Jelikož se příští měsíc definitivně zavře hladina nad koncertním tour Stone Sour, Corey Taylor už je pod palbou dotazů vztahujících se k páté studiovce Slipknot. Corey řekl v rozhovoru pro The Pulse Of Radio o přípravách comebackového počinu kapely následující:

"S Jimem jsme napsali hodně materiálu a pomalu to začíná dostávat svou tvář. Máme toho pořádnou porci, takže teď musíme vše náležitě upravit, aby to postupně dostalo perspektivu, patinu a zvuk Slipknot. Je mezi námi nadšení, které jsme necítili už hodně dlouhou dobu."

Magazín RockRevolt se zhruba před měsícem vydal přímo na plac snímku Fear Clinic, kde už čekal Corey Taylor se svým východoněmeckým porno knírkem, aby zhruba 20 minut vykládal o svém hudebním, filmovém i osobním životě. Řeč přišla i na odchod Joeyho Jordisona, a tak před sebou nyní máme vůbec první video, které zachycuje Taylora hovořícího na toto choulostivé téma:



Jak si myslíš, že absence Joeyho změní Slipknot?

"Záleží na tom, koho seženeme."

Takže plánujete Joeyho nahradit?

"Ano, ano, zrovna teď jsme v kontaktu s několika lidmi. Chceme najít někoho, kdo dokáže hrát starý materiál, ale přinese s sebou i jistou dávku kreativity. Na to se teď musíme soustředit, ne se strachovat z budoucnosti."

Můžeš někoho zmínit?

"Zatím ne, až někoho najdeme, fanoušci se to okamžitě dozví. Všechno se teď snažíme držet pod pokličkou, a to z úcty k Joeymu, kvůli nám samotným i kvůli právním záležitostem, které se musí vyřešit. Je to fakt složité, ale jediným dalším řešením bylo ukončit celou existenci kapely, což nikdo z nás nechtěl. Budeme se rvát dál."

Jak tato změna ovlivní váš zvuk?

"Samozřejmě se to odrazí, ale my píšeme jako kolektiv. Vím o tom mýtu na internetu, že Joey napsal skoro všechno sám, ale to absolutně není pravda. Každý píše, každý se podílí, takže v tom jsem já, Jim, Mick, Clown.. prostě všichni. Myslím, že dáme dohromady něco opravdu výjimečného. Možná se trochu změní dynamika, ale z pohledu našeho přístupu k muzice, intenzity a lásky k řemeslu zůstane vše při starém. Jdeme do toho na 110%."

Nazývat sedmatřicetiletého chlapa benjamínkem zní možná trochu nepatřičně, vzhledem k tomu, že Sid Wilson je posledním zbývajícím členem Slipknot v klubu třicátníků, je však toto označení na místě. Sida navíc mladický elán neopouští ani těsně před prahem čtyřicítky, o čemž nás přesvědčuje vcelku pravidelně na pódiu i mimo něj - kérkami obličeje počínaje, mladicky rozjívenými rapovými videi konče.

Sidovi tedy přeji k jeho dnešním 37. narozeninám za celý web Maggots-Lair.com a přidruženou červí armádu všechno nejlepší, mnoho dalších hudebních i leteckých kreací a hodně sil při skládání páté řadovky Slipknot. Snad se za nás všechny dneska Sid hezky podkouří.


Všechno nejlepší, pane Wilsone!

Singl a přidružené video k písni "Tired" budou mít v našich srdcích z dobře známých důvodů vždy speciální místo. O to více potěšující je fakt, že se skladbě výborně daří i v rádiích, kam byla před několika týdny odeslána jako čtvrtý oficiální promo singl na podporu konceptu "House of Gold and Bones". V USA je aktuálně "Tired" druhým nejhranějším rockovým singlem vůbec, o čemž se můžete přesvědčit níže:


Za zmínku stojí také fakt, že videoklip, jehož páteř tvoří záběry z pražské Lucerny, nedávno úspěšné překročil hranici jednoho milionu zhlédnutí na Youtube. Za 5 měsíců na vlnách internetu velmi solidní počin.

Momentum singlu budují Stone Sour pochopitelně také v průběhu aktuálního turné. Kvalitní video zde:

Naposledy letos a možná naposledy vůbec - Stone Sour hodlají ještě jednou protáhnou svůj rozmáchlý koncept "House of Gold and Bones" bubínky severoamerických posluchačů, kteří si tak v nadcházejících týdnech mohou užít koncertní derniéry mimořádně úspěšné albové hry o dvou dějstvích. Bez Jima Roota, zato se zaskakujícím kytaristou Christianem Martuccim a nařachaným setlistem, jenž vyzobal to nejlepší z obou disků:

01. The House of Gold & Bones
02. RU486
03. Say You'll Haunt Me
04. Black John
05. Inhale
06. Made of Scars
07. Mission Statement
08. The Travelers, Pt. 1
09. Tired
10. Through Glass
11. Gravesend
12. 30/30-150
13. Nutshell (Alice in Chains cover)
14. Bother
15. Blue Smoke / Do Me a Favor
16. Gone Sovereign
17. Absolute Zero
18. Heading Out to the Highway (Judas Priest cover)

(levé myšítko na fotku pro přesun do galerie)

Zámořští hudební kritici, kteří se rozplývají nad nevídanou chemií mezi Coreym Taylorem a fanoušky, jsou u vytržení. Pro nás nejde po loňských zážitcích o nic překvapivého. Prostě standardní Stone Sour - dobře namazaná mašina, těžící ze své energie, působivosti a dokonalé sehranosti jednotlivých součástek. Videa z koncertu v Baltimoru můžete streamovat zde:


The House of Gold & Bones:



RU486 + Say You'll Haunt Me:



Black John:



Tired:



Gravesend:



Inhale:



Absolute Zero:



Heading Out to the Highway (Judas Priest Cover):

Pamatujete ty časy? Metal rotoval denně v programu hudebních televizí, Fred Durst za rohem hobloval Britney Spears a kapely prodávaly desky v řádech milionů kusů. Jak zhýralým začátkem si nu metal prošel, tak trpké byly jeho další kroky, které postupně vedly k tomu, že je dnes tento termín vnímán jako označení pro něco archaického, polomrtvého a prachem zavátého. Kdo se dokázal posunout o krok vpřed (někteří ani nemuseli - Slipknot rozhodně nikdy nebyli zrovna typickým představitelem tohoto subžánru), přežil. Valná většina však dnes již okupuje smutné propadliště dějin.

Úspěšné i neúspěšné představitele kdysi nesmírně populární vlny ve svém aktuálním čísle připomíná magazín Metal Hammer, jehož obálku najdete zde (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):

Přiznám se, že o kanálu ČT art jsem zatím slyšel jenom v souvislosti s jistou kokainovou aférkou, která opět jednou rozvířila diskuzi o tom, co všechno lze vysílat v televizi. Což je vcelku zvláštní, protože v ideálním světě by podobná diskuze lomcovala společností minimálně pokaždé, co se v Televizních novinách Láďa Hruška rozhodne vařit chutnou polívku z toluenu, lepidla na koberce a psích exkrementů.


Programová skladba ČT art ale očividně nabízí i velmi příjemné momenty, mezi něž bezpochyby patří i odvysílání dokumentu Metal: A Headbanger's Journey (u nás invenčně přeloženo jako Metal & metalisté) - dosud zřejmě nejkvalitnějšího a nejkomplexnějšího filmu o zrodu, podobách a posluchačích kovového žánru.

Ačkoliv se Slipknot v dokumentu objeví jenom skrze několik kratičkých vstupů, samotný snímek je natolik zajímavý, že by jej měl považovat za svou povinnou výbavu každý, kdo to s metalem myslí byť jen trochu vážně:

Jelikož je na těch internetech poslední dobou opravdu kurevsky málo aktuálních Slipknot informací (kardiakům a dámičkám se za svůj vybraný slovník omlouvám), i Maggots-Lair se musí chytat posledního stébla a přicházet s novinkami, které by jinak nejspíš vysoce sofistikovanou obsahovou selekcí tohoto webu vůbec neprošly. Nuže, zde je jeden nový snímek, jenž potvrzuje, že Slipknot nyní v Los Angeles skutečně makají na své páté řadovce: