Pokud jste už napsali všechny úkoly, nechce se vám do Teska pro další plasťáky a kratochvíle běžných smrtelníků jako Liga mistrů nebo turnaje v kapesním kulečníku vám nic neříkají, ergo máte dnes večer volný program, možná nepohrdnete následující záplavou profesionálních záběrů z japonského Knotfestu, na němž vedle Slipknot zazářili například i Korn, Limp Bizkit nebo Five Finger Death Punch. Kompletní obrazové ohlédnutí za Knotfestem najdete zde:
Když se Slipknot vydají hrát do Nizozemí, obvykle u toho nechybí kamera serveru FaceCulture a rok 2015 v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Během velmi zajímavé půlhodinky tentokrát Corey Taylor shrnul v podstatě celou historii maskované devítky a výrazněji se rozpovídal také o deskách "Vol.3: (The Subliminal Verses" a "All Hope Is Gone".
Corey na téma "Vol.3: (The Subliminal Verses":
"Nahrávání Vol.3 pro mě bylo složité, protože jsem se zrovna dostával z alkoholismu a dalších závislostí. První polovina procesu tak byla opravdové peklo. Když tu desku ale zpětně poslouchám, sice nemám rád zvuk mého hlasu, na druhou stranu oceňuju určité části, s nimiž jsme přišli. Celkově je to podle mě fantastická deska. Zkoušel jsem tehdy něco jiného, protože se s každou deskou pokouším o různé inovace. Na Vol.3 to byl vysoce položený řev a taky absence sprostých slov, protože jsem se často setkával s názorem, že bez vulgarit by mé texty byly prázdné. Řekl jsem si ’Fakt? Tak tady to máte!’. Prostě mi přišlo, že by to byl ten největší prostředníček pro všechny, co mi nevěřili. Je tam spousta silných melodií, ale kvůli změnám, jimiž jsem v životě procházel, nebyl můj hlas tak silný. Jako celek jde ale o silné album."
Corey na téma "All Hope Is Gone":
"Nahrávat tu desku bylo utrpení. Kapela byla hodně rozštěpená a já stál někde uprostřed a snažil se všechny přimět, aby více spolupracovali. V podstatě tehdy v kapele byly dvě samostatné frakce. Abych řekl pravdu, dodnes nemůžu uvěřit, že jsme tu desku vůbec dokončili. Bylo to tak, tak složité. Mám s tím spojeno hodně výčitek, že jsem třeba mohl pro zlepšení situace udělat něco jiného, ale později už jsem prostě rezignoval. Bylo to tedy těžké, ale zároveň je podle mě na té desce několik opravdu skvělých písní. Jsou tam věci, které asi nikdy neuslyšíte živě, na druhou stranu ale i spousta kvalitní muziky. Když o sebe třou dvě plochy, někdy to do sebe zapadne, ale jindy mezi nimi prostě jenom vzniká tlak. A to se stalo nám. Byly kolem nás neviditelné zdi, přes něž se nešlo dostat. Někteří lidi na tom měli trochu větší vinu než ostatní. Aspoň jsme se ale přesvědčili, že nás nic nedokáže zastavit."
Co vám budu povídat, z hororového céčka Fear Clinic se dle očekávání vyklubala nebetyčná srágora, kterou z bahna podprůměru nevytáhne Freddy Krueger v roli doktora Mengeleho ani Corey Taylor jako tamní údržbář s vizáží znásilňovače dobytka. Corey je ve filmu zhruba deset minut, což vzhledem k hodinu a půl rozlehlé stopáži není žádný zázrak, na druhou stranu si jeho přítomnost užijete o to víc a Corey si své scény bez nadsázky krade pro sebe. Pohříchu nejlepší část snímku tak přichází až se závěrečnými titulky, jejichž podkres obstaral Stone Sour cover letitého tracku "The Dark" původem od thrash metalových Metal Church.
Velmi solidní obrazová kvalita filmu se povaluje na torrentech. Pokud vás tedy netíží černé svědomí, můžete krást, co hrdlo ráčí!
Corey je ve své roli tak přesvědčivý, že dokáže vést dialog i se zdí
- Bauere, jsi v pohodě? - Dejte si na hajzly aspoň toaleťák, musel jsem to vzít rukama!
Muzika je od toho, aby se hrála, a rozhovory od toho, aby se vedly. A tak zatímco Corey věcně láká na Download Festival 2015, Clown hovoří o štětcích a vizích a smyslech a plátnech a kulturách a katarzích a umělcích a filozofiích a vrstvách a komplexech a cestách a zákoutích a... inu, prostě rozhovor s Clownem - berte, nebo nechte být.
Celá řada přezdívek, ale jen málo opravdu skalních příznivců - zhruba tak by se dal aktuálně popsat příběh zatím poslední masky Coreyho Taylora, která svým neortodoxním designem ani necelý půlrok po svém představení v klipu "The Devil In I" nepřestává jitřit vody fanouškovské obce Slipknot. Corey během nedávného interview pro RTL odhalil, že nás možná již brzy v tomto ohledu čekají zajímavé novinky:
"Mám teď vlastně dvě masky, i když jsou naprosto identické. Je to hlavně kvůli tomu, že těm věcem trvá celou věčnost, než po vyprání uschnou, takže je musím pravidelně střídat. Zatímco tedy jedna schne, nosím tu druhou a pravidelně je tímto způsobem střídám. Právě teď pracuju na dvou zbrusu nových designech. Půjde o stejnou strukturu, ale vizuálně to vypadá jinak - je tam jiný obličej. Koncept zachovám, pořád tam budou dvě vrstvy, ale vzhledově to bude trochu odlišné. Nemůžu se dočkat, až uvidím výsledek."
Zdá se, že v rockovém světě platí přímá úměra: Čím větší kapela, tím delší prostoje mezi jednotlivými alby. A tak zatímco fanoušci netrpělivě čekají, velikáni jako Metallica, Rammstein, Slayer nebo Tool jsou schopni nahráváním nového materiálu strávit klidně i celou dekádu (o extrémech z ranku System of a Down či Guns N Roses ani nemluvě). Slipknot měli se svým šestiletým pauzírováním mezi "All Hope Is Gone" a ".5: The Gray Chapter" do tohoto nechvalně proslulého klubu slušně nakročeno, Corey Taylor nicméně v aktuálním rozhovoru pro RTL ubezpečil, že další desku podobný nešvar určitě nepotká:
"Čekali jsme tak dlouho kvůli smrti Paula, kdyby byl pořád tady, s novým albem bychom podle mě určitě tak dlouho neotáleli. Taková pauza se nebude opakovat, nemyslím si ale, že bychom ihned po ukončení turné běželi do studia. Náš tour cyklus trvá obvykle rok a půl, společně s tvorbou alba jsou to tedy zhruba dva roky pohromadě, takže si pak už celkem lezeme na nervy a chceme jeden od druhého na chvíli pokoj. Takoví prostě jsme. Několikaletá pauza mezi alby to tedy nejspíš bude, nepůjde ale o 6 let, s tím můžete počítat. Lidi musejí pochopit, proč nám to tentokrát trvalo tak dlouho. Pokud se nestane nic neočekávaného, je to jenom otázka času."
Od Jima Roota už víme, že být po jeho, z fanoušky kontroverzně přijaté desky "All Hope Is Gone" by se dochovala pouze malá skupinka skladeb. Jak to má ale s diskografií Slipknot Corey Taylor? Kterou desku může poslouchat dnem i nocí a jaká mu naopak do přehrávače zaručeně nesmí? Corey odpovídal v nedávném rozhovoru pro britský magazín Kerrang!:
"Point Five je - s výjimkou debutu - naše vůbec první album, které jsem dokázal poslouchat hned poté, co jsme ho dokončili. Trvalo mi celé roky, než jsem byl schopen se vrátit zpět k Iowě a dodnes nedokážu poslouchat Vol.3. Byl jsem tehdy čerstvý abstinent a docela se to podepsalo na tónu mého hlasu, který se mi nelíbí. Jednoduše se mi neposlouchá ani All Hope Is Gone, a to kvůli atmosféře a neustálým problémům, jež nás tehdy obklopovaly. Ta deska má několik úžasných písní, ale je to pro mě dost složité. S novým albem je ale všechno úplně jiné..."
Obzvlášť bratia museli mít z maďarské show, která proběhla předevčírem v Budapešti, ohromnou radost. Vždyť některým stačilo k dopravě na místo konání doslova několik desítek minut. I proto se v Papp László Budapest Sportaréně sešla početná skvadra návštěvníků Maggots-Lair, která si mohla užít 90 minut nefalšované hudební extáze. Nám ostatním musí stačit následující sbírka kvalitních videí a společně s nimi vidina, že šance na český koncert (nebo výlet do Polska, hm?) stále žije:
Nová anketa
