Zatímco odchod Joeyho Jordisona ze Slipknot plní (s)toky informačních kanálů už několik měsíců, situace okolo šokujícího konce Jamese Roota ve Stone Sour zůstávala až do této chvíle - nepočítáme-li tradičně kusé oficiální prohlášení kapely v den provalení celé kauzy - bez jediného vyjádření kterékoliv ze zúčastněných stran. Root, jenž napsal velkou část hudby pro novou Slipknot desku ".5: The Gray Chapter", se nyní k rozchodu se Stone Sour vyjádřil v interview pro Revolver magazín:

"S blížícím se koncem tour cyklu k "House of Gold and Bones" mi bylo jasné, že už k těm deskám nemám víc co říct, jenomže kapela i nadále potvrzovala další a další koncerty a já si říkal "Je čas s tím přestat!".

To díky Slipknot mohli Stone Sour dosáhnout veškerých svých úspěchů, ostatní kluci z kapely přitom museli sedět doma a nečinně přihlížet, jak se jejich pauza prodlužuje. Fanoušci se mě navíc pořád vyptávali "Kdy už budou noví Slipknot?", takže pro mě všechno nasvědčovalo tomu, že Slipknot brzy půjdou do studia.

Asi můžeme říct, že mi byla dána příležitost, abych na nové desce Slipknot začal pracovat s dostatečným předstihem. Když to tedy řeknu kulantně. V listopadu jsem pak zjistil, že Stone Sour plánují ještě další sérií koncertů, na nichž se už nebudu podílet.

Když jsem tohle svinstvo psal, měl jsem v hlavě tolik nejrůznějších emocí. Štvalo mě, že Stone Sour chtějí zase koncertovat, ale já už u toho nebudu. Takže tam byl hněv, byla tam i zkurvená deprese. Docela mě to ranilo. Na druhou stranu to ale asi bylo k dobru věci, protože jsem v té kapele stejně už nebyl šťastný.

Miluju Stone Sour. Miluju muziku, kterou jsme udělali. Byla to parádní jízda. Pokud mám ale něčemu obětovat všechen svůj volný čas a celý život, musí to být něco, čemu věřím na tisíc procent a kde dokážu s každým zúčastněným dokonale komunikovat. Tím jsou pro mě Slipknot."

Protože nikdo z nás album nebude krást na internetu, ale hezky si společně počkáme na oficiální den vydání, kdy s pýchou a vnitřním zadostiučiněním vytasíme v krámu pětikilo hezky na dřevo, abychom se mohli dalších šest let ukájet dokonalostí nového majstrštyku Slipknot. Ne, nejsem naivní a vím, jak to nejspíš bude vypadat, opravdový fanoušek kapely by měl ale investici do originálu považovat za samozřejmou, a právě pro ty je zde konečný rozpis jednotlivých dat vydání ".5: The Gray Chapter":

>> 15. října: Japonsko
>> 17. října: Benelux, Norsko, Finsko, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Irsko, Austrálie, Nový Zéland
>> 20. října: Neuvedený zbytek zemí (= Česká republika i Slovensko)
>> 21. října: USA, Kanada, Mexiko, Itálie, Španělsko, Latinská Amerika, Asie

Corey Taylor v aktuálním rozhovoru pro říjnové vydání magazínu Metal Hammer rezolutně popřel, že by text nové Slipknot písně "The Negative One" pojednával o ex-bubeníkovi kapely Joeym Jordisonovi.

Jordisona, jehož číslem v kapele byla jednička, fanoušci spojovali zejména s refrénem "The Lord Of Lies / The Morning Star / You Had To Be Set Free / Opposing Sides / Your Choices Are / The Negative One And Me".

"Tohle mě dokonce ani nenapadlo! Tak kurevsky šílení někteří lidi jsou! Bože! Lidi by se měli tu a tam odpojit z internetu. Slyšel už jsem nějaké sračky o tom, že ten videoklip k "The Negative One" je vlastně celý o Joeym, to je prostě neuvěřitelně k smíchu!

Podívejte, věc se má takhle. Album je příběh - ne chronologický, prostě si vyzobává, co potřebuje. Pojednává o všem, co nás potkalo od úmrtí Paula do konce nahrávání desky. Jsou tam tedy pochopitelně i písně, které nejsou přímo o Joeym, ale o napětí v kapele a ošklivosti, která je v každém z nás.

'The Negative One' je o mně, ne o Joeym. Proto se v ní zpívá 'Your choices are the negative one and me'. O tom samém je i 'The Devil In I', což už snad kurva nemusím vysvětlovat.

Líbí se mi, že naši fanoušci jsou hodně zapálení, ale bylo by lepší, kdyby občas vylezli někam ven. Odhlašte se z Twitteru, jděte ven do přírody a možná vám dojde, že některé věci, které máte za skutečnost, jsou fakt šílenosti.

"The Negative One" je tedy o mně, ale vlastně i o každém z naší kapely. Všichni jsme tak komplikovaní a v téhle kapele to platí dvojnásob. Když se dáme dohromady, naše hudba funguje jako forma terapie, která z nás vytáhne všechny negativní a temné sračky. A celá ta skladba je vlastně o tom, jak tento proces musíte pochopit a využít ho ve svůj prospěch. Protože pokud to neuděláte a budete v sobě všechno dusit, vybouchne vám to do xichtu. Musíte to proto uvolnit."

"Sarcastrophe", "Killpop", "Be Prepared for Hell" - na první signální útočící názvy písní, které člověka nutí uvažovat, co za hudební monstra pod svým agresivním obalem asi skrývají, a měsíc, jenž zbývá do vydání ".5: The Gray Chapter", tak nemůže utíkat pomaleji. Co když ale zlatý grál nové desky leží úplně jinde? Podle Coreyho Taylora nás do kolen zaručeně pošle skladba "AOV", která by měla být také jedním z vrcholných momentů nově tvořeného koncertního setlistu Slipknot:

"Je to trochu ironie a lidi to možná překvapí, protože od zpěváka Stone Sour by asi čekali něco jiného, ale mé nejoblíbenější live songy Slipknot jsou takřka všechny, které vám během koncertu utrhnou hlavu, protože mě dokáží neskutečně nakopnout a mám pocit, že exploduju. Můj absolutně nejoblíbenější live song byl dlouhá léta "Disasterpiece". Byla to první skladba, kterou jsme dali dohromady pro album "Iowa" a hned v tu chvíli jsem věděl, že je to nový level naší muziky. V jediné skladbě se potkává velké množství stylů, které dohromady tvoří něco brilantního.

Na nové desce je ale jedna věc, která "Disasterpiece" dorovnává. Jmenuje se "AOV" a až ji uslyšíte, přesně pochopíte, o čem tu mluvím. Je to něco neskutečného. Jdeme tam skrze tolik různých hudebních postupů, samotný song jako by tvořilo 6 různých hudebních stylů, a přesto to do sebe všechno zapadá, nepůsobí to rušivě a nemáte pocit, že jde o nějakou hudební exhibici. Plyne to tak dokonale, až se z toho na první poslech poserete."

Jay Weinberg ještě ani nebyl oficiálně potvrzen jako nový bubeník devítky z Iowy a už začíná být terčem zloby nejrůznějších zhrzených existencí, které se budou v nadcházejících měsících jistě snažit své jméno alespoň částečně nalepit na obrovskou popularitu Slipknot.

Zpěvačka punk-rockerů Against Me! Laura Jane Grace se tvrdě opřela do svého bývalého kolegy z kapely skrze sociální síť Twitter, kam vyvěsila následující zprávu:

"Drazí Slipknot, hodně štěstí s tím čurákem."

Weinberg byl bubeníkem její kapely od listopadu 2010 do prosince 2012 a odešel za nejasných okolností. Laura (rodným jménem Thomas James Gabel), která se v roce 2012 otevřeně přihlásila ke své transsexualitě, v jednom ze starších rozhovorů přiznala, že odchod Weinberga mohl souviset s její fyzickou proměnou:

"Nemám tušení. Neumím to posoudit. Museli byste se na to zeptat jeho. O svém odchodu z kapely nám nikdy neřekl. Prostě jsem se jednoho dne probudila a na Twitteru si přečetla, že už není v kapele. Od té doby jsme spolu nepromluvili."

Pokud jste snad zatím ještě nestihli důkladně nastudovat nové masky Slipknot, devítka vám nyní dává příležitost na reparát, který má dvě minuty, ďábelský hudební podkres a tolik sugestivního vejrání do obrazovky, až vám z toho exploduje hlava. Nebo si naděláte do trenek.

A komu se snad nové masky nelíbí, tomu Clown posílá jeden výmluvný vzkaz:

Celých 18 let byl Joey Jordison nepostradatelnou součástí hudební i vizuální stránky Slipknot. Rychlonohý bubeník s vizáží metalového desperáta byl dlouhodobě nejoblíbenějším členem kapely a zdálo se, že jej nic nemůže zastavit. Pak ale přišel prosinec minulého roku a celá story o americkém snu se rozsypala jako domeček z karet. Corey Taylor se o vyhazovu Joeyho i jejich aktuálním vztahu rozpovídal pro magazín Metal Hammer:

"Pořád o tom nemůžu hovořit s naprostou otevřeností, protože procházíme dlouhodobým právním procesem a snažíme se všechno pomalu urovnat, ale jde v podstatě o situaci, kdy váš vztah narazí na křižovatku, kde se každý rozhodne jít svou cestou. Můžete se snažit přizpůsobit té druhé straně jak jenom chcete, ale nakonec dojdete do bodu, kdy musíte myslet především sami na sebe. A to říkám tím nejslušnějším možným způsobem, protože se snažím respektovat Joeyho. Abych to shrnul, bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí, jaké jsme kdy museli udělat."

A pokračuje: "Jsme teď šťastní a doufáme, že on je taky. Znám ho od roku 1991, to bylo dávno předtím, než jsme spolu vůbec hráli v kapele, a je to nesmírně talentovaný muzikant, v tuto chvíli je ale ve svém životě na úplně jiném místě než zbytek kapely... velmi kulantně řečeno."

Corey se vyjádřil také k domněnkám, které přisuzují Joeyho vyhazovat z kapely jeho údajné drogové závislosti: "Nemůžu se k tomu plně vyjádřit. Je to asi známka toho, že jsem dospěl, protože kdysi bych se ostře pustil do čehokoliv, co by podle mého názoru mělo neblahý efekt na kapelu, ale dnes mě zajímá jediné - jak to vysvětlíme fanouškům? A to je na tom to vůbec nejsložitější, protože ať lidem dáte jakékoliv vysvětlení, neučiní je to šťastnější. Jsem si jistý, že někteří z nich budou mít i poté své vlastní zaručené teorie..."

Coreyho vztah s Joeym je v poslední době na mrtvém bodě: "Abych byl upřímný, s Joeym jsem už dlouho nepromluvil. Tak moc jsme teď rozdílní. Není to tím, že bych ho nemiloval a nechyběl mi. Hodně to bolí a v kapele se o něm bavíme každou chvíli. Ale pak si řekneme - chybí nám současný Joey, nebo jenom jeho staré já? A tímto zjištěním to pokaždé skončí. Je to prostě zkurvená škoda."

Není potřeba nikterak zastírat, že hlavní instrumentální zásluhy na páté řadovce maskované devítky z Iowy má její kytarista Jim Root, který od loňského podzimu neúnavně pracoval na širokém spektru hudebních demoverzí, jež posloužily jako nosná konstrukce pro zrod alba ".5: The Gray Chapter". Soudě dle aktuálního rozhovoru pro magazín Revolver měl Jim během tohoto procesu po svém boku jednoho vítaného společníka.

"Je to zvláštní, kámo. Nejsem zrovna prototyp věřícího člověka a mnoho oblastí náboženství mě nechává na pochybách, takže když někdo tvrdil, že má pocit, jako by jeho zesnulý bližní stále přebýval v jeho blízkosti, měl jsem to za pěknou sračku. Jenomže potom jsem seděl ve své garáží a připravoval aranže pro song ‘Sarcastrophe’. Běžně pracuju tak, že přijdu s první věcí, která mě napadne, pak ji zdvojím, nahodím na to basu a nakonec přidám bicí. Tady jsem si ale všiml, že to není jenom běžné hraní riffu, ale že během toho zkouším nejroztodivnější variace, hodně si hraju s krkem kytary a přemýšlím nad dalšími melodiemi, zatímco se mi v hlavě přehrával vzájemný progres dalších akordů.

A najednou mi to došlo 'Kurva! Vždyť tohle vždycky dělal Paul!'. Paul byl neskutečný puntičkář. Hrozně nad vším přemýšlel, i když šlo třeba jenom o přechod z jednoho akordu k druhému. Prozkoumal na hmatníku naprosto každou variantu, obzvlášť pokud nahrával na kytaru. V tu chvíli jsem si říkal: 'Je tady se mnou. Pomáhá mi to celé napsat!' Málem jsem se z toho posral. Musel jsem odložit kytaru, složit hlavu do dlaní a říct si 'Ty parchante!' (smích)."