Novinky nejsou pořád žádné a to poslední, na co mám v posledních dnech náladu, je vymýšlet novou anketu, abych tady nahrazoval novinky zase jednou nějakým tím slohovým výtvorem, takže jsem se musel poohlédnout do minulosti a najít něco, v mém případě rozhovor, který je sice staršího data, ale na jeho zajímavosti to neubírá absolutně nic. Konkrétně jde o rozhovor s Corey Taylorem, týkající se Stone Sour, zhruba z poloviny minulého roku, ze kterého jsem vybral otázky, na které nemá čas absolutně žádný vliv. Obzvlášť popis jednotlivých písní z úst samotného Coreyho je opravdu zajímavý.

Q: Pojďme začít s "Through Glass", prvním singlem z desky "Come What(ever) May". Co tě inspirovalo? Kde jsi byl, když jsi to napsal? Pokud si to tedy pamatuješ.

Corey: Pamatuji si přesně, kde jsem byl. Bylo to v roce 2004 a já byl na turné se SlipKnoT. Seděl jsem v evropském hotelovém pokoji a díval se na nějaký hudební kanál a pozoroval, jak se neustále střídají jednotlivé kusy téhle stupidní a umělé hudby. Byly to umělé a slabé skupiny, které byly celkově spíše o tom, jak se kdo oblékne, než o obsahu písně, kterou hrály. Opravdu mě to naštvalo. "Through Glass" je opravdu naštvaná píseň. Vlastně je to o mě, jak nazývám "sračkou" každého, kdo je ovlivněn soutěžemi typu "American Idol" (Superstar, X-Faktor a podobné zvěrstva pozn. Corey(8)). Má to své místo, ale když to brání lidem, kteří píší svou vlastní hudbu, aby se prosadili na trhu, tak je něco špatně a to je vlastně ten důvod, proč jsem napsal tento song.

Q: Video k "Through Glass" vlastně zachycuje to klišé a prázdnost těch typických Hollywoodských párty.

Corey: Na několika jsem byl a zjistil jsem, že jsou neskutečně nudné. Prostě se tam nic neděje. Je to vlastně mnohem více o potkávání lidí než o nějaké párty. Pamatuji si svou první takovou párty, bylo to v roce 1998. Pamatuji si jenom, jak jsem se díval na ty lidi kolem. Potulovali jsme se tam, jako nějací outsideři a říkali jsme si - "To je ono? Toto je to, o čem jsme slyšeli a o čem jsme tajně snili?" Bylo to opravdu banální, skoro děsivé. Opravdu jsem si začal říkat, že bych byl raději v Iowě, raději bych byl na opravdové párty v Iowě, kde se lidé opravdu baví, protože neví, kdy k tomu budou mít znovu příležitost.

Q: V textu k písni 30/30-150 je pasáž "They called us a dead generation/They told us that we wouldn't survive/They left us alone in the maelstrom/As you can see/We're all clearly alive." (Nazvali nás mrtvou generací/Řekli nám, že nepřežijeme/Nechali nás samotné v bouři/Jak vidíš/Jsme všichni stále naživu. pozn. Corey(8)) Co tě inspirovalo k této písni?

Corey: Bude to asi tak 10 let, co jsem v televizi viděl takovou televizní show, kde mluvili o naší generaci. Jak se strašně flákáme, a jak se vzdáváme své společenské zodpovědnosti. A ano, mnoho z nás to opravdu dělalo. Ale bylo tu i mnoho lidí, kteří se snažili opravdu něco dělat, ať už byli v organizacích jako Green Peace, nebo to byli prostě jenom lidé, kteří se snažili vylepšit si svůj vlastní život. Když jsem ten text psal, z nějaké důvodu jsem se k tomu vrátil. Dostal jsem se do bodu, kdy jsem se rozhodl mluvit a ne jenom sedět. To je to, odkud to přišlo. My jsme totiž ta generace, která nás dovede k dalšímu úsvitu a jsme pořád tady. A jsme pořád tady. Nehledě na to, jak moc se nás snažíte opomíjet, jsme stále tady. A jsme ti, kteří se snaží napravit chyby, které jste na nás hodili.

Q: Je v muzice někdo, s kým se stotužňuješ?

Corey: Nejvíc se stotužňuji pravděpodobně s lidmi, jako je Dave Grohl (Foo Fighters, Nirvana), což je opravdu skvělý chlapík, který stojí nohama pevně na zemi, a také jeden z nejvtipnějších lidí na světě. Tohle opravdu, opravdu žeru. Také jsou mi blízcí lidé jako Henry Rollins, který pracuje neúnavně a který dělá své povolání s obrovskou vášní. To jsou lidé, kteří mi dodávají víru v tento business. Opravdu mi to dodává sílu a dělá mě to šťastným z toho, co dělám.