Letní festivalová štace se znovu připomíná - tentokrát formou videorozhovoru s vyzubeným Coreym Taylorem, který byl pořízen na norském Hove Festivalu. Předmětem povídání jsou masky, vyrůstání v Iowě a Coreyho oblíbená hudba. Rozhovor sledujte zde:

K silvestrovskému dění v Des Moines neodmyslitelně patří každoroční vystoupení Coreyho partičky THE DÜMFÜX, která se v tento alkoholem a třaskavinami všeho druhu provoněný čas snaží skrze starší písně známých umělců návštěvníky pozitivně nakopnout do nového roku.

O to větším zklamáním pro místní fanoušky musí být prohlášení, že se letos žádná THE DÜMFÜX show konat nebude. Důvodem je dezolátní stav sestavy THE DÜMFÜX - koncertu se totiž nebudou sto zúčastnit hned tři členové. Corey Taylor bude mimo Iowu (pravděpodobně Los Angeles), jelikož se začátkem příštího roku bude připravovat na start nahrávání nové desky Stone Sour. Stevie Fux v současné době prochází pooperační rehabilitací a jeho zdravotní stav v tuto chvíli vylučuje jakékoliv koncertování. Posledním absentérem je pak Uncle Dirk, který v Des Moines vystoupí sólově.

Zdá se tedy, že to letos skončí u těch rachejtlí a chlastu. Aspoň víme, že americké kolegy čeká stejný program jako nás.

Mlžný opar nad hlavou, masa lidí kolem vás, v dáli problikávající ostrá světla a k nebi vznášející se ohně, které podtrhují majestátnost a jedinečnost toho, co se právě odehrává před vámi. Jsou vystoupení nudná, lepší, výborná, pak dlouhatánské prázdno a někde v dáli Slipknot s jejich spektakulárním cirkusem. Takto má vypadat show, přátelé, takto..

(SIC):


Wait and Bleed:


Before I Forget:


Sulfur:


Psychosocial:


Duality:


Surfacing:


Spit It Out:

Ležíte u kámoše na gauči, vedle vás jen vyčpělý lahváč, poloprázdná krabka Startek a v hlavě blažený pocit, že jste totálně v hajzlu. Možná bude líp, stačí jen najít vhodný hudební nástroj, osm podobně zbídačených kolegů a hurá vstříc dvoranám slávy! Podobně to udělal i Paul Gray a dnes už se z pozice baskytaristy jedné z nejznámějších metalových kapel světa jenom ohlíží zpátky na odbodí, kdy dřel bídu s nouzí a suchým chlebem.

Slipknot oslavili první desetiletku od vydání svého eponymního debutu. Jak na toto období vůbec vzpomínáš?

Paul: Na úvod bych chtěl jenom říct, že celá ta štace byla úžasná. První deska změnila můj život o 100%! Před jejím vydáním jsem byl bezdomovec, který přežíval ze dne na den. Už jenom fakt, že dnes můžu žít z muziky, je úžasný. Pamatuji si, že jsem byl ten typ death metalisty, co pořád chodil na koncerty a doufal, že jednou zakotví v nějaké kapele. Začátkem 90. let bylo celé metalové hnutí tak undergroundové, že jenom podpis smlouvy s labelem typu Roadrunner Records byl něčím výjimečným. Před vydáním debutu měla většina z nás tak akorát dluhy.

Nepomáhal třeba Shawn Crahan kapele finančně ještě předtím než se postavila na vlastní nohy?

Paul: Jasně, že pomáhal! Byl o něco starší než my, takže měl o něco víc peněz - jeho žena měla navíc v té době celkem dobrou práci. Takže jo, v té době nás sponzorovali hlavně oni (smích). Tehdy jsme totiž všichni finančně strašně strádali, jednou dobou jsem dokonce musel bydlet v Coreyho domě. Rozvaloval jsem se mu tam na gauči (smích). Pracoval jsem i v místním baru, ale že bych si finančně vyskakoval, to fakt ne. Měli jsme nejrůznější typy povolání, ale nejvíc jsme se soustředili na kapelu.

Každá kapela, která podepíše u vydavatelství typu Roadrunner Records má šanci prorazit. Čekali jste ale, že se vám to podaří tak rychle?

Paul: Nikdy jsme nečekali, že bychom mohli prodat tolik desek. Dělali jsme sice něco, z čeho jsme měli dobrý pocit, ale věci se vyvinuly mnohem lépe, než jsme původně čekali. Naši fanoušci nás ve všem hodně podporovali, takže z tohoto pohledu máme ohromnou kliku. Posledních deset let bylo nejlepších v mém životě. Nejenom, že se mi splnily snad všechny hudební sny, ale také jsem potkal svou ženu. Rozhodně si nemám na co stěžovat..

Shawn Crahan se 14. listopadu zúčastnil druhého ročníku výstavy Metal Art Show, kde představil jednu ze svých nových prací. Šavli v krku navozující malba "Vomit" (v překladu "zvratky") toho skrývá víc, než by se na první pohled mohlo zdát (levé myšítko pro zvětšení):

Corey Taylor a Shawn Crahan poskytli v období okolo vydání reedice debutové desky serveru ExploreMusic.com téměř půlhodinové interview, které nabízí zajímavé ohlédnutí za bohatou a mnohdy i velmi divokou desetiletou karierou Slipknot. Rozhovor si můžete poslechnout zde:

Čtenáři s mimořádně dobrou pamětí si možná ještě vybaví obálku červnového čísla magazínu Terrorizer, z které na nás vykukoval baskytarista Slipknot, Paul Gray. Níže si můžete přečíst několik výňatků z rozhovru s Paulem:

"Po nahrání třetí desky šlo všechno tak nějak samo, takže když došlo na 'All Hope Is gone', vzali jsme si na přípravu svůj čas a vyplatilo se to. Pořádáme největší koncerty v naší historii a zatím bez větších problémů. Pořád jsme kurva tady - jenom doufám, že to takhle bude pokračovat. Snad tu vydržíme ještě dost dlouho. Nicméně rozhodně ne tak dlouho jako třeba Rolling Stones!"

"Víš co, kámo? Myslím, že jsme toho udělali hodně pro extrémní metal. Vytáhli jsme nahoru spoustu kapel, které by normálně neměly šanci."

"Měl jsem možnost potkat skoro všechny skupiny, které mne ovlivnily. Je to pro mě úžasné, mohl jsem potkat skupiny, které jsem v mládí uctíval, chápeš? Zjistil jsem, že jsou fanoušci mé hudby, to je něco úžasného."

Čas letí jako voda (kde voda vzala křídla, uh?) a od posledního koncertu Slipknot v rámci tour cyklu k desce "All Hope Is Gone" uběhly už necelé tři týdny. Reminiscencí na toto památné období se však nabízí stále celá řada a snad nás jen tak neopustí, ať máme minimálně do ledna, kdy štafetový kolík aktualit naplno převezmou Stone Sour, co číst. Dnes tedy spíš sledovat:

Duality:


People=Shit:


Snuff:



Další videa:

Surfacing | Spit it Out pt.1 | Spit it Out pt.2 | Outro