Zdá se, že leden je pro jednotlivé členy Slipknot ve znamení neustálých změn termínů, a jak už to tak v podobných případech bývá, změny to nejsou příliš pozitivní. Tedy ne snad, že bychom kvůli novému albu The Black Dots Of Death či Coreyho předlouze pojmenovaná připravovaná knize "Seven Deadly Sins - Settling The Argument Between Born Bad And Damaged Good" nedočkavě trhali listy z kalendáře, ale podobné odklady zamrzí pokaždé.

Ano, ani Corey Taylor nepřijde se svou novou knihou na trh v původně anoncovaném březnu, ale nakonec až v červenci. Pozitivní informací nicméně je, že byl alespoň oznámen důvod zdržení - Corey chce totiž svému knižnímu dítku zajistit řádnou propagaci, což hodlá podpořit i malým tour po vybraných knihkupectvích. Že bere mistr Taylor svůj útok na naše domácí knihovničky sakra vážně, o tom už nemůže být nejmenších pochyb.

Corey Taylor je tvrdým životem ostřílený a servítky si neberoucí frontman kapel Slipknot a Stone Sour. Proslulý svým živelným vystupováním, Corey si už prošel mnohým. Začal v 90. letech, kdy propadl alkoholu, milostným avantýrám a životnímu přístupu "žij okamžikem". Maloměstský iowský hrdina - Corey "Fucking" Taylor! Když se jeho kariéra začínala dostávat do nebeských výšin, Corey zbohatl, stal se žádaným, vydal se na turné a jeho chování se začínalo stávat stále extrémnějším. Corey si prošel vším, co si dokážete představit.. ženy, drogy, excesy všeho druhu. "Sedm smrtelných hříchů" je Coreyho příběh, který je vyprávěn skrze prizma sedmi smrtelných hříchů. Jeho léta prohřešků jej nakonec dohnala k tomu, aby začal přemýšlet nad tím, co je to vůbec "hřešit" a zdali mohou - nebo by měly - být hříchy považovány za něco pozitivního. Ano, Corey ranil mnoho lidí a dělal špatné věci, ale pokud je hřích to, co dělá skutečného muže, jedná se vůbec o něco špatného? Nejde o žádné paměti, ale o Coreyho příběh, který je vyprávěn jeho zvláštní filosofií a je vybroušen lety šílených a požitkářských rockových výstředností.

Coreyho osobitý pohled na svět se bude podle posledních informacích rozprostírat hned na 256 stránkách! Vázání v pevných deskách je pak samozřejmostí.

Výrobce kytarového příslušenství - firma Seymour Duncan - odchytila na letošní NAMM konferenci v Anaheimu maskovaného obra Micka Thomsona, který se nám tak po delší době opět ukázal před kamerou v plné síle. Krátké povídání s jedním ze zástupců této společnosti můžete zhlédnout zde:

Aneb jak Shawn Crahan pokračuje v hledání svého druhého hudebního domova. To My Surprise jsou dávno odpískanou záležitostí, po Dirty Little Rabbits by v poslední době neštěk ani pes (ehm, dobře, nejen v poslední době) a The Black Dots Of Death se rozhodli posunout vydání svého debutového opusu "Ever Since We Were Children" z původně anoncované poloviny ledna na 1. března 2011. Co to znamená, těžko říct. Buďto chce kapela své prvotině zajistit náležitější promo, což zatím vzhledem k tomu, že v podstatě žádné promo neexistuje, nevypadá příliš reálně, nebo jsme prostě jenom svědky dalšího Shawnova přehmatu, který brzy skončí v propadlišti dějin stejně jako jeho předchozí dva projekty. Doufejme, že první teze má k pravdě blíž.

Stone Sour na svých oficiálních stránkách potvrdili několik dalších koncertů, které jim olemují druhou část února tohoto roku. Jedná se o dva koncerty v USA a další čtyři v Japonsku, pro našinec tedy samé blízké destinace. Zbývá už jen naládovat baťůžek a vyrazit na jedno z následujících míst:

US koncerty:

15. února - Anaheim, CA - House of Blues
16. února - San Diego, CA - House of Blues

Japonské koncerty:

20. února - Bay Hall - Yokohama, Japonsko
21. února - Blitz - Akasaka, Japonsko
22. února - Diamond Hall - Nagoya, Japonsko
23. února - Hatch - Namba, Japonsko

Corey Taylor je jednou z nejzábavnější, nejotevřenějších a nejmilovanějších rockových hvězd modré planety. I tak jste jej ale vašimi otázkami v nejnovějším čísle magazínu Kerrang! vystavili hotovému peklu.

Například Steven z Nottinghamu způsobil Coreymu silné orosení čela, když se jej zeptal, s kým by rád souložil, koho by rád pojal za svou ženu a koho pro jistotu rovnou sprovodil ze světa - na výběr měl ze tří kandidátek, kterými byly rusovlasá Hayley Williams (Paramore), exotická Cristina Scabbia (Lacuna Coil) a fosilní Sharon Osbourne (manželka Ozzyho).

"Tohle mi nemůžete dělat," prosí Taylor. "Jim [Root, Stone Sour/Slipknot] chodí s Cristinou! Ten, který se na to ptal, přesně věděl, co dělá. Kámo, tohle je moc! No, takže určitě se nevyspím ani si za ženu nevezmu Sharon Osbourne, i když je fakt milá. Takže ji budu muset nejspíš zabít."

"A k té zbylé dvojici.. mám trochu slabost pro zrzky, takže bych se vyspal s Hayley a vzal si Cristinu. Ale čtenáři musí vědět, že tohle jsou mé jediné zkurvené možnosti!"

Opiumofthepeople.net: Predikce se zase jednou ukázaly jako pravdivé a firma Ibanez dnes oficiálně odhalila zbrusu nový Ibanez Paul Gray Tribute Bass model nazvaný PGB2T. Zde je letmé info:

Paul Gray byl víc než jen talentovaný baskytarista s vlastním stylem. Byla to ikona. Byl otcem a manželem. Byl inspirací pro své vrstevníky a všechny, kdo následovali jeho práci. Paul byl zároveň členem Ibanez rodiny, a proto jsme rádi, že jsme měli možnost s ním spolupracovat a dát světu signature baskytaru, jež nese jeho jméno. Nad Paulovou ztrátou upřímně truchlíme a posíláme naše srdečné kondolence jeho rodině, kamarádům a fanouškům. Bude nám všem chybět. Následující Paul Gray tribute baskytara byla připravena firmou Ibanez ve spolupráci s Paulovou rodinou a Slipknot managementem.

Kompletní výtěžek z prodeje baskytary půjde na speciální svěřenecký fond Paulovy rodiny.

PGB – Paul Gray – PGB2T
Jízdní vlastnosti:

Neck Material: Maple
Neck Type: PGB4
Body: Mahogany body
Frets: Medium frets
Fingerboard: Rosewood
Inlay: Pearl dot inlay
Bridge: B10 bridge
BridgePU: STD-M
HW Color: Cosmo Black

Server NME.com vyrazil do zákulisí koncertu Stone Sour v Brightonu a pořídil spršku velmi zajímavých záběrů z příprav na samotnou show, které svým odborným výkladem nedoplnil nikdo menší než Corey Taylor:

Louis Pattison ze serveru Guardian.co.uk a Corey Taylor společnými silami pořídili zajímavé interview, během něhož slavný vokalista povídal hlavně o významu svých textů a jejich tvorbě. Přepis nejzajímavějších pasáží jejich povídání najdete zde:

O textové inspiraci: "Jsem jeden z těch, kteří vstanou klidně ve 3 ráno, aby si popsali celý arch papírů něčím, co nebude využito ještě dalších 6 měsíců. Musíte to zaznamenat, dokud můžete, protože myšlenky rychle prchají. Texty k první Slipknot desce jsem psal téměř výhradně v koupelně, zatímco jsem pracoval od 9 rána do 8 večer v sex shopu. Vždycky jsem měl s sebou zápisník a pero, a nevím proč, ale ty nejlepší nápady ke mně vždycky přišly, když jsem byl zrovna v koupelně."

O rozdílu mezi Slipknot a Stone Sour: "Když píši texty pro Slipknot, objeví se v mé mysli určitý typ temnoty. Když pracuji na Slipknot písni, prostě se mi v hlavě něco přepne. Je to jednoduché - nemusím se nijak dlouze soustředit - dostanu se na velmi temné a špatné místo. Ve Stone Sour píši více stylem, kterým jsem psal vždycky. Jde o trochu jiný tón. Neznamená to, že se tam neobjevují texty o melancholii, ale umožňuje mi to větší škálu různých přístupů - můžu klidně odbočit a napsat vánoční koledu. Nikdy jsem se nechtěl nechat limitovat jedním stylem."

O písních, které jsou nepochopeny: "Jednou jsem dělal interview o písni "Duality" pro knihu Chicken Soup for the Soul a snažil jsem se vysvětlit ten text - je to o vztazích mezi lidmi, o boji s temnou stránkou sebe samého a o důležitosti té dobré. V refrénu se zpívá "I push my fingers into my eyes/ It's the only thing that slowly stops the ache" a je to vlastně o bolesti hlavy, která přichází ve chvílích stresu, něco jako migréna - když si prsty začnete tlačit do očí, dokážete tu bolest zastavit. Má žena to ale nepochopila a řekla mi něco ve stylu "Ou, nemyslela jsem, že míříš tímhle směrem." Myslela si, že si chci strkat prsty do očí, z kterých mi pak bude všude cákat krev. Řekl jsem jí "Zlato, děsíš mě." Bylo to trochu brutální.

O písních, které je v tuto chvíli těžší hrát: "Určitě "Snuff". Silně mi to připomíná Paula. Hraji to během mých akustických setů. Když tu píseň hraji, hodně mi schází. Bylo to napsáno ještě, než odešel, ale je to tak smutná píseň, že mi láme srdce. I tak ji ale pořád hraji."