Neptejte se mě, jestli si Corey Taylor pro výpočet tohoto čísla vzal kalkulačku, nebo jej našel na dně krabice svých oblíbených cereálií, faktem každopádně zůstává, že nové album Slipknot je, minimálně vzhledem k tomu, kolik jsme se už načekali, zatraceně blízko! Následuje Coreyho aktuální interview pro rádiovou show Full Metal Jackie:

Slipknot samozřejmě pracují na novém albu. Co tě na tvorbě novinky nejvíce naplňuje? Najde se něco, co jsi nikdy předtím nezažil?

Rozhodně je tentokrát ve vzduchu něco zvláštního. Je to pochopitelně první album bez Paula. Po všem, čím jsme si museli projít, nyní samozřejmě přichází období katarze, kdy jsme konečně schopni ze sebe dostat všechny ty emoce a agresivitu, kterou jsme v sobě museli dusit. Zároveň se ale snažíme být opět maximálně kreativní. Cítíme, jak se nám vrací šťáva. Z uměleckého i skladatelského pohledu jde rozhodně o příjemnou zkušenost. Neděláme desku jenom proto, abychom něco vydali. Je v tom něco nesmírně vnitřního - hrajeme si s emocemi a snažíme se vyprávět příběh kapely, která prošla peklem, aby se mohla vrátit konečně zpátky. Je to opravdu naplňující.

Fanoušci Slipknot patří k těm nejoddanějším. Jak se změnila tvá zodpovědnost, jakožto hlasu takové masy lidí, během uplynulých let? Obzvlášť nyní, když máte novou muziku.

Když jde o Slipknot, musíme mluvit o intenzitě. Ruku v ruce s námi jde jistý typ šílenství, není to ale šílenství jenom pro samotnou šílenost. Nejde pouze o nějaké vyjádření frustrace, ale o schopnost zapojit ji do muziky. Zodpovědnost přichází ve chvíli, kdy se snažíte objevovat nové horizonty fanoušků, zároveň ale chcete uspokojit i ty staré, a hlavně sebe samé. Bylo to o tom, abych skrze tuto kapelu dostal ven agresi, kterou jsem vnímal. Tentokrát sice nejde o stejný typ agrese jako na prvním albu, hlavní ale je, abyste své pocity uměli podat se stejnou intenzitou a zapálením jako kdysi. Snažit se to pojmout tak, aby vše dopadlo naprosto dokonale. Tohle od nás očekávají fanoušci a nejinak jsme na tom my samotní.

Poslední roky byly pro Slipknot bouřlivé. Takové klima je pro kapelu vůbec signifikantní. Mohli by bez podobných nepokojů vůbec Slipknot fungovat?

Ne, asi ne (směje se). Nechci říct, že máme rádi drama, ale vytvořili jsme si kolem sebe jistý svět chaosu a disharmonie, jenž nás v mnoha směrech inspiruje. Když nasadíte do stejné situaci víc jak tři lidi, pokaždé dojde k rozporům. Každý, kdo někdy působil v kapele nebo pracuje v nějaké skupince lidí, vám to potvrdí. Potvrdí vám to i každý herec. Je přirozené, že pokud jste v nějakém kolektivu lidí a chcete, aby vás šlo slyšet, dojde občas k jistému napětí, protože ne každý s vámi musí souhlasit. Pokud ano, většinou se tak děje jenom proto, že nemají dostatek svých vlastních nápadů.


"Snažíme se vyprávět příběh kapely, která prošla peklem, aby se mohla vrátit konečně zpátky."

Je zkrátka důležité najít rovnováhu. Občas to jde ruku v ruce s hádkami a rozepřemi. Přicházejí debaty - vášnivé debaty -, ale stále v duchu tvůrčího dialogu. Musíte najít způsob, jak zapojit vize každého jednotlivce. Někdy se to podaří, jindy bohužel ne. Máme to štěstí, že v našem případě je drtivá většina nápadů vyslyšena. To ale neznamená, že jsme cestou nenarazili na pořádnou dávku problémů a negativní zpětné vazby. Kdo chce být v kapele, musí se s tím naučit žít. Pokud mu to nejde, je tu sólová dráha.


Koncerty Slipknot jsou opravdu extrémní. Člověka vysají tělesně i psychicky. Co tě na nich stále přitahuje?

Hmmm, je toho moc. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl vystupovat s velkou hromadou lidí, ať už šlo o kapely, které jsem pomáhal zakládat, nebo legendy, k nimž vzhlížím, ale nikdy jsem na pódiu nezažil pocity, jaké mám se Slipknot. Když vyjdeme na pódium, prostě se v nás něco přepne. Atmosféra pak začne zvolna houstnout. Dovolíte si myslet na věci, na které nikdo nemá odvahu myslet. Vždycky říkám, že část mého já by si nejradši usekla hlavu a kopla ji mezi lidi. Do takového tranzu se dostanete. Ale samozřejmě pouze na duchovní úrovni, i když si tak říkám, že jednou bych to mohl udělat. Ale nejspíš ne, někdo přece musí zpívat. Neudělám to, ale mohl bych.

Je na tom něco velmi... opět se vracíme k jisté katarzi. Před Slipknot jsem nikdy nezažil opravdový pocit štěstí, všechno jsem získal až ve chvíli, kdy jsem mohl své démony vymítit na pódiu. Naše koncerty jsou samozřejmě obrovskou součástí celého světa Slipknot. Když to poděláte, půjdou po vás. Tak to vnímáme, a proto ke koncertům přistupujeme nesmírně vážně. Když víte, že jste do toho dali každičký kousek svých sil, řev publika vás omývá jako ovace v Koloseu. Na světě není nic, co by se tomu byť jen přiblížilo.

Corey, řekni nám něco o procesu příprav nové desky. Jak se celá věc má?

Album je hotové. Óóó, ano. Řekl bych, že máme takových 98%. Zrovna teď jedu do studia, abych to celé pořádně naposlouchal a zjistil, jestli není potřeba ještě něco vyladit. Ale jo, je to už hodně blízko. Zbývá nám ještě finální mix, pak už se to budeme snažit co nejrychleji vydat. V brzké době tedy očekávejte velké noviny. Uslyšíte něco obrovského. Více o tom zatím nechci říkat. Plánujeme lidi naprosto pobláznit a pozvolna v následujících měsících odhalovat kousek po kousku naše monstrum.

Idea maskovaného turné, které by spojilo kapely Slipknot, Mushroomhead, Mudvayne a GWAR, levituje vzduchem už nějaký ten pátek. Myšlenka je to natolik lákavá, že se jí nyní chopil samotný Corey Taylor, jenž by velkolepé turné rád využil k návratu personálními změnami zatížených Slipknot zpět na výsluní. Zde jsou aktuální Coreyho slova:

"Snažím se pracovat na společném turné Slipknot a Mushroomhead. Asi to nebude hned, protože Slipknot byli nějakou dobu mimo, a navíc teď máme všechny ty změny a nové album na cestě. Prvních šest až sedm měsíců si tedy chceme nechat čistě pro sebe a pokusit se vše opět nastartovat. Můžu ale říct, že je to jedna z věcí na mém radaru a opravdu chci, aby k tomu došlo. Když zemřel Dave Brockie z GWAR, uvědomil jsem si, jak moc jsem s nimi chtěl koncertovat. Šlo by o Slipknot, GWAR, Mudvayne a Mushroomhead. Věřte mi. Dojde k tomu dříve, než si myslíte."

Corey Taylor se před několika týdny zúčastnil tradičního sjezdu všech hororových fanoušků v Texasu, kde promoval svůj nový snímek Fear Clinic, na němž spolupracoval s režisérem Robertem Hallem a slavným hollywoodským hercem Robertem Englundem (Freddy Krueger z Noční můry v Elm Street). Krátký útržek Coreyho působení na akci Texas Frightmare Weekend můžete zhlédnout níže:

Pokud jste si toho náhodou zatím nevšimli, Slipknot jsou skutečně renesanční partou muzikantů. U Shawna Crahana hraničí umělecká vize až s posedlostí, zatímco z Coreyho Taylora je autor dvou bestsellerů a Sid Wilson vyráží v kanabisovém rauši na pravidelné výlety mimo naše chápání a galaxii. Nyní se k tomuto činorodému spolku individuí přidává také Chris Fehn, který hodlá už 13. června odhalit světu svou historicky první sbírku uměleckých děl, jíž bude možno zakoupit na nově zprovozněném webu ChrisFehnArt.com. Trailer k této události můžete sledovat zde:

Z Jima Roota musí každé hipsterské srdce zaplesat. Žabky, mohutné brýlové obruby, pečlivě pěstovaný mustáž a tričko s vytuněným Mickey Mousem - prostě záležitosti, z nichž se milovníkům buřičského fetiše protáčejí alternativně-mainstreamové panenky a filtry na Instagramu nestíhají odolávat návalům jejich rozbouřených nekonvenčních srdcí. Mmm, o čem že ta novinka vlastně měla být? Aha, tady je video s novou kytarovou lekcí Jima Roota, která je součástí jeho aktuálního DVD setu "The Sound And The Story":

Smrt Paula Graye, odchod Joeyho Jordisona a velké podivno okolo současné situace Jima Roota - tři naprosto zásadní události, které mezi fanoušky Slipknot v posledních týdnech a měsících rezonují natolik, až to občas vypadá, že se démonizace Coreyho Taylora mezi nimi stala novým národním sportem. Corey o současné personální situaci kapely řekl v rozhovoru pro server Ultimate-Guitar.com následující:

O chybějícím Paulovi:

"Musí to být prostě jiné, není možné, aby se po takové události nic nezměnilo. Můžeme se jenom pokusit to překonat. Dívám se na to tak, že ne každý fotbalový tým může zůstat pohromadě, a ne každá kapela může vydržet po celou dobu své existence ve stejném složení. Říkám to tak, protože se na něj nechci dívat jako na mrtvého - to mi láme srdce. Musím k tomu přistupovat ve stylu 'Důležitá součást je pryč - jak se s tím vypořádáme?'. Snažíme se spojit talent každého z nás, abychom vyplnili tu mezeru po Paulovi."

O odchodu Joeyho:

"Tohle je věc, o které se mi teď povídá mnohem složitěji. Chtěl bych, ale nyní o tom z právních důvodů nemůžu nic říct. Více prostě v tuto chvíli prozradit nemůžu."

O velké zodpovědnosti Jima Roota, který napsal velkou část nové desky:

"Řeknu vám něco o Jimu Rootovi: Je to jeden z nejlepším skladatelů, s jakým jsem měl tu čest kdy pracovat. Věci, s nimiž přichází? To je něco šíleného."

Tohle vypadá na pořádnou nálož! S jednou, byť docela zásadní, vadou na kráse: Exploduje na opačné straně zeměkoule. Japonský Knotfest potvrzuje další mohutnou sadu vystupujících, kteří budou ve dnech 15. a 16. listopadu krýt záda headlinerům Slipknot. Mezi nově potvrzené přírůstky patří bijci z Trivium, In Flames, Lamb of God a Five Finger Death Punch. Kompletní soupiska zde:

... vidíme názorně, o jak důležitou součást světa maskované enigmy jsme 24. května roku 2010 opravdu přišli. S úmrtím Paula Graye neodešel pouze baskytarista a kamarád, ale i lídr a základní pojítko, které dokázalo vždy v pravou chvíli zchladit horké hlavy a zamést přebujelá ega do rohu nahrávacího studia. Když Corey Taylor po smrti Paula opakovaně zmiňoval jedinečnost padlého baskytaristy z pohledu vnitřních mechanismů kapely, mnozí měli tendenci jeho slova připisovat snaze oddálit své závazky vůči Slipknot. Dnes se však bohužel ukazuje, že obavy z dalšího fungování kapely bez Paula byly zcela na místě. Správně pracující hudební těleso, to totiž není jenom samotná muzika, ale i pospolitost jednotlivých součástek - a v této oblasti máme bez Paula bohužel zatraceně velký problém, jehož fatální následky pociťujeme během posledních šesti měsíců na plné pecky.

Za 11 let Paulovy přítomnosti neopustil maskovanou devítku jediný člen, a to dokonce ani během tour cyklu k albu "Iowa", kdy Slipknot zakusili maximální odcizení a stáli malý krůček od svého zániku. Za 4 roky po jeho smrti jsme chudší o Joeyho Jordisona a Stone Sour, jež jsou nedílnou součástí světa Slipknot a podstatně se v nich zrcadlí vše, s čím osobnosti uvnitř tohoto prostředí bojují, dali šokující vale Jimu Rootovi. Náhoda? Těžko...

Ať tak či onak, je ohromná škoda, že vše dopadlo způsobem, jaký by si Paul rozhodně nepřál. Pokud šlo ale o nevyhnutelné zlo, které v budoucnosti náš kmen posílí, možná to přesně takto být muselo.


Paul Dedrick Gray
1972-2010
R.I.P.