Pozice webmastera Slipknot fanstránky, to není jen nějaká stupidní nálepka. Je to poslání, které mnohdy žádá i těžko uvěřitelné kousky, jejichž konáním se člověk dostává na hranu zákona. Přesně tímto jsem si musel v posledních dnech na vlastní kůži projít a nyní vám hodlám vyprávět svůj příběh plný dobrodružství, adrenalinu a kamufláže. Má výprava se odehrává na následující časové přímce:

Sobota 19. listopadu 16:54 - Navštěvuji supermarket Tesco, kde bych obyčejně zamířil asi rovnou k regálu s krabicovým vínem. V ten den mne ale instinkt psavce táhne k oddělení s tiskovinami.

Sobota 19. listopadu 16:56 - A co nevidím, na jedné z polic leží magazín Spark, který sice na své hierarchii měsíčníků řadím zhruba vedle televizního programu, ale tentokrát z něj cítím planout výrazně pozitivní energii!

Sobota 19. listopadu 16:57 - Má intuice skutečně boduje a hned třetí strana nabízí kratičký článek o Stone Sour! Celý nedočkavý vytahuji z kapsy mobilní telefon, rozhodnut zvěčnit tento mimořádný moment, ale zhruba třicetikilový člen security vypadá v ten den mimořádně ostražitě. Odcházím tedy pro víno a zbytek dne mizí v propadlišti dějin.

---------------- bolí mě hlava ------------------

Neděle 20. listopadu 17:30 - Potkávám před Tescem partu houmlesáků, kteří očividně vyznávají stejný ročník vína jako já.

Neděle 20. listopadu 17:33 - Pro dnešní tajnou akci jsem nasadil neutrální barvy, abych splynul s davem. Modrá čepka, zelená bunda a černé kalhoty. Vypadám jako úchyl, ale pro můj úlovek hodlám vytrpět všechno.

Neděle 20. listopadu 17:36 - Ve slevě jsou dnes housky a hřbitovní svíčky. Pro důchodce očividně dokonalá kombinace, a tak se v obchodě nedá ani hnout. Můj oblíbený rachitický člen ochranky mezitím hází lascivní očka po prodavačce, jíž je z toho očividně na blití. Teď, nebo nikdy...

Neděle 20. listopadu 17:37 - Vytahuji z kapsy telefon a pořizuji následující vysokokvalitní snímky:



Neděle 20. listopadu 17:40 - Úlovky pořízeny, pro sichr házím do košíku dva lahváče a přesunuji se k pokladně - vypadá to, že si ale chvíli počkám, cikánská žena přede mnou si doma nechala peněženku.

Neděle 20. listopadu 17:41 - V košíku má asi 15 kilo masa. To zas bude celé sídliště páchnout ovarem.

Neděle 20. listopadu 18:27 - Uvažuji o změně pokladny.

Neděle 20. listopadu 18:30 - Tady to bude ještě na dlouho.

Neděle 20. listopadu 18:47 - Přichází přehnaně aktivní prodavačka, která se mne snaží přemluvit k využití samoobslužné pokladny. Na mé zdráhavé odpovědi reaguje stupidním úsměvem a slovy "Však vás to neukousne".

Neděle 20. listopadu 18:55 - Učím se pracovat s Tesco pokladnu. Zkušení důchodci se nad tím dobře baví a užívají si, že alespoň jeden technický vynález umí kromě protézy obsluhovat rychleji než já.

Neděle 20. listopadu 19:05 - NENÁVIDÍM TESCO!!! Tohle bylo naposled!

Návštěvníci Coreyho sólového turné se pochopitelně v drtivé většině případů rekrutují z řad fanoušků Slipknot, a tak není žádného divu, že se Corey musí nejčastěji potýkat s dotazy zaměřenými na budoucí fungování maskované enigmy z Iowy. K naší radosti tyto otázky Corey nijak necenzuruje, tudíž nás už teď může hřát myšlenka, že další deska Slipknot jistojistě bude! Možná za rok, možná za dva - ale buďme rádi, vždyť v květnu minulého roku by na to nikdo nevsadil ani dva týdny nošené fusekle. Corey o nové desce Slipknot promluvil zde:

Mám takové tušení, že svou myšlenku o tom, jak jsou Coreyho sólová vystoupení super už jenom díky výživné interakci zpěváka se samotnými fanoušky, kteří se jej ptají na zhruba milionkrát zajímavější otázky než profesionálové z hudebních časopisů, jsem zde už asi zmiňoval, nicméně opakování je matka moudrosti a následující sprška videí je jasným důkazem toho, že na tomto tvrzení určitě něco málo pravdy bude. Tak se pohodlně usaďte, možná se dozvíte něco nového:

- "Proč si v průběhu let řval jinak?"

CT: "To je velmi dobrá otázka. Zajímá se, proč jsem změnil na albech "Vol.3" a "Come What(ever) May" svůj řev, abych se pak zase vrátil k tomu původnímu. Asi víte, že na "Iowě" a první desce Stone Sour to byl mnohem níže položený řev. Jsem prostě typem člověka, který se neustále snaží o nějaký vývoj, pořád zkouším něco nového. Klid, ne vždycky to funguje. Na těch albech to třeba moc nefungovalo. Mám ty desky hodně rád, ale s odstupem času si přeju, abych se tam mohl vrátit a odzpívat to trochu níže, protože tehdy jsem byl čerstvý abstinent. Tedy, spíš jsme prostě nepil, protože jsem nebyl součástí žádného programu. Jenom, aby bylo jasno, protože je rozdíl mezi abstinentem a člověkem, co nepije. Já prostě nepiju.

Ten pocit 'Kurva, já si pamatuju úplně všechno, to je docela na prd' byl pro mě tedy hodně nový. Došlo mi, že s touto změnou v životě by to chtělo vyzkoušet i něco nového, i když na "Vol.3" to ještě nebylo tak vysoko jako na "Come What(ever) May", což pro mě byla hodně bolestivá nahrávka a celý den jsem se musel přemáhat. Věc, kterou jsem si pak uvědomil, byla, že si to užívám a mám to rád, ale nejsem to prostě já. Není to ten nízký .... (zde si musíte pustit video pozn. C(8)). Ale určitě toho nelituju, ani nemůžu, protože to jsou prostě časové segmenty, za kterými se můžu ohlédnout a říct si 'Ok, byl jsem zhruba tady, když k tomu došlo'. Z nahrávání těch desek si pamatuju každičkou sekundu každičkého dne, zatímco z "Iowy" si toho kvůli alkoholu příliš nepamatuju. Chlastal jsem tři zkurvené flašky Jacka Danielse denně, když jsem tu desku nahrával. Ne, ne, ne, ne.. to není dobré. Věřte mi... když se probouzíte s lahví a potřebujete další, abyste večer usnuli, tak je to problém. Tak je to hodně velký problém, protože tím pouze maskujete věci, které si nechcete přiznat. Když jsem s tím přestal, najednou bylo všechno lepší. Jsem mnohem zdravější, jsem lepší kamarád, lepší otec, lepší manžel a lepší osoba - a to je vše, oč můžu žádat."


- Jaké bylo pracovat s Maxem Cavalerou a co museli Slipknot udělat, aby si jich všimli v Roadrunner Records?

"To jsou dvě velmi dobré otázky. Max byl vlastně asi první z těch lidí, které jsem potkal a říkal si... (zde si musíte pustit video pozn. C(8)), protože jsem byl velkým fanouškem Sepultury. Říkal jsem si 'Kurva, vždyť to je Max Cavalera!'. A do dnešního dne k němu cítím pořád to samé. Vše se to seběhlo tak, že mi nejdřív poslal muziku, k níž jsem napsal svou část textu, zatímco on psal tu svou a nevěděl, na čem makám já, takže to v tu chvíli bylo skoro kompletní. Když jsme pak vstoupili do studia, trvalo nám asi jenom hodinu, než jsme nahráli celý song 'Jumpdafuckup' a to myslím vážně. Bylo to jako lusknutím prstu. Je to nakonec jedna z mých nejoblíbenějších písní; navíc jsem měl možnost to se Soulfly hrát několikrát živě a to byla vždycky sranda, protože jsem se jenom podíval na Maxe a on se děsně smál, na což jsem mu řek 'Já vím!' (zde si musíte pustit video pozn. C(8)). Pracovat s ním bylo ale opravdu fantastické, už jenom kvůli tomu, že on a jeho rodina ke mně byli vždy velmi vlídní a navíc na tom můžu stavět, protože to dobré se vám pokaždé vrátí. Když pošlete do světa něco dobrého, vrátí se vám to."

"A teď něco k Slipknot - Roadrunner nás odmítli hned třikrát. Abych to upřesnil, odmítli je třikrát, než jsem se k nim přidal já. To je skutečně pravda a nesnažím se říkat sračky o ničem, protože před mým příchodem do té kapely jsem byl velkým fanouškem Slipknot a navštěvoval jsem všechny jejich koncerty. Navíc jsme tehdy s nimi dělali koncerty jako Stone Sour, takže jsem ty kluky znal, byli jsme přátelé. Když jsem se k nim ale připojil, něco se tam změnilo a lidi z Roadrunner Records nás přijeli ještě jednou obhlédnout. To už bylo v době, kdy jsme měli něco připraveného s Rossem Robinsonem, takže je hlavně nutné přiznat hodně velkou zásluhu Rossovi, protože to byl právě on, který jim byl schopen popsat naši kapelu, chápete? Když už to jednou pochopili, byli všichni pro. A poslední věc, kterou řeknu k Roadrunneru - nikdy nedělali obstrukce ohledně ničeho, co nás kdy napadlo. Nechali nás jít vlastní cestou a dělat si naši vlastní věc, což je fantastické, protože v dnešní době už podobnou svobodu příliš nedostanete. Jsem za to strašně rád."



* vysvětlivky:

(zde si musíte pustit video pozn. C(8)) - Corey doplňuje svůj výklad grimasami a zvukovým doprovodem, který by v psané formě vypadal příliš pošukaně.

Corey Taylor už dávno není tím zamaskovaným řvounem v masce, který k fanouškům promlouvá pouze skrze ustálené fráze během koncertů Slipknot a občas něco utrousí v televizní rozhovoru. Ne, Taylor se během posledních let vyprofiloval v naprosto samostatnou entitu, která si díky svým rétorickým schopnostem, činorodosti a tvůrčímu potenciálu může s klidem vyrazit na vlastní turné po Spojených státech, jež návštěvníkovi neprezentuje pouze směsici osvědčených akustických písní, ale nabízí mimořádně komplexní kulturní zážitek, jehož součástí je také diskuze na zajímavá témata či předčítání z Coreyho aktuálního knižního bestselleru "Seven Deadly Sins: Settling the Argument Between Born Bad and Damaged Good".

Je vlastně až docela s podivem, že k "An Evening With Corey Taylor" turné, jak se celá štace jmenuje, došlo až nyní. On už je to totiž nějaký ten pátek, co je číslu osm ze Slipknot viditelně příjemnější poloha vnímavého filozofa a písničkáře než pseudo-drsná póza metalové hvězdy. Fanoušci se zatím dočkali dvou koncertů v Anaheimu a Phoenixu, přičemž celé turné bude brázdit severoamerické končiny až do poloviny prosince. Zde následuje výživná směsice videí z prvních dvou koncertních zastávek "An Evening With Corey Taylor" turné:

Začátek Show:


Otázky a odpovědi:


Dying:


Hesitate:


Zzyzx Rd.:



Další písně - Something I Can Never Have (Nine Inch Nails cover), Through Glass, Spit It Out, Snuff, Down In A Hole (Alice In Chains cover), With or Without You (U2 cover)

Corey o plánech pro Stone Sour / Slipknot:


Corey o šikaně:


Předčítání z knihy:

Na oficiálních webovkách TheCoreyTaylor.com se dnes objevila druhá část záznamu z Coreyho oxfordské mise, která plynule navazuje na tu předchozí a nabízí další rozvádění myšlenky o následování svých snů a rozpoznání skutečného talentu. Necelou čtvrthodinku tohoto zajímavého povídaní můžete zhlédnout zde:

Po ikonkách je třeba doťuknout ještě jednu administrativní povinnost dnešního dne, a tedy vyhodnocení 28. soutěžního zápolení na našem webu, které se neslo ve znamení toho, že jsem si třeskutě naběhl a ve výsledku z toho málem byla docela velká polízanice bez vítěze. Proč, ptáte se?

Inu, stopáž alba, to je podle všeho docela alchymie. Při vymýšlení otázky mě totiž rozhodně nenapadlo, že na různých zdrojích internetu stopáž "Iowy" osciluje v rozmezí hned několika minut, tudíž i vaše tipy byly výrazně rozdílné. Nebojte se, o své soutěžní místo jste tím nepřišli, ba právě naopak - uznal jsem naprosto všechny došlé odpovědi, tedy krom několika pomatenců, kteří si neumí přečíst otázku a zaslali mi stopáž stejnojmenného songu.

To jen, abyste věděli, jaká řehole to někdy bývá. Teď už konečně potěším jednoho a zklamu zbytek - vylosovaným výhercem re-edice desky "Iowa" se stává:

Katka Kovářová


Výherkyni putuje samozřejmě velká gratuláž, do Demoshopu.cz putuje velké poděkování a k vám putuje velká prosba o shovívavost - vyhrát může holt jenom jeden. Tak zase příště! ;)

/ Je tu novinka století! /

Nyní si můžete skutečně znovu ke svému profilu připlácnout také odpovídající ikonku!

Maggots-Lair.com má v současné době přes 4.000 registrovaných uživatelů, což je pořádná červí armáda, a pokud v tomto davu nechcete zapadnout, je na čase svůj profil trochu vytunit.

Mnoho z vás svůj diskuzní um přeneslo na náš Facebook (3000+ strong), ale pravé Slipknot jádro vždy leželo, leží a ležet bude přímo na samotném webu! ;)

/ Konec novinky století /

Kolumbijská telenovela nazvaná Tisíc a jedna noc s Coreym Taylorem dnes hlásí svůj další díl, a jako každá správná telenovela i ve svém třístémpadesátém pokračování pouze prefabrikuje to, co už bylo v minulosti několikrát vyřčeno, případně to každý tak nějak vyčul ze vzduchu svým selským rozumem. Takto se tedy José Armando da Tayloro vyjádřil k otázce nové Slipknot desky pro server The Gauntlet:

"Nemáme teď v úmyslu dělat další Slipknot desku. Joey a Paul byli totiž vždycky těmi, kdo celý proces odstartoval. Potom mi svůj materiál předali a já se v něm snažil nalézt nějaký smysl. Obzvlášť na 'All Hope Is Gone' mi poslali spoustu skvělé hudby, z které bylo těžké vybírat. Bylo pak už jenom na mě, abych prosekal křoví a převedl dema do opravdových písní.

V kapele je teď hodně velký vnitřní boj, to ale neznamená, že nemůžeme vyrazit na turné a nepodělit se o naši hudbu s fanoušky. Spěchat ale do studia a chystat další desku? To mi nesedí a bude možná trvat ještě několik let, než začne.

V kapele je několik lidí, kteří mě mají za padoucha, ale zároveň se najde i pár takových, jež to vidí stejně. Už víme, o čem ta deska bude, teď jen najít ten správný způsob, jak ji připravit."