten song má ránu. Riffy pro tu píseň jsem měl už delší dobu. Dokonce i samotný refrén jsem měl ještě předtím, než jsem začal vymýšlet celou story. Nechtěl jsem, aby to byla tečka na konci věty, spíš mělo jít o jakýsi cliffhanger, který vás naláká na dvojku. Řeknete si jenom: "Kurva, můj hrdina má teď problémy!". Když jsem začal s textem, chtěl jsem, aby to mělo jistý vztah k zakončení příběhu. Když si čtu příběh, v hlavě mi automaticky začne hrát "Last of the Real". Dávalo mi smysl, abych tu skladbu propojil s "Red City" na dvojce. Má to hodně vlezlý riff a skvělý "Fuck you" text.

Jak vznikl song "A Rumor of Skin"?

Je to jedna z nejlepších věcí, kterou jsem kdy napsal. Hudebně jde o tu nejzajímavější a nejspecifičtější věcí, na níž jsem se snažil překročit všechny hranice. Abych řekl pravdu, ústřední riff byl vlastně taková malá nehoda. Seděl jsem ve studiu a hrál na kytaru. To samé se mi mimochodem stalo i během nahrávání "The Uncanny Valley". Ze struny B jsem sjel nechtěně na G a k mému údivu to znělo fantasticky. Něco podobného proběhlo i během "A Rumor of Skin", kde jsem si pro změnu spletl pražce. Na tom jsem pak vystavěl celý zbytek. Měl jsem refrén i jednotlivé akordy, které jsem po této chybě musel upravovat. Nakonec si to všechno sedlo doslova úžasně.

Titulní píseň na druhé části opravdu vyčnívá.

Jde o poslední píseň, kterou jsme složili před nástupem do studia. Zdá se, že jsme si to po tematické stránce ušili na míru. Vlastně jsme jenom vzali některé riffy z "Gone Sovereign" a "Absolute Zero" a přehráli je pozpátku a v trochu zvláštním pořadí. Pokud se na to zaměříte, uslyšíte, že některé prvky tam jdou skutečně opačným směrem. Potřebovali jsme prostě outro. Chtěli jsme moment, kdy se Člověk konečně vydá určitou cestou a bude se jí držet. Nezáleží na tom, kudy se vydal - to je ostatně na posluchačí. Lidi potřebují ten moment. Potřebují tu gradaci. Chtěli jsme finální scénu, která vše uzavře. Vyšlo nám to skvěle.

"Red City" má podle mě určitý nádech Nine Inch Nails.

Trochu určitě! Trochu ve stylu Nine Inch Nails potkávají Neurosis - obzvlášť ta pasáž uprostřed, která je kurevsky tvrdá! Zatím jsme ji bohužel nehráli živě. Nevím, jestli k tomu ještě někdy dojde, ale snad ano.