Od kapely, která způsobila hudební revoluci a získala si legii oddaných fanoušků po celém světě, přichází Living Breathing Films - nová filmová a televizní společnost, jež bude cílit převážně na záhady, napětí, horor a temnou stránku života.

Living Breathing Films, tedy spolupráce mezi vizionářem a perkusionistou Shawnem Crahanem a frontmanem Coreym Taylorem, hodlá letos zamířit na slavný Sundance Film Festival, kde představí projekty, jimiž se bude tato nová filmová společnost zabývat v roce 2012.

Na sobotu 21. ledna Corey, Shawn a Sanctuary5B Artist Management připravili tiskovou konferenci, na kterou následně naváže velká párty a speciální akustické vystoupení pro přítomná média, návštěvníky festivalu a vybrané fanoušky v The Carhartt Backcountry klubu (Park City, Utah), kde se taktéž budou probírat chystané filmové projekty pro tento rok.


"Jelikož se začínáme aktivně zajímat o filmovou a televizní problematiku a chceme se spojit s celým průmyslem, míříme letos na slavný Sundance Festival," říká Shawn Crahan. Mezitím už studio pracuje na svém prvním projektu, na jehož scénáři se aktivně podíleli také Corey se Shawnem. Taylor slibuje: "Bude to hodně psychologické. Je to ve stylu 'Viděly mé oči to, co si myslím, že viděly?'. Určitě to začne vířit vody a svět bude mít o čem hovořit. Takové filmy jsou totiž ty nejlepší."

Corey a Shawn jsou známí po celém světě díky jejich účasti ve vizuálně děsivé, multi-platinové a cenou Grammy ověnčené maskované kapele Slipknot - jedné z největších tvrdě rockových skupin světa. Taylor, jenž zároveň působí v další velké kapele Stone Sour, se stal loni autorem knižního bestselleru "Seven Deadly Sins: Settling The Argument Between Born Bad And Damaged Good", který vydržel 4 týdny na žebříčku "New York Times best sellers list" a ještě o týden déle na žebříčku "Times Of London's best sellers list". Shawn Crahan se kromě režie dokumentů "Voliminal: Inside The Nine" (2006), "Nine: The Making Of All Hope Is Gone" (2008), "(sic)nesess" (2010) a "Goat" (2011) podílel režijně na všech videoklipech Slipknot, což znamená také účast na krátkometrážním snímku "Snuff" z jejich čtvrté řadové desky "All Hope Is Gone". V šestiminutovém videu si zahrál legendární Malcolm McDowell (Mechanický pomeranč), jemuž zdatně sekundoval zpěvák Corey Taylor. Celý tento počin získal na Youtube už přes 14 milionů zhlédnutí, bylo tak jen pouhou otázkou času, než Slipknot plně expandují do filmového světa.

"Dokázali jsme to už v minulosti, dokážeme to i teď. Připravte se na novou úroveň našeho umění a vize," uzavírá Shawn.

Oficiální internetovou prezentaci najdete na adrese Livingbreathingfilms.com!

Corey Taylor a spol. nás v průběhu tohoto roku hodlají počastovat tím nejlepším, co kdy prošlo jejich výrobním procesem. Alespoň to tvrdí jejich vlajkonoš a lídr, kterému, vzhledem k nezpochybnitelným kvalitám celé diskografie Stone Sour, rozhodně není důvod nevěřit. Jak daleko je ale vůbec hard rocková mašina z Iowy s přípravou svého dvoudiskového koncepčního opusu? Corey odhalil novinky z placu exkluzivně pro server ARTISTdirect.com!

"Už se nemůžu dočkat, až se ze mě v nahrávacím studiu stane ten šílený věděc, jenž v podstatě tvoří desku, kterou od nás nikdo neočekává. Mám povolení dělat všechno, co jsem kdy chtěl udělat, takže hodlám v době, kdy chce každý vydávat jenom zkurvené singly, jít hodně proti proudu. Chceme udělat koncepční dvojalbum, které zničí všechno kolem.

Představte si 'The Wall' od Pink Floyd v kombinaci s 'Dirt' od Alice In Chains na steroidech a dostanete malou představu o tom, k čemu teď směřujeme. Máme plně dokončených 14 písní a dalších 15 na cestě. Materiál, jímž disponujeme, je prostě nukleární. Půjde to všemi cestami. Je to hodně temné. Najdete tam klasické rockové skladby, úderné palby a několik kurevsky našlápnutých temných kousků. Jsem z toho skutečně nadšený."

Velkolepě působicí nadpis zase jednou maskuje jenom další z řady pochybných žebříčků, který nám pod epesní nálepkou nepřináší nic jiného, než spršku oblíbených kytaristů jednoho znuděného, či naopak přehnaně aktivního, redaktora. Autorem dnešního žebříčku je jistý Mark Phillips ze serveru ArtistDirect.com, který zkusil poskládat soupisku nejlepších rockových kytaristů 21. století:

- Zoltan Bathory a Jason Hook, Five Finger Death Punch — American Capitalist
- James "Munky" Shaffer, Korn — The Path of Totality, Fear and the Nervous System

- Jim Root a Mick Thomson, Slipknot — All Hope Is Gone

"Slipknot jsou jednou z nejvíce vynalézavých kapel historie a díky své skupině bubeníků a perkusáků redefinovali roli perkusí v tvrdé hudbě. Ba co víc, kytarové riffy k tomu všemu dokonale pasují a celou jejich jedovatou přehlídku tak vedou kupředu. Jim Root a Mick Thomson slouží v tomto sboru jako perfektní dirigenti!"

- Gary Clark, Jr. — The Bright Lights EP
- Jack White
- Ben Bruce a Cameron Liddell, Asking Alexandria — Reckless & Relentless
- Mark Tremonti, Creed, Alter Bridge — AB III
- Slash — Slash
- DJ Ashba, Richard Fortus, Bumblefoot — Guns N' Roses, Chinese Democracy
- Dave Navarro, Jane's Addiction —The Great Escape Artist
- Billy Corgan, Smashing Pumpkins — Teargarden by Kaleidyscope
- Willie Adler a Mark Morton, Lamb of God — Resolution
- Synyster Gates a Zacky Vengeance, Avenged Sevenfold — Nightmare
- Mike Mushok, Staind — Staind
- Adam Jones, Tool — 10,000 Days
- James Hetfield a Kirk Hammett, Metallica — Beyond Magnetic EP

Pokud jste snad zatím neměli možnost ponořit zrak a mysl do knižního bestselleru "Seven Deadly Sins: Settling the Argument Between Born Bad and Damaged Good", určitě uvítáte aktuální soutěž amerického hudebního magazínu Revolver, jenž jednomu šťastlivci věnuje podepsaný výtisk knižní prvotiny Coreyho Taylora. Jak se do celé věci zapojit? Je to velmi prosté - stačí udělit svůj "lajk" Revolveru na Facebooku a následně překliknout na záložku "Signed Corey Taylor Book!". Hodně štěstí!

Opiumofthepeople.net: Podle informací serveru ibanez-news.blogspot.com by se měly brzy na produkční linky firmy Ibanez vydat hned dva nové signature kytarové modely Micka Thomsona! Konkrétně by mělo jít o kytary Ibanez MTM100 BK a Ibanez MTM10 BR, přičemž prvně jmenovaná nebude na svém krku postrádat ani Mickův charakteristický nápis SEVEN. Obě kytary, jejichž přítomnost jste mohli zaznamenat už na comebackovém turné Slipknot, si můžete prohlédnout zde:

Humorná historka s příchutí Coreyho výkalů vzbudila mezi čtenáři poprávu velký ohlas, takže na předchozí novinku navážeme audiovizuální verzí, během které Corey popisuje celou historku i za použití svých grimas a posunků, což samozřejmě zážitek z celého příběhu opět o něco posiluje.

Překlad v předchozí novince se nevztahuje k níže uvedenému videu, nýbrž k rozhovoru, jenž byl pořízen serverem ARTISTdirect.com. Je tedy dost možné, že v obou verzích postřehnete různé nuance.

Corey Taylor si v rozhovoru pro server ARTISTdirect.com vzpomněl na svou oblíbenou příhodu z dob koncertování k desce "Iowa". Pokud si snad myslíte, že šlo o nějaký povedený moment ze studia či výjimečný koncert, budete asi trochu v šoku. Ale Slipknot holt nejsou žádná ořezávátka..

"Má oblíbená vzpomínka na Paula během "Iowa" éry se vztahuje k příhodě, která se nám stala v autobusu během evropského turné. Oba jsme dost pili a já se musel jít najednou vysrat. Každý, kdo se kdy ocitl v tour busu, určitě ví, že se z vás tím pádem stává nežádoucí osoba. Paul mě popadl a říká 'Tak se prostě vyser do sáčku' a já na to 'To přece kurva nemůžu udělat!'. Pro ty, co snad neví - je tím myšleno to, že narvete sáček do záchodu, vyserete se do něj a pak se toho všeho musíte nějak zbavit. Je to něco, jako když venčíte psa v parku. Tak si říkám 'Kurva, už to nevydržím, musím to udělat'. Přitom jediný sáček, který jsme v našem autobusu měli, byl obří pytel na odpad. Tak se tedy snažím narvat ten velký pytel do maličkého záchodu a najednou tam přiběhl Paul a začal se mi strašně smát.

Vykonal jsem tedy potřebu, do pytle hodil i toaletní papír, ale protože jsme byli na cestě, nevěděl jsem, co s tím udělat. Nemohl jsem to tam jen tak nechat. Tak mi Paul říká "Vyhoď to ze dveří" a já na to "Ale my přece jedeme!". On říká "Ser na to, prostě to udělej!". Evropské autobusy mají dveře, které se otvírají skrze vzduchový kompresor, takže se otvírají nejdřív ven a pak ještě na stranu, něco jako ve Star Treku. Tak jsem to tedy vyhodil ven a celý obsah zmizel v noční tmě. Když jsem ty dveře zavřel, oba jsme se s Paulem mohli potrhat smíchy. Druhý den jsme se oba probudili a měli hroznou kocovinu. Podívali jsme se za sebe a řidič crew busu, který jel celou tu dobu za námi, hadicí sestříkával ze svého autobusu něco hnědého, co zdánlivě připomíná bláto. Tak mi říká "Máš ponětí, jak se to stalo?". A já na to "Ne, nemám". A on mi říká "Vypadá to, jako by na nás někdo vyhodil pytel sraček ze dveří". Skončilo to tedy tak, že jsem to všechno musel uklízet já a Paul se mi celou dobu jenom smál. Pořád jsem mu během toho uklízení říkal "Ty zmrde, kdybys mě k tomu neukecal, nikdy bych to neudělal!" (směje se)".

Čtení knih je na žebříčku priorit dnešní omladiny někde mezi dloubáním se v zadku a posloucháním životních rad od svých rodičů, tedy žádná sláva. Mnoho známých tváří se tedy snaží využít svého vlivu a mládež k literatuře nějakým způsobem dohnat, což rozhodně platí i pro Coreyho Taylora, který loni vydal svou knižní prvotinu "Seven Deadly Sins: Settling the Argument Between Born Bad" a nyní zveřejnil krátký seznam trojice svých nejoblíbenějších knih:

Stephen King — The Stand (Svědectví)

Mezi můj top patří určitě nezkrácená verze The Stand, která obsahuje extra 15000 slov. Čtu ji vlastně každý rok a to ji vlastním od svých dvaceti let. Je to rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších knih a její četba je jedno velké dobrodružství, jako když čtete scénář k úžasnému filmu, o kterém víte, že nikdy nevznikne. Jak moc myslíte, že jsem byl nadšený, když Stephen King zmínil Slipknot v knize "Cell"? Kurva, málem jsem z toho zešílel (smích).



Hunter S. Thompson — Fear and Loathing in Las Vegas (Strach a svrab v Las Vegas)

Druhou knihou mého výběru je Fear and Loathing in Las Vegas. Ta kniha je tak inteligentně šílená, až mě docela štve, že jsem ji nenapsal já sám. Opravdu výborná knížka.



Legs McNeil — Please Kill Me: The Uncensored Oral History of Punk (Zab mě, prosím: necenzurovaná historie punku)

Třetím kouskem by byla kniha Please Kill Me, která je perfektním pohledem na newyorkskou punkovou scénu 70. let minulého století, ale zabývá se také punkem na středozápadě, v Kalifornii a Anglii. Skutečně osvětluje zrození punku. Byla to jedna z prvních knih v mé sbírce, která byla napsána formou rozhovorů. Je tam spousta střípků a informací z první ruky - něco ve stylu, jímž se později prezentovaly Walk This Way a The Dirt. Please Kill Me byla ale první knihou tohoto druhu, kterou jsem kdy četl. Je to fantastické čtení. Pokud se zajímáte o hudební historii a chcete vědět, odkud vzešel skutečný punk, začněte u této knihy.