Pokračujeme v rozborce aktuálního vydání magazínu Metal Hammer, o jehož koupi byste měli uvažovat už jenom proto, že za poštovné z UK zaplatíte jenom tři pětky, tedy cenu dvou krabicových vín maďarského importu. A to už je celkem paráda, nemyslíte? Anyway, podívejme se na to, jak Corey Taylor okomentoval těžkostí okolo nečekaného vyhazovu Jima Roota ze Stone Sour:

"Zdá se, že se všechno sesypalo na mou hlavu, což je na hovno. Neudělám s tím nic, navíc to nabralo na síle s odchodem Jima ze Stone Sour. To je ale zase jeden z případů, kdy chce někdo dělat jednu věc, ale celý zbytek kapely je na tom jinak. Co s tím máte dělat? Můžete se snažit, jak jenom chcete, ale nakonec to rozhodnutí musíte udělat. Stojí to za prd a vím, že pro mnohé za to můžu já, ale pokud to tak má být, nic se s tím nedá dělat.

Došlo mezi námi ve studiu ke konfrontaci - mírně řečeno. Rychle to ale vyšumělo, protože jsme věděli, že před sebou máme tento velký Slipknot projekt. Nechtěl jsem ho zbytečně rozptylovat a nechtěl jsem rozptylovat ani sám sebe, takže jsme si před začátkem nahrávání sedli asi na 20 až 30 minut a o všem si promluvili. Vyřešili jsme to. Cítil se hrozně a mě bylo hrozně z toho, čím si prochází. V životě prostě nastanou situace, kdy musíte udělat nepříjemná rozhodnutí, protože víte, že to nakonec prospěje všem stranám.

Jim je jedním z nejnadanějších lidí, které znám. Nešlo tam o rozdílnosti ohledně dalšího směřování kapely, spíš šlo o jednotlivé cíle, které jsme každý měli. Nechci o tom moc mluvit, protože rozjíždíme věci okolo Slipknot a poslední věc, kterou teď potřebuju, je to, aby si něco přečetl a špatně to pochopil. Vše, co tady říkám, mu musím říct přímo do očí, takže je to mnohem těžší, než si kdokoliv umí představit.

Když váš kamarád očividně není šťastný, musíte najít cestu, jak jej učinit šťatným, aby mohl jít v životě dál, a pokud tato cesta znamená dělat nepopulární rozhodnutí, prostě to tak musí být. Nemám to rád a rozhodně v tom není žádná radost. A o radosti by přece tohle všechno mělo být."

Slipknot jsou unikátní ve svém celku a bez jednotlivých nuancí, kterými do nahrávacího procesu přispívá kompletní družina muzikantů, by jejich desky nikdy nemohly dosáhnout tak obrovského úspěchu. Kdo ale na svých bedrech nese hlavní tíhu zodpovědnosti? Respektive - kdo nahrál většinu nové desky ".5: The Gray Chapter"? Pro říjnové vydání magazínu Metal Hammer odpovídal Corey Taylor:

"Jim a Clown se dali dohromady v době, kdy jsem byl na turné se Stone Sour, a postupně začali tvořit mohutné základy pro nové album. Oba si zaslouží obrovské uznání, což platí i pro našeho nového bubeníka. Tahle trojka se postarala o většinu věcí. Nejenže tvořili nezávisle, oni vylepšili dokonce i můj materiál. Když se k tomu pak přidali ostatní, najednou se to před námi otevřelo. Znovu jsme pocítili to nadšení, které nás už dlouho nepostihlo. Během "All Hope Is Gone" nic takového neexistovalo a cítili jsme velké napětí, z něhož ale naše kapela umí těžit, protože jsme všichni hodně rozdílní a kreativní. Možná proto zní "The Negative One" tak vitálně. Zní to jako naše staré já, protože jsme v sobě opět našli radost z tvorby nového Slipknot materiálu. Takže ti tři mi pořád posílali songy a já si během poslechu těch věcí říkal jenom 'Wow!'. Texty jsem psal v podstatě během celého Stone Sour turné v lednu a únoru, a to po celý den."

Corey také znovu potvrdil, že na ".5: The Gray Chapter" se nenachází žádný materiál z pera Joeyho Jordisona, který údajně většinu svých připravených písní použil pro účely debutové desky Scar The Martyr.

Nepropadejte panice, Sid Wilson si tentokrát výjimečně nic nezlomil ani si nerozstřískal hlavu ve svém nahrávacím studiu (zdravíme "All Hope Is Gone" éru). Podle všeho šlo o plánovaný operační zákrok, což potvrdil i sám Sid prostřednictvím jednoho ze včerejších statusů na svém Facebooku:

"Zdravím všechny před svou zítřejší operací. Rád bych vám dal více informací, ale nemůžu. Miluju vás všechny a zveřejním pro vás další novinky, než se zítra vzbudíte. Čekejte na zprávy."
Následně zveřejnil dvě fotografie, které potvrzují, že vše proběhlo dle plánů, a DJ Slipknot je tak na dobré cestě k zotavení:

Otázkou je, pro koho tak učinili. Jelikož se jedna polovina fanoušků Slipknot už doma ukájí poslechem celé desky, zatímco ta druhá si album tvrdošijně odmítá stáhnout a čeká na oficiální datum vydání, asi není moc těch, kteří by dnešní zveřejnění písně "Custer" ocenili. To však nic nemění na tom, že se jedná o bombastickou záležitost, jejíž refrén vám vystřelí mozek z hlavy.

Ne, tohle není hodně opožděný aprílový žertík ani další z mých pokusů o rádoby pošukané Slipknot zpravodajství. Enigmatická devítka totiž skutečně vydala tiskovou zprávu, v níž označila hnědé velbloudí potěšení svou novou oficiální "vůní". Pokud tedy chcete řádně reprezentovat kapelu, začněte ráno místo deodorantu užívat zhruba pětikilová lejna statných přežvýkavců.

"Knotfest bude mít své vlastní aroma, které infikuje váš mozek, tělo i oblečení na dlouhé týdny. Zápach Knotfestu prosákne celým festivalovým dějištěm. Všechny hořlaviny budou naplněny velbloudími hovny, zapáleny, a vydrží tak hořet celý festival."

Tuto romantickou pozvánku v jednom z aktuálních rozhovorů okomentoval Corey Taylor:

"Abych to mohl celé objasnit, musím vám říct, kdo je to Michael Shawn Crahan. Je to fakt umělecky založený chlapík. Dělá všechny naše artworky a režíroval nebo spolurežíroval asi posledních 12 videoklipů Slipknot. Nepodílí se na naší tvorbě pouze hudebně, ale taky po kreativní stránce, v čemž je fakt skvělý. Je to ale hodně, hodně velký podivín. A to myslím tím nejlepším způsobem, Clowne. Takže jednou přišel s nápadem na oficiální vůni Slipknot a já na to 'Ok. Super. Máš mou pozornost.'. Samozřejmě jsem si myslel, že půjde o nějakou formu aromaterapie nebo podobnou blbost. A on na to 'Ne, ne, ne. Prostě vysušíme velbloudí hovna a zapálíme je v barelech okolo festivalu.'. Tak jsem na něj zíral a říkám mu 'Fakt? Takhle voníme? Jako velbloudí lejna?'. Ok, tedy... každý jsme nějaký. Já osobně si doma k relaxaci nebudu zapalovat vonnou tyčinku s aromatem velbloudích sraček, ale fanouškům se to líbilo. Dělali jsme to totiž už během prvního Knotfestu a bylo to cítit všude okolo."

Corey Podlaha radí: Chceš-li Slipknot poslouchati, upaluj se hovny pomazati

Alespoň si to myslí Jim Root, který pro aktuální vydání magazínu Guitar World (obálka o pár novinek níže) řekl, že Slipknot možná nikdy oficiálně nepotvrdí identitu svých dvou nových členů, jelikož nikdo neví, jestli se vůbec někdy stanou plnohodnotnou součástí kapely.

"Neprozradíme, kdo je nový bubeník. I kdyby to lidi stoprocentně věděli, od nás se nikdy žádného potvrzení nedočkají. Možná s námi nevydrží. Možná s námi bude hrát rok a pak mu dojde, jak moc jsme šílení, a odejde pryč. Nebo ho budeme muset kvůli něčemu vyrazit. Kdo ví? Ve Slipknot je samotný výkon na bicí pouze 50 až 60% úspěchu. Zbytek patří tvé osobnosti a tomu, kdo jsi. Dokážeš se srovnat se mnou, Mickem, Clownem, Coreym, Craigem nebo Chrisem? Všichni jsme silné osobnosti, alfasamci."

Většinu baskytarových partů na nové desce odehrál právě Root se svým kolegou Mickem Thomsonem. Ve studiu se nicméně objevil i Donnie Steele, s nímž však spolupráce nevyšla podle představ:

"Donnie je super kluk. Pozvali jsme ho do studia, aby nám na chvíli pomohl. Ale něco nám na tom pořád nesedělo. On chtěl jít domů, oženit se a dělat tyhle věci. Je pro nás lepší pokračovat bez Donnieho," uzavírá Root.

Ačkoliv zní Jimova slova poměrně rezolutně, Corey Taylor má na představení nových členů Slipknot mírně odlišný pohled: "Příští rok možná oficiálně odhalíme, kdo noví kluci jsou. Lidi už stejně asi ví, kdo to je, ale já mám strašně rád, když je můžeme držet v nejistotě. A když se nad tím zamyslíte, tahle filozofie dokonale koresponduje s podstatou naší kapely."

Na dobu šesti let jsme byli nedobrovolně zbaveni privilegia poslechu nové muziky Slipknot. To je zatraceně dlouhá doba, během níž se toho v kapele odehrálo daleko víc, než bychom si nejspíš přáli. Smrt Paula Graye a nucený odchod Joeyho Jordisona vyvolávaly v hlavách fanoušků spoustu - většinou negativních - otazníků, na něž Slipknot hodlali odpovědět jediným možným způsobem. Dámy a pánové, .5: The Gray Chapter konečně otevírá své brány, a pokud jste kdykoliv pochybovali, připravte se na srážku s realitou: Slipknot se vracejí a není nic, co by je mohlo zastavit.

Zatímco intro "XIX" jenom krůček po krůčku buduje momentum a jako odhodlaný marš za padlého bratra postupně zvedá intenzitu, následující "Sarcastrophe" vás úvodním rykem Coreyho Taylora a brutálním nájezdem kytar okamžitě vystřelí do slastných výšin. To vše v obrovské rychlosti a mimořádně organickém a nepředvídatelném stylu, který novinku hned od prvních vteřin odlišuje od poměrně strojově znějícího "All Hope Is Gone". Slipknot si s vámi hrají, všechno může být každým okamžikem jinak a vy netušíte, do jak bezhlavé smršti vyústí další riff - pravidla zde neexistují, touha dominovat je naopak všudypřítomná. Velmi podobně je na tom i následující sypačka "AOV", která ve svých mohutných kontrastech skrývá všechny půvaby dosavadní tvorby Slipknot a přes podmanivě zasněnou mezihru vygraduje do bestiální závěrečné salvy všeho, co má v ruce paličky a trsátka.



Sentiment na začátku The Gray Chapter zkrátka nemá místo. To dostane až o pár minut později a hned je z toho jeden ze zlatých hřebů celé desky. Kdo nechápe "Killpop", zřejmě nikdy nepochopí, jak neskutečně všestranná tato kapela je, a tedy nenajde samotnou esenci Slipknot. "Killpop" se utápí ve své melancholii, je hořkosladkým svědectvím smutné lásky a bolí způsobem, jenž dokáže roztrhat srdce na milion kousíčků. "Killpop" je důkazem, v jak fenomenální nositele emocí Slipknot vyrostli. Ano, jsou o čiré agresi a brutalitě. Zároveň ale umí vyprávět ztrápené melodické příběhy, které jsou ve své podstatě stejně tvrdé jako ty nejsurovější metalové orgie.

S postupující stopáží je stále evidentnější, že oba noví členové se aklimatizovali na výbornou a zejména Jay Weinberg je za svou bicí baterií naprosto sebevědomý, přičemž problém mu nedělají procítěnější party ani rozsévání pekla, kde mu mohutně asistují perkuse i Shawnův na všechny strany cinkající pivní sud - novinka vůbec s užíváním tohoto poněkud atypického instrumentu nešetří a svůj prostor si nachází takřka v každé písni. Tento výčet doplňte o výrazné posílení úlohy Sida Wilsona a máte vzdálený obrázek, jak hudebně pestrou záležitost před sebou skutečně máte.


"The world will never see another crazy motherfucker like you.
The world will never know another man as amazing as you.”

Refrén "Skeptic" obnažuje hlavní poselství .5: The Gray Chapter a ve stejném duchu pokračuje i čistě vzpomínková tryzna "Goodbye", která si svou zastřenou hudební kulisou a ospalým tempem připravuje půdu pro obrovský riff a další z nezapomenutelně apokalyptických refrénů Coreyho Taylora. Je úžasné poslouchat, s jakou lehkostí a bez zbytečných melodramatických vsuvek (dokážu si představit kapely, které by "Goodbye" pojaly jako zvlhčovač dámského textilu a nechutně přeslazený stadionový cajdák - teď vytáhněte zapalovače!) Slipknot vzpomínají na svého padlého bratra. Když skončí ohlížení se za minulostí, nastoupí další kolo nefalšovaného hudebního naturalismu. "Cut, cut, cut me up and fuck, fuck, fuck me up" řve freneticky Corey Taylor v nejostřejší a nejvíc balls-to-the-wall skladbě, jakou Slipknot vyprodukovali od roku 2000. "Custer" by mohl z fleku putovat na debutové album a dnes by patřil vedle písní jako "Surfacing" nebo "Get This" k naprostému hudebnímu základu devítky z Iowy. Závěrečná "If Rain Is What You Want" pak řezavými riffy otvírá poslední rány, aby se mohla vytratit v ozvěnách a pomalu ukončila tento hudební zážitek.

Je brzy vynášet soudy a stavět .5: The Gray Chapter před nebo pod ostatní desky v diskografii Slipknot. Už úvodní poslechy nicméně naznačují, že Slipknot splnili vše, s čím chtěli do svého pátého dějství vstoupit. Postavili velkolepý pomník svému baskytaristovi a dali zavzpomínat na hrubost prvních dvou alb, zároveň si ale udrželi nekonečnou touhu po evoluci, a učinili tak další krok na své odvážné pouti. Kam bude tato cesta následovat? Těžko říct. Po .5: The Gray Chapter se však do budoucna hledí zase o něco příjemněji - a to je, vzhledem k tragickým reáliím, jimiž jsme si museli projít, mimořádně vítaná zpráva.


O své vlastní první dojmy z desky se můžete podělit v komentářích u článku!

Slipknot se snažili utajit během posledních měsíců identitu svých dvou aktuálních přírůstků, seč jim síly stačily. Jejich urputné úsilí však ztroskotalo na zdánlivé banalitě - součástí videoklipu "The Devil In I" byl totiž kratičký záběr na potetovanou ruku nového baskytaristy, což internetové geeky okamžitě přivedlo ke jménu Alessandro "Vman" Venturella. A podle aktuálních slov Coreyho Taylora bylo jejich pátrání úspěšné:


"Zatím to nejsou oficiální členové kapely, jsou to prostě lidi, kteří s námi nyní budou hrát. Až čas ukáže, jestli se stanou plnohodnotnými členy. V téhle kapele si musíte všechno zasloužit. Nedostanete nic zadarmo, aniž byste o to museli předtím bojovat. Zatím se jim daří skvěle a užíváme si společné hraní. Snažíme se to pořád držet v tajnosti, i když vlastně už ne, protože někdo si všiml tetování. Říkal jsem si: 'Proč jsme mu prostě nedali rukavice?'. Strašně mě to naštvalo. Promýšleli jsme to fakt do detailů, dali mu masku, navlékli kápi. A pak nám unikne, že každý vidí jeho tetování. Říkal jsem ostatním: 'No, tohle se moc nepovedlo.'"