Po krátké odmlce se opět vracíme na stránky speciálního vydání magazínu Revolver, které mapuje minulost, přítomnost a budoucnost maskovaného spektáklu z Iowy. Dnes se podíváme na nahrávací proces jednotlivých Slipknot skladeb, o němž se podrobně rozpovídal bubeník Joey Jordison:

"Pokud se podíváte na náš materiál, zjistíte, že každá naše deska je jiná. O první snad nemusím mluvit, "Iowa" je opět o něco tvrdší, temnější a rušivější, pak tu máme "Vol.3", kde jsme začali s nahráváním různorodého materiálu jako ‘Prelude 3.0,’ ‘Circle,’ ‘The Virus of Life’, prostě jsme se snažili o expanzi našeho zvuku. Nakonec tu máme desku jako "All Hope Is Gone", kde najdete například titulní píseň, což není nic jiného než samý dvojkopák, thrashový náboj a extrémně tvrdé riffy, a pak si hned můžete pustit "Snuff". Navíc je tam například i "Gematria", což je podle mě jeden z nejlepších songů, který jsme kdy nahráli. Legrační na tom je, že když jsme zkoušeli materiál pro turné, počítali jsme s tím, že "Gematrii" budeme určitě hrát, ale kytaristi společně s Paulem se pustili do tak zapálené diskuze o posloupnosti riffů a celkové technice té písně, že jsem radši řekl 'Ok, počkáme do příště, abyste si to mohli vyříkat.'

Začneme vždy s hrubým náčrtem bicích a kytar. Poté pořídíme dema - já nahraji bicí, pak přes to nahrajeme kytary, pak baskytaru a tato kombinace tvoří základní kostru písně. Následně napíše Corey texty, případně něco přidáme já se Shawnem. Až to všechno máme dokončeno, přesunume se k nahrávání perkusí, na čemž vždy pracuje kompletní trojice bubeníků, která je v kapele. Poté nastoupí na scénu Sid se svými výstřednostmi - nikdy netušíte, co od tohoto chlápka můžete očekávat, je to takový přízrak. Poslední je Craig, jemuž říkáme sériový vrah, protože vůbec nemluví - ten song doplní o různé vrstvy a zvuky, jež dělají naše písně ještě více děsivé. Takhle nějak to u nás funguje."

V Tescu začíná ve velkém fičet červovica a do našich řad se tak dostává mnoho rádoby opravdových fanoušků, kteří se skrze nezřízené požívání lihovin snaží na naší armádě přiživit a svým přátelům poté u piva s hrdostí klábosí o tom, jak důležitou funkci mezi červím lidem zastávají. Jak ale každý návštěvník Maggots-Lair.com jistě ví, běžného smrtelníka nedělá maggotem to, čím si futruje svá játra, ale sluchovody, a proto je na čase prostřednictvím nové ankety udělat takový malý audit toho, jak vypadá vůbec složení návštěvníků vašeho oblíbeného webu.

Nová anketní otázka tedy zní "Jaký máte vztah ke Slipknot?". Zkuste, prosím, odpovídat podle svého skutečného přesvědčení - ostatně Maggots-Lair je zde i pro lidi, kterým Slipknot nejsou zrovna denním chlebem i vodou. Přiznávám, že anketní otázka může znít na první poslech trochu prvoplánově a kýčovitě, při hlubším zamyšlení však rozhodně není od věci - fanoušci Slipknot to nemají v posledních letech příliš jednoduché, a tak bude zajímavé sledovat, kolik z nás zůstalo členy Slipknot Army.

Té Slipknot Army, která si radostí div že nenadělala do textilu, když v posledních vteřinách vystoupení Slipknot na festivalu Rock In Rio uzřela následující věc, jenž většině přijde jako pouhé gesto, ale zasvěcení tuší, jak signifikantní moment se před našimi zraky v tu chvíli odehrál. Že se dva kohouti na jednom smetišti prostě nesnesou? Očividně to až tak horké nebude a nás v budoucnu čekají ještě velké věci!


Vox Pokulích!

Corey s vizáží křížence Johna Ceny a Toma Sellecka to na nás svým typicky pošukaným způsobem rozbaluje v novém promo klípku, jenž byl zveřejněn jako podpora blížícího se Taylorova "An Evening with Corey Taylor" tour, o němž jsem informoval zhruba o dvě novinky níže. Celou záležitost můžete zhlédnout zde:

Ne, níže uvedený plakát opravdu není žádnou reminiscencí Ozzfestu 99, to jen hudební evoluce potvrdila nepsané pravidlo o tom, že vás jakýkoliv vývoj vždy přivede zpět na úplný počátek, a tak tvoří hlavní nostrou kostru putovního australského festivalu Soundwave pro rok 2012 jména jako System Of A Down, Limp Bizkit, Coal Chamber, Marilyn Manson, Machine Head a hlavně.. hlavně protinožce svou návštěvou počastuje maskovaný spektákl z Iowy, který po smrti Paula Graye zavítá již na třetí světadíl a pokračuje tak s celoplanetární oslavou odkazu jednoho extrémně talentovaného hudebníka, který nás však bohužel opustil příliš brzy. Line-up tohoto hudebního svátku je opravdu nabitá, a proto místo textového výpisu, jenž by zabral desítky řádků, nasadíme rovnou plakát (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):


Přesné rozmístění koncertní zastávek nenajdete v článku záměrně, všechny jsou totiž hezky chronologicky seřazeny v sekci Koncerty!

Harmonogramy Slipknot a Stone Sour sice pro zbytek tohoto roku nenabízejí žádné koncertní vyžití, to však rozhodně neznamená, že by si hodlal Corey Taylor hodit jen tak nohy na stůl a začít si užívat nazelenalých dolarových miláčků, s jejichž přísunem nemá rocková hvězda jeho formátu žádný problém. Ba právě naopak, Coreyho nakopl úspěch jeho knižního debutu "Seven Deadly Sins - Settling The Argument Between Born Bad And Damaged Good" k další propagaci tohoto dílka, a tak se koncem tohoto roku vydá na "An Evening with Corey Taylor" tour, jehož hlavní premisou bude představení knihy "Seven Deadly Sins", odpovídání na zvídavé otázky fanoušků a závěrem samozřejmě i odehrání několika akustických skladeb, tedy v podstatě to samé, s čím Corey objížděl americká města už před vydáním svého knižního manifestu.

Coreyho čekají následující koncerty (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):

A je to tady, další ze zbývající osmičky válečníků si na svůj pomyslný strom života může vyrýt čtvrtý křížek, jímž se oficiálně dostává do klubu, kde jedni zrají jako víno a druzí začínají bojovat s urologickými problémy. Jim Root bude pochopitelně patřit mezi ty šťastnější a my můžeme jenom doufat, že jej i se čtyřicítkou na krku uvidíme na koncertech pořád jako tu motorovou myš, která toho za jednu show nahází hlavou tolik co běžný smrtelník za celý život. A když už jsme u toho, co Jamese čeká - k oltáří se snad už konečně vydá jeho milá Cristina Scabbia, sedmiletý vztah by si už určitě zasloužil povýšení na vyšší úroveň.

Za celý web Maggots-Lair.com tedy Jamesovi k jeho 40. narozeninám přeji všechno nejlepší, mnoho úspěchů jak v jeho osobním, tak hudebním životě a ať jej múza neopouští aspoň dalších deset let!

Všechno nejlepší, pane Roote!

Jak už jsem proklamoval závěrem jedné z předešlých novinek, firma Harmonix, která stojí za populární sérií video her Rock Band, se rozhodla, že třetí pokračování svého úspěšného titulu obohatí o nový balíček Slipknot písní, jenž bude obsahovat následující písně devítky z Iowy:

>> Slipknot – Left Behind
>> Slipknot – Pulse of the Maggots
>> Slipknot – Snuff
>> Slipknot – Wait and Bleed

Slipknot budou mít ve hře Rock Band 3 tak již pětici skladeb - píseň "Before I Forget" byla totiž součástí základní verze hry už v době jejího vydání. Zmiňovaný balíček čtyř písní bude zpřístupněn na oficiálním webu hry během následujícíh několika dnů a užijí si jej vlastníci konzolí Xbox 360, PlayStation 3 a Wii. Cenová relace by se měla pohybovat v následujícíh hodnotách:

- $6.99, £3.49 UK, €5.29 EU (560 Microsoft Points, 700 Wii Points™) za celý "Slipknot Pack 01"
- $1.99 USD, £.99 UK, €1.49 EU (160 Microsoft Points) za jednu píseň
- $2.00USD (200 Wii Points™) za jednu píseň

Abychom ale nezabředli pouze do suché teorie, chce to nějakou praktickou ochutnávku - zde je tedy první video přímo z akce:

Pokračujeme v průletu nového čísla magazínu Revolver, který.. ale však už to znáte. Tentokrát si posvítíme na další část rozhovoru Shawna Crahana, jenž v tomto konkrétním případě povídal o spolupráci s navrátivším se kytaristou Donniem Steelem, jehož jsme (ne)mohli vidět během již ukončeného comebackového turné enigmy z Iowy.

"Tak zaprvé, Donnieho návrat byl pro nás něčím naprosto přirozeným. Vůbec jsme nad tím neuvažovali, prostě to všechno zapadlo do sebe. Nechtěli jsme nějakého kreténa z jiné kapely, který by vkročil do našeho světa. To by bylo na hovno, nemohl jsem něco takového dovolit. Donnie je pro nás rodina, je součástí Slipknot. Je zapleten do naší smyčky. Okamžitě si mě získal, třeba tím, když jsme byli v Turecku. Já stál zhruba o půl páté ráno před hotelem, kouřil svůj velký kubánský doutník a najednou vidím Donnieho. Řekl jsem mu 'Co tu sakra děláš?' a on na to 'Prostě se procházím a snažím se to všechno zachytit. Zašel jsem do tohoto kostela, šel na toto místo, pořídil tyto fotky - je to tu strašně krásné.' a já si jen řek 'Wow!'. Druhý den jsme cestovali do Ruska a dorazili tam asi v 5 ráno, takže jsme byli všichni hodně unavení, jediný Donnie si opět vše procházel a dokumentoval. Skvělá osoba, strašně mě bavil.

Vyrůstal jsem poblíž Donnieho, zažili jsme spoustu skvělých věcí. Bylo potěšením s ním opět spolupracovat, připomnělo mi to minulost. Pořád jsme vzpomínali na naše zážitky, pamatoval si vše, jako by se to stalo včera. Pamatoval si na moment, kdy jsem si poprvé nasadil masku, věděl prostě všechno. Bylo prostě super být vedle něj a poslouchat, když říkal 'Jo, pamatuji si, jak sis poprvé nasadil klaunskou masku a řekl, že to takhle chceš dělat.', bylo to jako 'Wow, ty nejsi pouze skvělá vzpomínka na minulost, ale zároveň k nám skvěle zapadneš.', a takto to prostě v našem světě musí být. Takoví my jsme. Všechno se děje z nějakého důvodu, nic není nepřirozené. Není to příliš promyšlené, protože to prostě promyšlené být nemusí. Musí to být pouze skutečné. Mí kamarádi mi často říkají, že jedním z mých největších darů je to, že vím, jak věci dělat správně. Nepotřebuji ztrácet čas debatováním o věcech jako kdo, co, kde, kdy, proč - pokud to cítíte, neztrácejte čas, jděte do toho.

Poslední věc, kterou bych chtěl, je to, aby mě nějaký blbec z jiné kapely otravoval jenom kvůli tomu, že chce patřit k něčemu tak obrovskému, jako jsme my. Bůh mi touto cestou splnil můj sen."