A máme jasno. Corey Taylor nechce do Česka jezdit, protože zde žije jakýsi paranoidní magor, který ví, že zpěvák Slipknot bydlí na adrese 108 East 33rd Street v Des Moines a okolí jeho nejbližších příbuzných tvoří Amanda M Taylor, Stephanie Lynn Taylor, Thelma M Taylor a... jak to všechno vím? Čistá náhoda, přátelé, čistá náhoda! Cože? Jaký stalking? Kdepak!

"Když jsme začínali, bylo toho hodně, ale teď už vlastně hrajeme pro druhou generaci, takže polovinu publika tvoří lidi, co nás znají dlouho, a pro tu druhou je to třeba vůbec první koncert. Kdysi to ale bylo fakt šílené. Jednou jsme měli autogramiádu v New Yorku a přišel tam nějaký kluk s prasečím srdcem, do nějž se před námi zakousl. Hrozně to smrdělo a udělalo se nám z toho všem blbě. Mrtvé maso neuvěřitelně páchne.

Během těch let jsem měl taky několik stalkerů, kteří se příliš vžili do toho, o čem skládám a píšu. Potom si našli mou adresu, chodili za mnou a nechávali mi nejrůznější věci - rozhodně nic příjemného. Dodnes je jeden takový ve Švédsku, co si vsugeroval věci, které ani nechci opakovat a kvůli kterému tam musím mít ochranku, protože je to zkrátka nebezpečné. Od té doby, co jsem přišel o svého kamaráda Dimebaga (kytarista Pantery zastřelený psychicky nemocným fanouškem přímo během koncertu pozn. C(8)), si na to dávám velký pozor. Když je tvoje umění tak svobodné a svým způsobem šílené, musíš být nesmírně obezřetný, jakým způsobem si to někteří lidi interpretují."

Australský Soundwave Festival patří mezi nejuznávanější festivalová jména současnosti. A Slipknot stojí na jeho úplném vrcholu. Desítkami umělců napěchovaný lineup, jenž nehledí na žánrová klišé, a podmínky tropického ráje společně přispívají k jedinečné atmosféře, kterou se v rozhovoru s magazínem Metal Hammer snažili krátce zachytit Corey Taylor a Shawn Crahan:

Život na turné je pořádná divočina, a tak zatímco ještě před týdnem Slipknot drancovali skandinávské metropole, nyní už jim dělají společnost tropické teploty a brutální časový posun na opačné straně zeměkoule. I přes tyto neduhy si Corey Taylor a Jim Root těsně před prvním vystoupením maskované enigmy na letošním ročníku australského Sounwave Festivalu našli chvilku pro hudební kanál Music Feeds:

Pokud jste už napsali všechny úkoly, nechce se vám do Teska pro další plasťáky a kratochvíle běžných smrtelníků jako Liga mistrů nebo turnaje v kapesním kulečníku vám nic neříkají, ergo máte dnes večer volný program, možná nepohrdnete následující záplavou profesionálních záběrů z japonského Knotfestu, na němž vedle Slipknot zazářili například i Korn, Limp Bizkit nebo Five Finger Death Punch. Kompletní obrazové ohlédnutí za Knotfestem najdete zde:

Slipknot



Korn


Limp Bizkit


Trivium


Lamb of God


Five Finger Death Punch


Amon Amarth

Když se Slipknot vydají hrát do Nizozemí, obvykle u toho nechybí kamera serveru FaceCulture a rok 2015 v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Během velmi zajímavé půlhodinky tentokrát Corey Taylor shrnul v podstatě celou historii maskované devítky a výrazněji se rozpovídal také o deskách "Vol.3: (The Subliminal Verses" a "All Hope Is Gone".

Corey na téma "Vol.3: (The Subliminal Verses":

"Nahrávání Vol.3 pro mě bylo složité, protože jsem se zrovna dostával z alkoholismu a dalších závislostí. První polovina procesu tak byla opravdové peklo. Když tu desku ale zpětně poslouchám, sice nemám rád zvuk mého hlasu, na druhou stranu oceňuju určité části, s nimiž jsme přišli. Celkově je to podle mě fantastická deska. Zkoušel jsem tehdy něco jiného, protože se s každou deskou pokouším o různé inovace. Na Vol.3 to byl vysoce položený řev a taky absence sprostých slov, protože jsem se často setkával s názorem, že bez vulgarit by mé texty byly prázdné. Řekl jsem si ’Fakt? Tak tady to máte!’. Prostě mi přišlo, že by to byl ten největší prostředníček pro všechny, co mi nevěřili. Je tam spousta silných melodií, ale kvůli změnám, jimiž jsem v životě procházel, nebyl můj hlas tak silný. Jako celek jde ale o silné album."

Corey na téma "All Hope Is Gone":

"Nahrávat tu desku bylo utrpení. Kapela byla hodně rozštěpená a já stál někde uprostřed a snažil se všechny přimět, aby více spolupracovali. V podstatě tehdy v kapele byly dvě samostatné frakce. Abych řekl pravdu, dodnes nemůžu uvěřit, že jsme tu desku vůbec dokončili. Bylo to tak, tak složité. Mám s tím spojeno hodně výčitek, že jsem třeba mohl pro zlepšení situace udělat něco jiného, ale později už jsem prostě rezignoval. Bylo to tedy těžké, ale zároveň je podle mě na té desce několik opravdu skvělých písní. Jsou tam věci, které asi nikdy neuslyšíte živě, na druhou stranu ale i spousta kvalitní muziky. Když o sebe třou dvě plochy, někdy to do sebe zapadne, ale jindy mezi nimi prostě jenom vzniká tlak. A to se stalo nám. Byly kolem nás neviditelné zdi, přes něž se nešlo dostat. Někteří lidi na tom měli trochu větší vinu než ostatní. Aspoň jsme se ale přesvědčili, že nás nic nedokáže zastavit."

Co vám budu povídat, z hororového céčka Fear Clinic se dle očekávání vyklubala nebetyčná srágora, kterou z bahna podprůměru nevytáhne Freddy Krueger v roli doktora Mengeleho ani Corey Taylor jako tamní údržbář s vizáží znásilňovače dobytka. Corey je ve filmu zhruba deset minut, což vzhledem k hodinu a půl rozlehlé stopáži není žádný zázrak, na druhou stranu si jeho přítomnost užijete o to víc a Corey si své scény bez nadsázky krade pro sebe. Pohříchu nejlepší část snímku tak přichází až se závěrečnými titulky, jejichž podkres obstaral Stone Sour cover letitého tracku "The Dark" původem od thrash metalových Metal Church.

Velmi solidní obrazová kvalita filmu se povaluje na torrentech. Pokud vás tedy netíží černé svědomí, můžete krást, co hrdlo ráčí!


Corey je ve své roli tak přesvědčivý, že dokáže vést dialog i se zdí

- Bauere, jsi v pohodě?
- Dejte si na hajzly aspoň toaleťák, musel jsem to vzít rukama!

Muzika je od toho, aby se hrála, a rozhovory od toho, aby se vedly. A tak zatímco Corey věcně láká na Download Festival 2015, Clown hovoří o štětcích a vizích a smyslech a plátnech a kulturách a katarzích a umělcích a filozofiích a vrstvách a komplexech a cestách a zákoutích a... inu, prostě rozhovor s Clownem - berte, nebo nechte být.

Celá řada přezdívek, ale jen málo opravdu skalních příznivců - zhruba tak by se dal aktuálně popsat příběh zatím poslední masky Coreyho Taylora, která svým neortodoxním designem ani necelý půlrok po svém představení v klipu "The Devil In I" nepřestává jitřit vody fanouškovské obce Slipknot. Corey během nedávného interview pro RTL odhalil, že nás možná již brzy v tomto ohledu čekají zajímavé novinky:


"Mám teď vlastně dvě masky, i když jsou naprosto identické. Je to hlavně kvůli tomu, že těm věcem trvá celou věčnost, než po vyprání uschnou, takže je musím pravidelně střídat. Zatímco tedy jedna schne, nosím tu druhou a pravidelně je tímto způsobem střídám. Právě teď pracuju na dvou zbrusu nových designech. Půjde o stejnou strukturu, ale vizuálně to vypadá jinak - je tam jiný obličej. Koncept zachovám, pořád tam budou dvě vrstvy, ale vzhledově to bude trochu odlišné. Nemůžu se dočkat, až uvidím výsledek."