Slipknot jsou hudební institucí, k níž právem vzhlíží i mnoho slavných jmen metalového nebe. Server ARTISTdirect.com proto nelenil a od muzikantů si vyžádal odpověď na palčivou otázku "Které album Slipknot je vaše nejoblíbenější?". Výsledky byly následující..

Kerry King (Slayer):

"Kdybych musel vybírat, byla by to asi jejich první deska. Měla neopakovatelný náboj. Slipknot byli ve svých začátcích fakt strašidelní."

Duff McKagan (Guns N' Roses, Velvet Revolver, Loaded):

"Vol.3: (The Subliminal Verses) je má nejoblíbenější deska Slipknot. Přišla ke mně ve chvíli, kdy jsem ji nejvíce potřeboval - každý máme ve svém životě takové album. Mohl jsem u toho alba posilovat, mohl jsem si ho pouštět v autě. Je to vášnivý a hudebně precizní kus práce. Dokonalý celek."

Matt Heafy (Trivium):

"Pamatuju si, jak jsem byl vyděšený, ale naprosto pohlcený tím perfektním spojením hrůzostrašného vizuálu a hudby. Nikdy jsem nic takového neviděl. Mixování brutality s melodií, psychotické zloby a tiché bolesti - Slipknot se nebáli párovat extrémní protiklady. Živelná zuřivost eponymní desky mě nikdy nepřestane udivovat."

Ivan Moody (Five Finger Death Punch):

"Corey Taylor rozumí muzice lépe, než většina lidí, které jsem kdy potkal. Zbožňuju Disasterpieces. Kapela se na tom živáku dala dohromady a vyslala jasný vzkaz. Ryzí a nefalšovaná záležitost. Dali do toho srdce a vypadalo to, že je tam jeden pro druhého. Ze studiovek ale volím debut. Sorry, ale to album kompletně změnilo metal. Vzali všechno, co vyšlo během posledních dvaceti let, vylepšili to a vyhodili to ven. Byli kurevsky nechutní. Pamatuju si, že jsem je viděl otvírat pro Coal Chamber a Machine Head. Šel jsem tam kvůli Slipknot. Jim Root a Clown házeli do publika pivní sudy a potom mezi nás normálně naskákali. Nedá se to popsat. Zničili naprosto každého. Bylo až znepokojující, jak skvělí byli. Jejich debut změnil pravidla celé hry."



David Gunn (King 810):

"Vybral bych asi to první, ale jenom proto, že bez něj by nevznikl zbytek. V podobných výběrech hraje prim pokaždé nostalgie, takže říkám, že jsou všechny stejně dobré. V pořadu "The Box Music Network" vždycky hráli video "Wait and Bleed", bylo super sledovat ten poutavý vizuál. Z první desky nejradši vzpomínám na "Eyeless", "Liberate" a "No life".

Tech N9ne:

"Od Slipknot poslouchám prakticky vše. Nejlepší je asi Vol.3: The Subliminal Verses. To je fakt umělecké dílo. Pořád poslouchám i All Hope Is Gone, ale ne tak moc jako Vol.3. Debut a ta deska s "People=Shit" jsou taky super. All Hope Is Gone miluju den ode dne víc a víc."

Jeff Kendrick (DevilDriver):

"Musím říct Iowu. Každý se určitě obával "syndromu druhé desky" - obzvlášť po megaúspěchu prvního alba. Iowa si s tím ale bez problémů poradila a svým temným a tvrdým podtónem dokázala, že Slipknot pořád pevně koření ve světě undergroundové muziky."

James "Munky" Shaffer (Korn):

"Pořád se vracím k Iowě. To je má nejoblíbenější deska Slipknot. Každý muzikant si z toho alba může něco vzít. Skutečně obsahuje veškeré součásti nadčasového metalového alba. Je šílené, čím si dobrovolně museli projít. Opravdu tomu nemůžu uvěřit. Určitě se jim to ale nakonec vyplatilo, protože je fakt málo alb, které štípou jako Iowa."

Ben Bruce (Asking Alexandria):

"Miluju je všechny! Když jsem je slyšel poprvé, mohlo mi být snad 15. A pak to přišlo. Dokonale mě uzemnili. Zamiloval jsem se do nich. Pamatuju si, jak jsem seděl ve škole a propiskou si čmáral jejich logo do sešitů. Pak jsem si zapisoval texty, a jednou jsem jimi dokonce posprejoval stínítka mámina auta. Když to viděla, řekla něco jako "Co to kurva je?", protože tam byly i věci jako "People=Shit" a tak podobně. Jsem obrovský fanda kapely, podle mě absolutně změnili metal. Hlavně se mi líbí, že je každá deska jiná. Nikdy nezačali stagnovat a nerecyklovali nápady z minulosti. Je to neustálá evoluce. Jejich debut patří dodnes mezi to nejtvrdší, co jsem kdy slyšel."

Takže... které album Slipknot máte nejraději? A proč? Jistě podnětnou diskuzi můžete rozpoutat v komentářích u článku!

Jakákoliv podobnost s předchozím nadpisem čistě náhodná. Nebo nám tady snad začíná vznikat jeden hodně zvláštní milostný trojúhelník? Ale kdepak - to se jenom Corey Taylor pro magazín Revolver konečně rozpovídal o tom, jaká atmosféra panovala mezi ním a Jimem Rootem ve chvíli, kdy museli překonat své osobní rozepře ze Stone Sour a plně se koncentrovat na maximální výkon ve službách Slipknot:

"Zprvu to bylo samozřejmě složité. Vzniklo mezi námi trochu napětí. To načasování stálo prostě za hovno. Oba jsme ale moc dobře věděli, co musíme udělat. Měli jsme před sebou tenhle úžasný projekt se Slipknot, takže jsme se snažili veškeré emoce poslat rovnou do muziky, což do velké míry přispělo k velmi agresivnímu zvuku nahrávky. Protože tohle album kouše. Riffy na nové desce jsou fakt ostré a hodně z nich má určitě svůj původ právě v situaci okolo Stone Sour. Nechci to příliš rozebírat, ale rozhodně jsme nechtěli, aby to lidi zjistili takovým způsobem. S Jimem jsme o tom už mluvili a hodili to všechno za hlavu. Když něco plánujete, existuje solidní šance, že půjdou všechny vaše plány do hajzlu. Prostě jsme to uzavřeli a využili celou věc k dobru nového alba."

Personální rozepře ve Slipknot během nahrávání alb, to je už malý kolorit:

"Jasně! Ale víte co?! A tohle můžu říct s naprostou upřímností: Tvorba nové desky mě bavila z tohoto pohledu mnohem víc než nahrávání All Hope Is Gone. Bylo to prostě jednodušší. Už ani nevím, proč to tak bylo, ale během tvorby AHIG byl v kapele neskutečný tlak. Bojovali jsme, abychom to vůbec dokončili. Tentokrát to bylo mnohem koncentrovanější úsilí. Všichni jsme si totiž uvědomili, jak důležité to pro nás je, a chtěli jsme udělat co nejlepší desku. Došlo nám, že jsme hodně věcí brali na lehkou váhu, a díky tomu jsme se začali dívat na lidi i muziku tím správným pohledem. Stali jsme se tak opět týmem, který chtěl vytvořit něco skvělého jak pro nás samotné, tak hlavně pro fanoušky tam venku, protože se načekali už moc dlouho."

Deset let - přesně tak dlouho spolu chodí Jim Root a zpěvačka italské kapely Lacuna Coil Cristina Scabbia. Nejvyšší čas na veselku a zadělání na malé Rootčata? Vzhledem k nabitým diářům obou muzikantů zatím stále věc vzdálená. Scabbia řekla o soužití s kytaristou Slipknot pro magazín Revolver následující:

"No, náš životní styl je velice náročný (Root bydlí na Floridě, zatímco Cristina stále v Itálii pozn. C(8)), ale jsme dospělí. Komplikuje se to tím, že hodně cestuju a snažím se tvrdě pracovat. Musíte se tedy naučit žít trochu jiným způsobem, ale zároveň tak, aby pro vás tento životní rytmus ve vztahu fungoval. Za ty roky je pro mě pouhá myšlenka na "klasický" vztah něčím hodně zvláštním (směje se)."

Závěrem rozhovoru se Scabbia popsala slovy "zadaná, extrémně monogamní a s překvapivě správnými morálními hodnotami". Jim tedy může mít klidné spaní. Nebo snad ne?

Kluci, mám tu nejlepší a nejvěrnější holku na světě

Já taky!

... i já

Zatímco odchod Joeyho Jordisona ze Slipknot plní (s)toky informačních kanálů už několik měsíců, situace okolo šokujícího konce Jamese Roota ve Stone Sour zůstávala až do této chvíle - nepočítáme-li tradičně kusé oficiální prohlášení kapely v den provalení celé kauzy - bez jediného vyjádření kterékoliv ze zúčastněných stran. Root, jenž napsal velkou část hudby pro novou Slipknot desku ".5: The Gray Chapter", se nyní k rozchodu se Stone Sour vyjádřil v interview pro Revolver magazín:

"S blížícím se koncem tour cyklu k "House of Gold and Bones" mi bylo jasné, že už k těm deskám nemám víc co říct, jenomže kapela i nadále potvrzovala další a další koncerty a já si říkal "Je čas s tím přestat!".

To díky Slipknot mohli Stone Sour dosáhnout veškerých svých úspěchů, ostatní kluci z kapely přitom museli sedět doma a nečinně přihlížet, jak se jejich pauza prodlužuje. Fanoušci se mě navíc pořád vyptávali "Kdy už budou noví Slipknot?", takže pro mě všechno nasvědčovalo tomu, že Slipknot brzy půjdou do studia.

Asi můžeme říct, že mi byla dána příležitost, abych na nové desce Slipknot začal pracovat s dostatečným předstihem. Když to tedy řeknu kulantně. V listopadu jsem pak zjistil, že Stone Sour plánují ještě další sérií koncertů, na nichž se už nebudu podílet.

Když jsem tohle svinstvo psal, měl jsem v hlavě tolik nejrůznějších emocí. Štvalo mě, že Stone Sour chtějí zase koncertovat, ale já už u toho nebudu. Takže tam byl hněv, byla tam i zkurvená deprese. Docela mě to ranilo. Na druhou stranu to ale asi bylo k dobru věci, protože jsem v té kapele stejně už nebyl šťastný.

Miluju Stone Sour. Miluju muziku, kterou jsme udělali. Byla to parádní jízda. Pokud mám ale něčemu obětovat všechen svůj volný čas a celý život, musí to být něco, čemu věřím na tisíc procent a kde dokážu s každým zúčastněným dokonale komunikovat. Tím jsou pro mě Slipknot."

Protože nikdo z nás album nebude krást na internetu, ale hezky si společně počkáme na oficiální den vydání, kdy s pýchou a vnitřním zadostiučiněním vytasíme v krámu pětikilo hezky na dřevo, abychom se mohli dalších šest let ukájet dokonalostí nového majstrštyku Slipknot. Ne, nejsem naivní a vím, jak to nejspíš bude vypadat, opravdový fanoušek kapely by měl ale investici do originálu považovat za samozřejmou, a právě pro ty je zde konečný rozpis jednotlivých dat vydání ".5: The Gray Chapter":

>> 15. října: Japonsko
>> 17. října: Benelux, Norsko, Finsko, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Irsko, Austrálie, Nový Zéland
>> 20. října: Neuvedený zbytek zemí (= Česká republika i Slovensko)
>> 21. října: USA, Kanada, Mexiko, Itálie, Španělsko, Latinská Amerika, Asie

Corey Taylor v aktuálním rozhovoru pro říjnové vydání magazínu Metal Hammer rezolutně popřel, že by text nové Slipknot písně "The Negative One" pojednával o ex-bubeníkovi kapely Joeym Jordisonovi.

Jordisona, jehož číslem v kapele byla jednička, fanoušci spojovali zejména s refrénem "The Lord Of Lies / The Morning Star / You Had To Be Set Free / Opposing Sides / Your Choices Are / The Negative One And Me".

"Tohle mě dokonce ani nenapadlo! Tak kurevsky šílení někteří lidi jsou! Bože! Lidi by se měli tu a tam odpojit z internetu. Slyšel už jsem nějaké sračky o tom, že ten videoklip k "The Negative One" je vlastně celý o Joeym, to je prostě neuvěřitelně k smíchu!

Podívejte, věc se má takhle. Album je příběh - ne chronologický, prostě si vyzobává, co potřebuje. Pojednává o všem, co nás potkalo od úmrtí Paula do konce nahrávání desky. Jsou tam tedy pochopitelně i písně, které nejsou přímo o Joeym, ale o napětí v kapele a ošklivosti, která je v každém z nás.

'The Negative One' je o mně, ne o Joeym. Proto se v ní zpívá 'Your choices are the negative one and me'. O tom samém je i 'The Devil In I', což už snad kurva nemusím vysvětlovat.

Líbí se mi, že naši fanoušci jsou hodně zapálení, ale bylo by lepší, kdyby občas vylezli někam ven. Odhlašte se z Twitteru, jděte ven do přírody a možná vám dojde, že některé věci, které máte za skutečnost, jsou fakt šílenosti.

"The Negative One" je tedy o mně, ale vlastně i o každém z naší kapely. Všichni jsme tak komplikovaní a v téhle kapele to platí dvojnásob. Když se dáme dohromady, naše hudba funguje jako forma terapie, která z nás vytáhne všechny negativní a temné sračky. A celá ta skladba je vlastně o tom, jak tento proces musíte pochopit a využít ho ve svůj prospěch. Protože pokud to neuděláte a budete v sobě všechno dusit, vybouchne vám to do xichtu. Musíte to proto uvolnit."

"Sarcastrophe", "Killpop", "Be Prepared for Hell" - na první signální útočící názvy písní, které člověka nutí uvažovat, co za hudební monstra pod svým agresivním obalem asi skrývají, a měsíc, jenž zbývá do vydání ".5: The Gray Chapter", tak nemůže utíkat pomaleji. Co když ale zlatý grál nové desky leží úplně jinde? Podle Coreyho Taylora nás do kolen zaručeně pošle skladba "AOV", která by měla být také jedním z vrcholných momentů nově tvořeného koncertního setlistu Slipknot:

"Je to trochu ironie a lidi to možná překvapí, protože od zpěváka Stone Sour by asi čekali něco jiného, ale mé nejoblíbenější live songy Slipknot jsou takřka všechny, které vám během koncertu utrhnou hlavu, protože mě dokáží neskutečně nakopnout a mám pocit, že exploduju. Můj absolutně nejoblíbenější live song byl dlouhá léta "Disasterpiece". Byla to první skladba, kterou jsme dali dohromady pro album "Iowa" a hned v tu chvíli jsem věděl, že je to nový level naší muziky. V jediné skladbě se potkává velké množství stylů, které dohromady tvoří něco brilantního.

Na nové desce je ale jedna věc, která "Disasterpiece" dorovnává. Jmenuje se "AOV" a až ji uslyšíte, přesně pochopíte, o čem tu mluvím. Je to něco neskutečného. Jdeme tam skrze tolik různých hudebních postupů, samotný song jako by tvořilo 6 různých hudebních stylů, a přesto to do sebe všechno zapadá, nepůsobí to rušivě a nemáte pocit, že jde o nějakou hudební exhibici. Plyne to tak dokonale, až se z toho na první poslech poserete."

Jay Weinberg ještě ani nebyl oficiálně potvrzen jako nový bubeník devítky z Iowy a už začíná být terčem zloby nejrůznějších zhrzených existencí, které se budou v nadcházejících měsících jistě snažit své jméno alespoň částečně nalepit na obrovskou popularitu Slipknot.

Zpěvačka punk-rockerů Against Me! Laura Jane Grace se tvrdě opřela do svého bývalého kolegy z kapely skrze sociální síť Twitter, kam vyvěsila následující zprávu:

"Drazí Slipknot, hodně štěstí s tím čurákem."

Weinberg byl bubeníkem její kapely od listopadu 2010 do prosince 2012 a odešel za nejasných okolností. Laura (rodným jménem Thomas James Gabel), která se v roce 2012 otevřeně přihlásila ke své transsexualitě, v jednom ze starších rozhovorů přiznala, že odchod Weinberga mohl souviset s její fyzickou proměnou:

"Nemám tušení. Neumím to posoudit. Museli byste se na to zeptat jeho. O svém odchodu z kapely nám nikdy neřekl. Prostě jsem se jednoho dne probudila a na Twitteru si přečetla, že už není v kapele. Od té doby jsme spolu nepromluvili."