Mají-li filmové Oscary svého Leonarda DiCapria, ceny Grammy nacházejí ultimátního smolaře v maskované devítce z Iowy. Ano, Slipknot sice na prvenství, na rozdíl od Lea, už jednou dosáhli, jenže k tomu taky potřebovali celkem osm nominací, přičemž letos vyfasovali už devátou! A tam veškerá paralela asi končí - zatímco věhlas filmových sošek totiž zůstává prakticky neměnný, reputace hudebních cen v posledních letech nemilosrdně chřadne.

Ale dost chmurných myšlenek, tady jsou kompletní nominace v kategorii metal:

Band: AUGUST BURNS RED
Song: "Identity"
Track from: "Found In Far Away Places"
Label: Fearless Records

Band: GHOST
Song: "Cirice"
Track from: "Meliora"
Label: Loma Vista Recordings

Band: LAMB OF GOD
Song: "512"
Track from: "VII: Sturm Und Drang"
Label: Epic Records

Band: SEVENDUST
Song: "Thank You"
Track from: "Kill The Flaw"
Label: 7Bros Records

Band: SLIPKNOT
Song: "Custer"
Track from: ".5: The Gray Chapter"
Label: Roadrunner Records


UPDATE: Jelikož jsem tak trochu idiot a zdrojem mi byly pouze zprávy metalových serverů, které kompletně ignorovaly rockové kategorie, nevšiml jsem si, že Slipknot obdrželi taky nominaci na nejlepší rockovou desku, a to vůbec poprvé v historii! První odstavec tedy zasluhuje menší korekturu - Slipknot vyhráli Grammy 1x, přičemž letos vyfasovali už DEVÁTOU a DESÁTOU nominaci.

Tady je rocková konkurence:

Chaos And The Calm
James Bay
Label: Republic

Kintsugi
Death Cab For Cutie
Label: Atlantic

Mister Asylum
Highly Suspect
Label: 300 Entertainment

Drones
Muse
Label: Warner Bros. Records

.5: The Gray Chapter
Slipknot
Label: Roadrunner Records

Ok, ok... možná už jsem to s tou snahou vymáčknout z nadpisu maximum malinko přehnal. Když ale Jim Root v následujícím minirozhovoru využívá skutečnosti, že slovo "fan" v angličtině podléhá víceru značně rozličných významů, nejde se neusmát.

A taky je čas na malý teleshopping: Komu se líbí Jamesova mikina, přesně stejný kousek najde tady. Nemáte zač!

Stone Sour upadli po nuceném odchodu velebeného Jamese Roota v hořkou nemilost fanoušků a moc na tomto stavu nezměnila ani letošní kolekce cover verzí z Burbanku (pokud si vůbec pamatujete, že se tak jmenují), která je mnohými příznivci kapel okolo Coreyho Taylora považována za projev nedostatku invence a pouhé ztvrzení neschopnosti hard rockového kvintetu psát vlastní materiál bez svého bývalého kytaristy.

Josh Rand však toto tvrzení rázně odmítá a odhaluje pravý důvod, proč se Stone Sour rozhodli nahrávat takové množství předělávek:

"Lidi by měli pochopit, že tyhle covery děláme hlavně sami pro sebe. Chceme, aby fanoušci poznali kapely, které ovlivnily nás. Vlastně jim dáváme prostor, jak se podívat do daleké minulosti kapely. Pravda je totiž taková, že Corey má teď svoje závazky vůči Slipknot. My máme nový materiál, není tady ale žádný časový plán, protože bychom v tuhle chvíli a za této situace nemohli dostatečně promovat vydání nové desky."

Slipknot dnes v Mexiku odpálí další část své metalové extravaganzy s názvem Knotfest. A že jsou Slipknot v zemi fazolí a narkotik docela brutální hvězdy, poznáte třeba podle toho, jak vypadala jejich čtvrteční tiskovka, kam se sjela snad polovina tamních novinářů, kteří kapelu ihned zasypali všetečnými dotazy. Většina nicméně neuměla anglicky, a tak je níže přiložená tiskovka, spíš než čímkoliv jiným, vcelku zdlouhavým překladatelským cvičením.

Slipknot v průběhu tiskovky každopádně potvrdili, že mexický Knotfest bude natáčen pro potřeby nového DVD (na místě byly pořizovány také rozhovory s fanoušky atp.), které vyjde buďto jako samostatný disk, anebo se v budoucnu stane součástí dosud nespecifikovaného filmového projektu kapely. Žádný livestream se proto neplánuje.

Tiskovku sledujte zde:

We're excited to see you tomorrow, KNOTFEST MÉXICO. Are you ready?!

Zveřejnil(a) Slipknot dne 4. prosinec 2015

Jay Weinberg mluvit umí. Kromě jeho rodiny a přátel to musel vědět každý, kdo se kdy rozhodl zadat jeho jméno do vyhledávače na Youtube. Dosud tedy žádné překvapení. Když k tomu ale přidáme skutečnost, že mluví s maskou na tváři, a poprvé tedy ofiko a na plné koule coby člen Slipknot, měla by už většina zpozornět. Ano, Jay Weinberg se rozpovídal o své dosavadní kariéře pro výrobce činelů Zildjian:


"O tom, že bych se stal muzikantem, jsem začal přemýšlet ve chvíli, kdy jsem poprvé viděl Slipknot - to mi bylo 10 let. Nevím ani, jak to popsat, prostě jsem si ale ihned říkal 'Tohle musím jednou dělat a nějak se tam dostanu'. Byla to metoda pokus/omyl - vzal jsem kytaru a zjistil, že mě to nebere, pak baskytara, která mi taky moc neříkala, až přišlo na bicí, kde to okamžitě klaplo."



Jay Weinberg / Max Weinberg / Jim Root / 2001

Tak i největší tuzemský plátek pro vyznavače řízné muziky nakonec podlehl maskované devítce, a ta se tedy objevuje na obálce jeho posledního čísla v roce 2015. Uvnitř Sparku najdete tematické povídání a plakát, samozřejmostí je pak pidi rozlišení obálky (níže), které má zamaskovat její obligátně nevábné grafické zpracování. Avšak my moudří dobře víme, oč vám jde!

Anyway, nové číslo je na pultech všech poctivejch krámů (jako Tesco) od zítřka.

Pokud by mělo téma odchodu Joeyho Jordisona aspirovat na jedinou trofej, nejspíš by šlo o cenu pro nejohranější záležitost, o níž po dvou letech vlastně pořád nic nevíme. Jo, život je holt plnej paradoxů. Nic na tom nezmění ani následující povídání Coreyho Taylora, které ale aspoň malinko přibližuje dění v kapele po nuceném exitu oblíbené tváře Slipknot:

"Samozřejmě to bylo složité. Žádná podobně důležitá rozhodnutí nebývají zprvu jednoduchá. Když jsme se rozešli s Joeym, bylo to z nutnosti. On se rozhodl jít směrem, který jsme my ostatní nemohli akceptovat. Víc vám k tomu říct nemůžu. Když jsme se ale rozhodli jít dál bez něj, šlo o jednu z nejtěžších věcí, jakou jsme kdy museli podstoupit. Přirovnal bych to k snaze pokračovat bez Paula. Když ale překonáte těch prvních pár krůčků, je to malinko jednodušší, čímž ale vůbec neříkám, že by se vám nějak ulevilo. S novými kluky v kapele tady máme něco jako verzi 2.0, vlastně jde o druhou kapitolu kariéry Slipknot. Je to teď jiné. Na jednu stranu zažíváme více legrace než kdykoliv předtím, na tu druhou pořád cítíme tu nahořklou pachuť věcí minulých. Šlo o dva kamarády, s nimiž jsme šli do boje, s nimiž jsme stáli bok po boku, s nimiž jsme vyhrávali bitvy. Potom o jednoho přijdete a s druhým se musíte rozejít. Teď vedle sebe máme dva úžasné parťáky, kteří ale nikdy nepochopí, jak neskutečně složité bylo celé tohle vybudovat."

Že Corey Taylor nejde pro ostřejší slova daleko, dobře víme. Že si proti sobě, když na to přijde, klidně poštve i celou jednu subkulturu, aniž by ho tato skutečnost jakkoliv tankovala, víme taky. V tomhle kontextu tedy Coreyho aktuální diktát na téma "proč stojí moderní hip-hop za pytel sraček" asi nikoho nepřekvapí. Více už Corey v rozhovoru pro Living Out Loud LA:

"Nevyrůstal jsem jenom na metalu a punku, ale taky na raném hip-hopu. A to dělám dodnes, pořád poslouchám starší umělce jako Public Enemy nebo N.W.A. Moderní hip-hop je ale neskutečně vyprázdněný, absolutně bezobsažný, a proto jednotlivcům chybí jakékoliv poznávací znaky - neliší se flow, neliší se rýmy, někteří se o to ani nesnaží, prostě totální úpadek. Hodně mě to štve. Jo, pořád se najdou kvalitní rappeři, třeba Nas nebo Tech N9ne, což jsou lidi, kteří pořád mají co říct. Jinak je to ale odpad, kde jde jenom o to, kolik holek opíchali a kolik peněz vydělali. Jo, super, jenže tohle říkáte úplně všichni, takže jak asi člověk pozná, kdo je skutečně autentický?"



A to ještě Corey neviděl, do jak obludných rozměrů celá věc přerostla u nás! Sick!