Pokud někdo ví, jaké to je, když máte opravdovou starost o člověka, kterého v podstatě vůbec neznáte, ale tak nějak provází celý vás život, jsou to rozhodně fanoušci Slipknot. Stigma předčasného skonu Paula Graye nás bude provázet navždy, a proto v mnohých z nás rezonovala včerejší novina o bodných zraněních Micka Thomsona s opravdovou intenzitou, čemuž rozhodně napomáhal fakt, že šokující informace okamžitě obsadila přední místa zpravodajských serverů napříč internetem.

Právě způsob, jakým se včerejší novinky dostávaly na světlo světa, není po chuti Mickově manželce Stacy, která mediální sféru označila na svém Instagramu takto: "Jsem znechucená tím, jak neskutečně dokáží média vše nafouknout a překroutit, aby z kauzy vymáčkla maximum. Nevěřícně kroutím hlavou."

Následně všechny fanoušky ujistila, že jejich obavy byly zbytečné: "Mick je v pořádku. Všichni jsou v pořádku. Nebojte se."

Zatím se tedy zdá, že celý incident odpluje v zapomnění stejně rychle, jako včera zahltil zpravodajské kanály. Slipknot své plány měnit nehodlají, k soudu nikdo celou záležitost nepožene a oba bratři jsou podle všeho v pořádku. Snad jenom Novinky.cz potvrdily svou roky budovanou pověst internetového septiku a diskuze u článku o Mickovi je to nejšílenější, co dnes na síti uvidíte.

Toto je Martin. Martin je kokot.

Iowská televizní stanice KCCI před pár minutami informovala o zraněních Mickeala Gordona Thomsona a jeho bratra Andrewa, mezi nimiž došlo v ranních hodinách k fyzické konfrontaci. Celý incident začal v domě slavného kytaristy a následně se přesunul na zahradu, kde došlo k vzájemnému napadení nožem.

Ve chvíli, kdy na místo dorazila policie, byli oba muži opilí a vážně ranění. Kytarista Slipknot měl bodnou ránu dokonce i v zadní části hlavy. Zároveň bylo potvrzeno, že ačkoliv zranění nebyla lehká, nejednalo se o život ohrožující stav.

Mick a jeho pětatřicetiletý bratr byli odvezeni sanitkami do nemocnice. Ani jedna ze zúčastněných stran do této chvíle nevznesla žádná oficiální obvinění.

Informace policie jsou poměrně kusé. Další zpravodajství čekejte v nadcházejících hodinách.


*Update* 13:50: Zástupce policejních složek Danny Anderson řekl pro BBC Newsbeat, že Mick i jeho bratr byli propuštěni z nemocnice. Policie nikoho nezatkla, vyšetřování nicméně nadále pokračuje.

*Update* 11:45: Manažer Slipknot potvrdil pro stanici KCCI, že incident nebude mít žádný vliv na další plány kapely. Uff!

*Update* 23:45: Policista Michael Venema řekl pro New York Daily News, že "ani jeden ze zadržených nechtěl příliš spolupracovat" a "policejní složky přistoupí k výslechům ve chvíli, kdy to dovolí zdravotní stav obou účastníků incidentu". Připomínám, že Slipknot mají svůj nejbližší koncert naplánován až na 25. dubna. Zatím těžko predikovat, nakolik celá situace ovlivní další průběh turné k nové desce.

*Update* 22:20: Corey Taylor přináší na svém Twitteru velmi dobré zprávy: "Co jsem slyšel, je Mick v pořádku. Posílám mu všechny vaše přání a myšlenky. Díky za ně."

*Update* 20:20: O celé věci se dozvěděl už i Corey Taylor, který na svůj Twitter napsal: "Co se týká situace Micka - snažím se zjistit, jestli je v pořádku. Brzy dám všem vědět."


Mick a jeho mladší bratr Andrew

Jelikož Slipknot aktuálně prázdninují a zhruba dva měsíce neodehrají jediný koncert, docela se nám hodí, že byl Jim Root poslední dobou opravdu výmluvný, a jeho postřehy tak hezky zacelují období novinkového sucha. James se během jednoho z rozhovorů v Lucembursku vyjádřil k nevázanému životnímu stylu, s nímž si mnoho posluchačů rockovou muziku právem spojuje:

"Podle mě jsou drogy problémem hlavně u kapel, které jsou na svém začátku. Hodně kapel se upíše velkému labelu, hodně kapel má možnost udělat kariéru, ale jen málo kapel skutečně projde tím výběrovým sítem, kdy musíte nahrát jednu, dvě, tři nebo čtyři solidní desky. Když jste na scéně už nějakých 5 nebo 10 let, věci jako drogy se vám začnou vzdalovat. Proto je tenhle životní styl spojený hlavně s mladými kapelami a pak taky s těmi, kdo neví, jak dlouho jim kariéra vydrží, a proto si to chtějí užít na 100%. Mám takové zkušenosti, že se to většinou týká kapel, co hrají v klubech či malých halách pro nějakých 500 až 1500 lidí. Když se podíváte na skutečně velké kapely, které mají nějaké ambice, stávají se drogy mnohem větší výjimkou.

Náš případ jasně demonstruje, proč drogy ničí kapely. Když jsem přišel do Slipknot, byli jsme v podstatě "čistá" skupina. Uběhlo několik let koncertování a najednou začaly tyhle návykové věci měnit lidi. Vlastně je to ani neměnilo, ale pro některé je hodně těžké zvyknout si na tento kočovný životní styl, aniž by se nějakým způsobem nestimulovali. Já osobně třeba neberu drogy ani nepiju alkohol, protože vím, že by to umocnilo negativní myšlenky, které se mi honí hlavou. Místo toho všechny emoce směřuju do mé muziky, protože nahrávací výbavu si s sebou vozím i na turné, a tak můžu nahrávat, kdy se mi zachce. Místo toho se ale většinu času dívám na Hru o trůny (smích)."

Jim Root má kromě mimořádně pronikavého smíchu a patentu na výjimečně otevřená prohlášení ještě jednu výsadu: K hodnocení nové desky Slipknot je, jakožto její hlavní strůjce, povolanější než kdokoliv jiný. V rozhovoru pro Eldoradio Jim promluvil o svých nejoblíbenějších skladbách i nebezpečí, které kapele hrozilo po vydání alba "All Hope Is Gone".

"V tuhle chvíli na koncertech nejraději z nové desky hraju asi "Sarcastrophe" a "Custer". Mám rád obě. "Sarcastrophe" je výjimečná tím, jak silně mi připomíná starou tvorbu Slipknot. Navíc má skvělé intro. A "Custer", to je zase song, který si přivlastnili fanoušci, aniž bychom jim ho jakkoliv podsouvali. Je to pro ně oficiální skladba téhle nahrávky. A co nejradši poslouchám? Rád si poslechnu "Killpop", což je jedna z věcí, kterou jsem napsal. Na desku se navíc dostala prakticky v takovém stavu, jakou jsem ji poprvé kapele předal na demoverzi, akorát k tomu Corey přidal svůj text a vokál. Další můj favorit je pak "If Rain Is What You Want", a to kvůli melancholii a hloubce.

Podobný styl zádumčivých písní se nachází na každé naší desce, třeba "Iowa", "Gently" nebo "Prosthetics". Prostě experimentální věci, téměř jako by se Pink Floyd pokoušeli hrát metal. To je směr, jakým se snažím tlačit vývoj téhle kapely. Dost jsme si toho užili například na třetím albu. Pak ale přišlo "All Hope Is Gone" a všechno tohle se vytratilo. Šli jsme směrem, kdy se zdálo, že budeme vydávat pořád jednu a tu samou desku dokola, čehož jsem se nechtěl účastnit. Dost fanoušků to podle mě vidělo podobně. Osobně chci dělat co nejvíc skladeb jako "If Rain Is What You Want" nebo "Killpop", protože to jsou písně, které rostou z emocí. Nejsou to pouhé aranže. Jsou chaotické, melodické, melancholické a skvěle fungují, pokud chcete vykreslit nějakou atmosféru nebo myšlenku."

Člověk míní, nabitý harmonogram Slipknot mění, a tak z původně anoncované cover desky "Meanwhile In Burbank", na níž měli Stone Sour pracovat v průběhu celého letošního roku, vzešlo nakonec "pouhé" EP stejného názvu, které oficiálně spatří světlo pirátských úložišť už 18. dubna 2015 (tedy paradoxně na Record Store Day). Stone Sour ve studiu nahráli tyto cover verze:

1) We Die Young (původně od Alice In Chains)
2) Heading Out To The Highway (původně od Judas Priest)
3) Love Gun (původně od KISS)
4) Creeping Death (původně od Metallicy)
5) Children Of The Grave (původně od Black Sabbath)

Docela nuda, říkáte si? Faktem je, že do experimentování a žánrových přesahů se Stone Sour raději nepouštějí, což může být na jednu stranu dobře... na tu druhou: Kdo by nechtěl slyšet největší hitovky Katy Perry v rockovém hávu a s brusným přednesem Coreyho Taylora?


Kytarista Domenico Christian Martucci poprvé jako oficiální člen kapely

Pátá řadová deska maskované enigmy je v podstatě zhudebněným pomníkem Paula Graye, a tak asi nikoho nepřekvapí, že refrén "Skeptic" nebo píseň "Goodbye" jsou přímou referencí života a předčasného skonu baskytaristy Slipknot. Těch ohlédnutí do minulosti ale mohlo ".5: The Gray Chapter" potkat daleko více. Alespoň to vyplývá z následujících slov Jima Roota, který v rozhovoru pro Eldoradio odhalil identitu dosud neslyšené písně na téma Paul Gray:

"Je to asi poprvé, co o tom mluvím, ale ve studiu jsme napsali song "Without The Gray". Nejdřív se to tak nejmenovalo, protože jsme měli pouze mé aranže, ale pak k tomu Corey dodal svůj text. Následně došlo k velmi dlouhé debatě s naším producentem o tom, jestli tu píseň pošleme na album. Celá kapela vlastně tu skladbu chtěla na desce mít, ale z nějakého důvodu jsme tehdy poslechli Fidelmana, což zpětně hodnotíme - nebo alespoň já to tak hodnotím - jako docela velkou chybu. A protože se nedostala na desku, nemá nyní smysl, abychom se ji snažili procpat na další album.

Corey není úplně klasický rockový textař. Je hodně lyrický a většinu věcí píše v metaforách. Proto si z jeho textů můžete tolik vzít a tolik toho aplikovat na svůj život. Jenže v případě "Without The Gray" udělal výjimku a byl hodně konkrétní. Když jsem ho to poprvé slyšel zpívat, sebralo mě to a musel jsem opustit místnost. Fidelman nám potom říkal, že lidi, kteří nejsou blízko naší situaci, nepochopí, k čemu se natolik specifický a konkrétní text vztahuje, ale my jsme mu na to řekli, že v tom případě nezná nás ani naše fanoušky, protože ti doslova žijí vším, co se okolo nás děje. Lidi by to oslovilo, i když to není žádná metafora. Na druhou stranu možná Corey mohl k celé věci přistoupit o něco méně otevřeně, což je ale čistě jeho věc. Bavil jsem se teď s Clownem o tom, že bychom "Without The Gray" mohli vydat třeba ke dni Paulových narozenin, což by bylo něco skutečně výjimečného."

Ne, zrak vás zatím nešálí. Corey Taylor aspiruje na zlatou medaili ve všech myslitelných odvětvích lidského poznání, což opět stvrdil v rozhovoru pro finský server Yle.fi, kterému na sebe prásknul některé ze svých dosud utajovaných předností:

"Miluju vaření, naučil jsem se to po rozvodu. Můj jediný problém je to, že musím vařit pro 40 lidí, prostě to jinak neumím. Takže jsem teď třeba dělal lasagne o velikosti celého stolu a hodně toho zůstalo. Strašně mě to ale baví. Umím taky měnit plínky během patnácti vteřin - bum, prásk, nasadit kalhoty a je to. Jsem dobrý táta. Nebo v to alespoň doufám. S přibývajícím věkem zjišťujete, že byste se měli určité věci naučit, což v případě mého vaření trvalo nějakých 32 let. Když něco dělám, chci to dělat co možná nejlépe, přitom mi ale nevadí, když se to třeba poprvé nepovede. Například můj první krocan na Den díkůvzdání byl docela OK, ale něco tomu chybělo. Takže jsem tomu dal čas, zlepšoval se a loni udělal toho nejlepšího krocana na světě - s křupavou kůžičkou a šťavnatým masem. A takhle se stavím ke všemu. Během tvorby první knihy jsem se naučil plno věcí, které jsem následně použil u knížky druhé, a to samé pak platí i v případě mé letošní novinky."

Kdo ví, třeba se Corey časem dočká i své vlastní cooking show...

Jak jistě víte, server Maggots-Lair není pouze zdrojem všeobjímajícího poznání, ale občas se sníží i na úroveň běžných smrtelníků, aby svým čtenářům nabídl nějaký ten bulvárek, obnaženou slečinku nebo recept na koňský špíz podle Láďy Hrušky.

A dnes to bude o těch slečinkách.

Když jsem v průběhu minulého týdne lákal na sexy fotky, logicky jsem nemluvil o sobě, jelikož mám pochopení pro váš žaludek a nechci, abyste jeho obsah vyvrhli na klávesnici. Ne, role modelky se naštěstí ujala vnadná Devil Esu, které tímto děkuji a doufám, že její inspirativní snímky pozvednou přiroze... ehm.. přirozenou návštěvnost tohoto webu. Fotky najdete zde (levé myšítko na fotku pro zvětšení):

Miniaplikace