Josh Rand nepatří zrovna mezi nejvýraznější tváře rockového světa, když jde ale o pořádný riff či kytarovou vyhrávku, našli byste jen málo povolanějších. V následujícím mini-rozhovoru Josh hovoří například o procesu tvorby konceptu "House of Gold and Bones" či pozvolném zrodu aktuální hitovky "Absolute Zero".

Jak vypadal zrod desky? To Corey prostě jenom přišel a prohlásil "Toto je náš další cíl"? Jaká byla tvá reakce?

"Vlastně to celé začalo loni v říjnu. Šel jsem k němu domů a on mi přehrál pár útržků, na kterých už tehdy pracoval, a řekl mi o celém tom konceptu. Okamžitě jsem z toho byl nadšený, jelikož mi připadalo, že z hudebního hlediska si budeme moci dělat, co chceme. Ne snad, že bychom už něco takového nedělali v minulosti, otevřelo nám to ale nové obzory. Píšeme jako kapela, přičemž my se staráme o muziku a on je výhradní textař. Hlavně mi šlo o to, abychom docílili něčeho agresivnějšího než na Audio Secrecy. Ptal jsem se ho tedy, jestli můžeme jít tímto směrem. On okmažitě souhlasil. V prosinci jsem mu pak začal předávat i můj vlastní materiál. Následně jsem letěl do Jacksonville, kde jsme s Jimem trochu jammovali, protože takto on prostě tvoří hudbu. Své party mi začal posílat taky Roy a v lednu už jsme vstupovali do studia v Des Moines."

Všechny texty tedy píše Corey, anebo jej občas někdo doplní? Jak vlastně vypadá vaše hudební chemie?

Vždycky dělá texty sám. Jednou za čas se někdo zeptá "Co třeba zkusit toto?" nebo řeknu "Tento řádek mi nesedí", celkově je ale textařem on a pro tuto desku napsal speciální příběh, takže... Po hudební stránce to vypadá zhruba tak, že sepíšu základní kostru písně, kterou mu následně předám, aby mi řekl, jestli to má nějaké mouchy, nebo už tomu chybí pouze dopsat text. Jim má pak na zvuk skladby také zásadní vliv. Skvělým příkladem je třeba "Absolute Zero". V roce 2008 jsem za ním letěl na Floridu a na jednom z jeho hard disků slyšel ústřední riff. Okamžitě ze mě vypadlo něco jako: "To je teda nářez". Jenže mě pak nenapadlo nic, čím bych ten riff doplnil, takže to během tvorby Audio Secrecy zůstalo zapomenuto. Sestavit se mi to povedlo vlastně až nyní. V konečné podobě je ta píseň kombinací mých, Jimových a Coreyho riffů.

Nemusíte investovat do zlatých cihliček ani po nocích vykopávat na hřbitovech neboštíky, jediné, co potřebujete ke složení vlastního domku ze zlata a kostí, jsou obě části koncepční desky 'House Of Gold & Bones'! Albové obálky jsou totiž navrženy natolik sofistikovaně, že je lze poměrně jednoduše seskládat do tvaru domečku, a dát tak názvu desky i jeho fyzickou podobu. Žádné terno to sice není a vaše chaloupka nebude stát až do jara příštího roku, za tu porci nadstandartní práce si ale Stone Sour určitě zaslouží další plusové bodíky k dobru. Zde je video:

Oni to opět dokázali! Pokud se nevyvíjíte, umíráte - tak zní známá hudební formulka, již by si - s výjimkou Slayer - mělo nad svou zkušebnu vytesat majuskulemi každé hudební těleso, které to se svou muzikou myslí byť jenom trochu vážně. Bereme-li pak zmíněné motto do důsledků, Stone Sour prošli dalším, v pořadí již třetím znovuzrozením. První část "House of Gold and Bones" není tak snadné uchopit, Stone Sour zde totiž pouze rozjíždějí něco, co přijme svou kompletní podobu až se zveřejněním pokračování. Že to ale rozjíždějí ve velkém stylu, o tom už po prvních několika posleších nemůže být pochyb.

"House of Gold and Bones" znamená expanzi hudebních motivů Stone Sour snad na všechny myslitelné strany. Pokud jdou Stone Sour klidných směrem, dělají to s umem sobě vlastním a za použití několika v jejich hudbě dosud málo používaných prostředků (smyčcový orchestr), pokud naopak sešlápnou plyn až k podlaze, vznikají až patinou Slipknot nasáklé písně jako například brutální "RU486". Ani zde ale tato troufalá hudební cesta nekončí. Na albu jsou totiž písně, jež se svým naturelem naprosto vymykají dosavadní tvorbě kapely. Jako první je tu pod kůži se deroucí "A Rumor of Skin", u níž pochopíte, proč Corey ve svých prohlášeních o desce citoval jako jeden z hlavních vlivů Alice In Chains. Pozlátko moderní produkce hoďte stranou, tohle zavání devadesátkama na sto honů. Krásnou ukázkou bezhraničnosti hudebního projevu Stone Sour je pak závěrečná "Last of the Real", nesrovnatelná s ničím, co nám hard rockový kvartet z Iowy naservíroval od roku 2002. Obrovsky houpavý riff (sloky si nic nezadají s nu-metalem v jeho nejsilnějších letech), Corey hledající krucifixy... na "Audio Secrecy" něco naprosto nemyslitelného.

Resumé? Všechny poznávací znaky Stone Sour byly udrženy. Každý z nich akorát dostal od cesty pořádnou dávku steroidového povzbuzení. Pokud chcete být svědky dalšího evolučního kroku Stone Sour, vstupte. Pokud vám Stone Sour nikdy nic neříkali, postupujte o další dům ze zlata a kostí dál.

Vaše názory na desku milerád uvítám v diskuzi!

'Taciturn' snad netřeba ani představovat, ostatně jde o vůbec první song z nové desky, který nám Stone Sour - byť pouze v jeho akustické live formě - nabídli. Tklivá melodie a Coreyho raněné výkřiky o oceánech rozdělujících skutečnou lásku dávají tušit jeden z vrcholů nahrávky. Vzhledek k situaci, kdy píseň už defakto známe a nějaký lotrando navíc dnes vypustil album na internet, může jít o zbytečný kus novinky, možná jsou ale mezi námi i jedinci, jimiž pokušení internetového pirátství neotřáslo. Sláva jim!

Corey Taylor byl na letošním Comic Conu v New Yorku jakýmsi ambasadorem rockové muziky, který ale zároveň začíná odvážně nakukovat do dosud neprobádaných teritorií komixového univerza. Následující dvojice videí z dílny hudební stanice Fuse TV zachycuje Coreyho jedinečný den v areálu, jehož návštěva by měla být povinností každého geeka na této planetě. První video zachycuje Coreyho setkání s komixovým autorem Garthem Ennisem a tatérskou legendou Paulem Boothem, druhé je pak věnováno kompletně informacím o "House of Gold & Bones". Sledujte zde:

Máte už dost mých extatických výkřiků? Sere vás, jak jsou novinky plné superlativ a nekonečné chvály na adresu Slipknot a Stone Sour? Pak svůj hněv využijte k sepsání čtenářské recenze! Chce to jenom předmět, o kterém budete povídat, trochu slohového umu a hlavně pár pádných argumentů, jimiž své názory podložíte. Jako to udělal tady kolega:

"Čau. Tady Mates Kostruh. Chodím na Maggots-Lair už pěkně dlouho. Na jaře jsem si zakoupil originál Audio Secrecy, napsal takové pojednání o hudebním vývoji Coreyho Taylora (jestli to tak můžeme nazvat) a napadlo mě, že by tě to (jednak) mohlo zajímat a že bys to (druhak) mohl třebas hodit na Maggots-Lair. Je to taková polemika, převážně se ale soustředí na poslední Stone Sour desku.

Taky se tak těšíš na HOGAB? Bude to dobré jak cyp..."

No to víš, že těším. A recenzi zveřejňuji zde!

Nejdřív to byla muzika, pak úspěšná kniha, založení filmové společnosti a nyní došlo i na komix. Slovo "hranice" zkrátka ve slovníku tohoto člověka nehledejte. Corey Taylor zavítal mezi svou novou rodinu z Dark Horse Comics v rámci newyorského Comic Conu a okamžitě se mu dostalo vřelého přivítání z řad stovek obdivovatelů, kteří si dorazili pro svůj podpis. Video zachycující začátek Coreyho komixové anabáze můžete sledovat zde:

Corey Taylor a Josh Rand povídali pro server NME.com o své morální hře s názvem 'House of Gold & Bones'. Pánové zmínili průběh příprav, proč došlo k rozdělení konceptu na dvě části i to, že tentokrát do studia rozhodně nešli s tím, aby byl jejich repertoár bohatší o kusy jako "Through Glass" či "Hesitate". Krátký rozhovor můžete sledovat zde: