Jim Root má kromě mimořádně pronikavého smíchu a patentu na výjimečně otevřená prohlášení ještě jednu výsadu: K hodnocení nové desky Slipknot je, jakožto její hlavní strůjce, povolanější než kdokoliv jiný. V rozhovoru pro Eldoradio Jim promluvil o svých nejoblíbenějších skladbách i nebezpečí, které kapele hrozilo po vydání alba "All Hope Is Gone".

"V tuhle chvíli na koncertech nejraději z nové desky hraju asi "Sarcastrophe" a "Custer". Mám rád obě. "Sarcastrophe" je výjimečná tím, jak silně mi připomíná starou tvorbu Slipknot. Navíc má skvělé intro. A "Custer", to je zase song, který si přivlastnili fanoušci, aniž bychom jim ho jakkoliv podsouvali. Je to pro ně oficiální skladba téhle nahrávky. A co nejradši poslouchám? Rád si poslechnu "Killpop", což je jedna z věcí, kterou jsem napsal. Na desku se navíc dostala prakticky v takovém stavu, jakou jsem ji poprvé kapele předal na demoverzi, akorát k tomu Corey přidal svůj text a vokál. Další můj favorit je pak "If Rain Is What You Want", a to kvůli melancholii a hloubce.

Podobný styl zádumčivých písní se nachází na každé naší desce, třeba "Iowa", "Gently" nebo "Prosthetics". Prostě experimentální věci, téměř jako by se Pink Floyd pokoušeli hrát metal. To je směr, jakým se snažím tlačit vývoj téhle kapely. Dost jsme si toho užili například na třetím albu. Pak ale přišlo "All Hope Is Gone" a všechno tohle se vytratilo. Šli jsme směrem, kdy se zdálo, že budeme vydávat pořád jednu a tu samou desku dokola, čehož jsem se nechtěl účastnit. Dost fanoušků to podle mě vidělo podobně. Osobně chci dělat co nejvíc skladeb jako "If Rain Is What You Want" nebo "Killpop", protože to jsou písně, které rostou z emocí. Nejsou to pouhé aranže. Jsou chaotické, melodické, melancholické a skvěle fungují, pokud chcete vykreslit nějakou atmosféru nebo myšlenku."

Člověk míní, nabitý harmonogram Slipknot mění, a tak z původně anoncované cover desky "Meanwhile In Burbank", na níž měli Stone Sour pracovat v průběhu celého letošního roku, vzešlo nakonec "pouhé" EP stejného názvu, které oficiálně spatří světlo pirátských úložišť už 18. dubna 2015 (tedy paradoxně na Record Store Day). Stone Sour ve studiu nahráli tyto cover verze:

1) We Die Young (původně od Alice In Chains)
2) Heading Out To The Highway (původně od Judas Priest)
3) Love Gun (původně od KISS)
4) Creeping Death (původně od Metallicy)
5) Children Of The Grave (původně od Black Sabbath)

Docela nuda, říkáte si? Faktem je, že do experimentování a žánrových přesahů se Stone Sour raději nepouštějí, což může být na jednu stranu dobře... na tu druhou: Kdo by nechtěl slyšet největší hitovky Katy Perry v rockovém hávu a s brusným přednesem Coreyho Taylora?


Kytarista Domenico Christian Martucci poprvé jako oficiální člen kapely

Pátá řadová deska maskované enigmy je v podstatě zhudebněným pomníkem Paula Graye, a tak asi nikoho nepřekvapí, že refrén "Skeptic" nebo píseň "Goodbye" jsou přímou referencí života a předčasného skonu baskytaristy Slipknot. Těch ohlédnutí do minulosti ale mohlo ".5: The Gray Chapter" potkat daleko více. Alespoň to vyplývá z následujících slov Jima Roota, který v rozhovoru pro Eldoradio odhalil identitu dosud neslyšené písně na téma Paul Gray:

"Je to asi poprvé, co o tom mluvím, ale ve studiu jsme napsali song "Without The Gray". Nejdřív se to tak nejmenovalo, protože jsme měli pouze mé aranže, ale pak k tomu Corey dodal svůj text. Následně došlo k velmi dlouhé debatě s naším producentem o tom, jestli tu píseň pošleme na album. Celá kapela vlastně tu skladbu chtěla na desce mít, ale z nějakého důvodu jsme tehdy poslechli Fidelmana, což zpětně hodnotíme - nebo alespoň já to tak hodnotím - jako docela velkou chybu. A protože se nedostala na desku, nemá nyní smysl, abychom se ji snažili procpat na další album.

Corey není úplně klasický rockový textař. Je hodně lyrický a většinu věcí píše v metaforách. Proto si z jeho textů můžete tolik vzít a tolik toho aplikovat na svůj život. Jenže v případě "Without The Gray" udělal výjimku a byl hodně konkrétní. Když jsem ho to poprvé slyšel zpívat, sebralo mě to a musel jsem opustit místnost. Fidelman nám potom říkal, že lidi, kteří nejsou blízko naší situaci, nepochopí, k čemu se natolik specifický a konkrétní text vztahuje, ale my jsme mu na to řekli, že v tom případě nezná nás ani naše fanoušky, protože ti doslova žijí vším, co se okolo nás děje. Lidi by to oslovilo, i když to není žádná metafora. Na druhou stranu možná Corey mohl k celé věci přistoupit o něco méně otevřeně, což je ale čistě jeho věc. Bavil jsem se teď s Clownem o tom, že bychom "Without The Gray" mohli vydat třeba ke dni Paulových narozenin, což by bylo něco skutečně výjimečného."

Ne, zrak vás zatím nešálí. Corey Taylor aspiruje na zlatou medaili ve všech myslitelných odvětvích lidského poznání, což opět stvrdil v rozhovoru pro finský server Yle.fi, kterému na sebe prásknul některé ze svých dosud utajovaných předností:

"Miluju vaření, naučil jsem se to po rozvodu. Můj jediný problém je to, že musím vařit pro 40 lidí, prostě to jinak neumím. Takže jsem teď třeba dělal lasagne o velikosti celého stolu a hodně toho zůstalo. Strašně mě to ale baví. Umím taky měnit plínky během patnácti vteřin - bum, prásk, nasadit kalhoty a je to. Jsem dobrý táta. Nebo v to alespoň doufám. S přibývajícím věkem zjišťujete, že byste se měli určité věci naučit, což v případě mého vaření trvalo nějakých 32 let. Když něco dělám, chci to dělat co možná nejlépe, přitom mi ale nevadí, když se to třeba poprvé nepovede. Například můj první krocan na Den díkůvzdání byl docela OK, ale něco tomu chybělo. Takže jsem tomu dal čas, zlepšoval se a loni udělal toho nejlepšího krocana na světě - s křupavou kůžičkou a šťavnatým masem. A takhle se stavím ke všemu. Během tvorby první knihy jsem se naučil plno věcí, které jsem následně použil u knížky druhé, a to samé pak platí i v případě mé letošní novinky."

Kdo ví, třeba se Corey časem dočká i své vlastní cooking show...

Jak jistě víte, server Maggots-Lair není pouze zdrojem všeobjímajícího poznání, ale občas se sníží i na úroveň běžných smrtelníků, aby svým čtenářům nabídl nějaký ten bulvárek, obnaženou slečinku nebo recept na koňský špíz podle Láďy Hrušky.

A dnes to bude o těch slečinkách.

Když jsem v průběhu minulého týdne lákal na sexy fotky, logicky jsem nemluvil o sobě, jelikož mám pochopení pro váš žaludek a nechci, abyste jeho obsah vyvrhli na klávesnici. Ne, role modelky se naštěstí ujala vnadná Devil Esu, které tímto děkuji a doufám, že její inspirativní snímky pozvednou přiroze... ehm.. přirozenou návštěvnost tohoto webu. Fotky najdete zde (levé myšítko na fotku pro zvětšení):

Miniaplikace

A máme jasno. Corey Taylor nechce do Česka jezdit, protože zde žije jakýsi paranoidní magor, který ví, že zpěvák Slipknot bydlí na adrese 108 East 33rd Street v Des Moines a okolí jeho nejbližších příbuzných tvoří Amanda M Taylor, Stephanie Lynn Taylor, Thelma M Taylor a... jak to všechno vím? Čistá náhoda, přátelé, čistá náhoda! Cože? Jaký stalking? Kdepak!

"Když jsme začínali, bylo toho hodně, ale teď už vlastně hrajeme pro druhou generaci, takže polovinu publika tvoří lidi, co nás znají dlouho, a pro tu druhou je to třeba vůbec první koncert. Kdysi to ale bylo fakt šílené. Jednou jsme měli autogramiádu v New Yorku a přišel tam nějaký kluk s prasečím srdcem, do nějž se před námi zakousl. Hrozně to smrdělo a udělalo se nám z toho všem blbě. Mrtvé maso neuvěřitelně páchne.

Během těch let jsem měl taky několik stalkerů, kteří se příliš vžili do toho, o čem skládám a píšu. Potom si našli mou adresu, chodili za mnou a nechávali mi nejrůznější věci - rozhodně nic příjemného. Dodnes je jeden takový ve Švédsku, co si vsugeroval věci, které ani nechci opakovat a kvůli kterému tam musím mít ochranku, protože je to zkrátka nebezpečné. Od té doby, co jsem přišel o svého kamaráda Dimebaga (kytarista Pantery zastřelený psychicky nemocným fanouškem přímo během koncertu pozn. C(8)), si na to dávám velký pozor. Když je tvoje umění tak svobodné a svým způsobem šílené, musíš být nesmírně obezřetný, jakým způsobem si to někteří lidi interpretují."

Australský Soundwave Festival patří mezi nejuznávanější festivalová jména současnosti. A Slipknot stojí na jeho úplném vrcholu. Desítkami umělců napěchovaný lineup, jenž nehledí na žánrová klišé, a podmínky tropického ráje společně přispívají k jedinečné atmosféře, kterou se v rozhovoru s magazínem Metal Hammer snažili krátce zachytit Corey Taylor a Shawn Crahan:

Život na turné je pořádná divočina, a tak zatímco ještě před týdnem Slipknot drancovali skandinávské metropole, nyní už jim dělají společnost tropické teploty a brutální časový posun na opačné straně zeměkoule. I přes tyto neduhy si Corey Taylor a Jim Root těsně před prvním vystoupením maskované enigmy na letošním ročníku australského Sounwave Festivalu našli chvilku pro hudební kanál Music Feeds: