Mediálně činní Corey Taylor a Shawn Crahan odsunuli svého parťáka Joeyho Jordisona poslední dobou tak trochu do pozadí, nicméně Joey, to není žádné ořezávátko, a tak se svým novým rozhovorem přišel zrovna ve chvíli, kdy náš novinkový servis postihla menší okurková sezóna. Ehm, až tak nás Joey asi nesleduje, každopádně jeho nové interview pro server HardrockHaven.net určitě stojí za přečtení:

Hardrock Haven: Je fantastické vidět, že se Slipknot už za pár týdnů vrátí do Austrálie. Musíte mít z toho velkou radost!

Joey Jordison: To tedy máme! Je to asi půl roku, co jsme hráli na festivalu Rock In Rio, kde jsme byli jedním z headlinerů, což bylo něco úžasného. Těsně předtím jsme byli potvrzeni pro Soundwave. Bylo to něco, oč jsme skutečně usilovali. Máme hodně nabídek na koncerty, které zní skvěle, ale Soundwave dostalo přednost. Chtěli jsme se před další deskou ještě jednou podívat dolů do Austrálie a myslím, že je to skvělá příležitost, jak celou tuto záležitost uzavřít. Nemůžu se dočkat, až se k vám dostaneme, těžko věřit, jak rychle se to blíží. Všichni už se těšíme!

Hardrock Haven: Také my se už nemůžeme dočkat, Joey! Budou to určitě velmi speciální koncerty! Minulý rok jste vydali výroční re-edici alba "Iowa" - když se nyní podíváš na nahrávací procesy starších desek, co tě napadne?

Joey Jordison: Je to zvláštní, protože svou hudbu vlastně ani příliš neposlouchám. Víte, koncertujete k tomu 18 měsíců a časem se toho přejíte. Zajímavé na tom ale je, a to samé se stalo v případě re-edice "Iowy", že když to nějakou dobu neslyšíte, řeknete si jenom "Pane Bože!". Pamatuji si, jak to vznikalo, ten konečný výsledek, tu energii. Když na ty časy vzpomínám, napadá mě jenom "Do prdele, jak jsme vůbec něco takového mohli vymyslet?". Vždycky mě to naprosto odrovná a nejinak tomu bylo s "Iowou". Když pak jdete dělat rozhovory a máte vysvětlit, jak ta deska vznikala, pamatujete si sice všechno, ale chcete se naladit na tu správnou vlnu, a tak si tu desku musíte znovu poslechnout... v tu chvíli si jenom říkám, že jsme tehdy byli na kurevsky temném místě! Žádná Slipknot nahrávka ale neobsahuje nic umělého či vykalkulovaného. Když si chci poslechnout nějakou naši desku, nestačí mi jenom jedna píseň, musím si to projít prostě všechno. Pokaždé, když slyším jednu z našich písní, jsem upřímně pyšný na to, co jsme dokázali.

Hardrock Haven: Jak víme, bicí jsou obvykle nahrávány ve studiu jako první. Ty už máš pochopitelně jisté základy písně díky předprodukci zmapovány. Vcházíš tedy do studia s tím, že přesně víš, co uděláš, nebo je to u tebe spíše spontánní proces?

Joey Jordison: Hmm, to záleží od případu. Při vstupu do studia už mám samozřejmě představu, co zhruba budu dělat. Začnu tedy tím, že píseň zahraji zhruba třikrát až čtyřikrát celou, přičemž nejlepší pokusy bývají většinou ty úvodní dva. Pak udělám další tři až čtyři, během nichž se nechám řídit citem a alternuji jednotlivé prvky písně. Jednoduše se tou písní začnu bavit. Následně si všechny své pokusy poslechnu znova a nejlepší úseky našroubuju do jednoho celku. Někdy za letu přijdete s věcmi, které by vás dříve vůbec nenapadly.



Hardrock Haven: Mluvil jsem s některými bubeníky, kteří tvrdili, že denně cvičí i 4 až 5 hodin. Další naopak trénují sotva pár minut předtím, než vběhnou na pódium. Jak často a jak dlouho cvičíš v průměru ty?

Joey Jordison: Od doby, co jsem ve studiu a pracuji na novém materiálu, což je posledních pár týdnů, tak zhruba 6 až 7 hodin denně. Koncem večera jsou vaše ruce a nohy jako želatina! Když jsem ale na turné, netrénuji skoro vůbec, protože rád udržuji věci zábavné, a když něco hrajete pořád a pořád dokola, může se stát, že o to ztratíte zájem. Na cestách potřebuji pouze uvolněné ruce, vytrénované nohy a pulzující krev v žilách, jinak netrénuji vůbec. Když jsem ale doma, zkouším vlastně pořád!

Hardrock Haven: Není pochyb o tom, že jsi inspiroval celou jednu generaci mladých bubeníků. Existuje ale nějaký bubeník, o němž jsi netušil, že je tvým fanouškem a následně tě toto zjištění překvapilo?

Joey Jordison: Ou, tak to je docela jednoduché, protože jich je sice docela dost, ale vždy mě napadne pouze jeden - Stewart Copland z The Police! Nemohl jsem uvěřit, že mne viděl hrát už v roce 2000 na koncertě v San Bernardinu, kam původně dorazil kvůli spolupráci se Sepulturou. Poté vyšlo nové číslo magazínu Modern Drummer a on se tam o mně rozpovídal. Během posledních let se z nás pak stali velcí přátelé, vůbec jsem přitom netušil, že byl mým fanouškem. Způsob jeho hry na desce "Zenyattà Mondatta", kterou mi pouštěli mí rodiče, když jsem byl ještě malý, je úžasný. Je fakt zvláštní, že je mým fanouškem, nikoho by to asi nenapadlo. On je ale velkým fanouškem metalu vůbec a to je skvělé.

Kromě Limp Bizkit najdeme na metalovém poli ještě jednu kapelu, která je velkou částí fanoušků považována za odvěké nepřátele Slipknot. Onou kapelou jsou clevelandští Mushroomhead, a stejně jako v případě Limp Bizkit, ani zde nejde až tak o spor samotných kapel, ale spíš o rivalitu a bujnou fantazii jejich posluchačů. Alespoň to vyplývá ze slov Coreyho Taylora, jenž na svém "An Evening with Corey Taylor" tour okomentoval celou záležitost následovně:

"Jestli si myslím, že Slipknot a Mushroomhead někdy odehrají společný koncert? Možná? Hej, hej, počkejte moment. Zaprvé, můj problém nikdy nebyl v té kapele. Můj problém byl s jejich fanoušky. Když jsme tehdy poprvé hráli v Clevelandu, jejich fanoušci přišli na koncert a házeli po nás různé předměty. Dokonce trefili Paula do obličeje visacím zámkem o velikosti mé pěsti. To se dělo, dokud jsme byli na pódiu. Když jsme pak dohráli a sundali ze sebe všechny sračky, zašli jsme si pěkně do publika. Bylo jich tam sice opravdu hodně, ale byla tam taky celá naše devítka, byli tam s námi Machine Head a ještě naši přátelé z kapely Amen. Můžu vám tedy říct, že jsme to všechno vyřídili přímo na místě. Jak šla léta, nechali jsme to odeznít a stal se z toho spíše spor fanouškovských základen. Já osobně bych podobnou show určitě uvítal, tím spíše teď. Bylo by podle mě úžasné dát něco takového dohromady a prostě si počkat, co se bude dít. Slipknot, Mushroomhead, GWAR a Mudvayne - to by byl nářez. Pokud jsem se totiž naučil nějakou věc, je to ta, že podobné blbosti nesmíte řešit, musíte je nechat být."



thx to Dragiša Pelemiš

Kdo dění okolo maskované enigmy sleduje pečlivě, určitě ho tato informace z letargie nikterak nevytrhne, Shawn Crahan ale v jednom z nejnovějších rozhovorů pro jistotu všem připomenul, že letos se nové desky Slipknot rozhodně nedočkáme. Shawn odpověděl na otázku, jaké budou plány jeho kapely po srpnovém turné, následovně:

"Až to dokončíme, pravděpodobně si dáme pauzu. Může to být měsíc, může to být několik měsíců, možná to dokonce bude i celý rok."

Dále dodal, že po této pauze ukončí svůj proces truchlení nad smrtí Paula Graye:

"Po oné pauze nastane konec mého bezprostředního truchlení nad Paulovou ztrátou. Nikdy se s tím úplně nesrovnám, ale toto bude dostačující čas k tomu, abych se začal plně soustředit."

Závěrem Clown přednesl svou vizi páté řadové desky Slipknot:

"Další album pro nás bude velmi důležité. Bude to podle mě hodně podobné jako "Iowa", akorát zde budeme spíše "pro" věci než "proti" nim. "Iowa" byla totiž proti úplně všemu, včetně nás samých. Tentokrát to ale uděláme pro sebe, pro Paula a pro Paulovu rodinu."

Znáte to, jsou obálky vyloženě trapné, vyloženě průměrné, vyloženě povedené a vyloženě Sparkové, což je de facto ekvivalent trapnosti, takže se pořád točíme v bludném kruhu. Jednou za čas se ale na trhu zjeví magazín s obálkou, která je jednoduše nepřehlédnutelná, a v paměti vám zůstane ještě dlouho poté, co za časopis ve vaší trafice vypláznete své těžce vydělané kapesné. Mezi podobně výjimečné kousky bezesporu patří i přebal nového čísla magazínu Metal Hammer, na němž mafiánsky stylizovaný Corey Taylor s kvérem v ruce jasně demonstruje, co čeká všechny, kteří by snad hodlali pochybovat o dalším fungování Slipknot a Stone Sour (levé myšítko na obálku pro zvětšení):

Pokud jste pozorně poslouchali interview v předchozí novince, určitě vám neunikla informace o novém projektu, na kterém spolupracují James Root a baskytarista Limp Bizkit, Sam Rivers! Jim popsal jejich společné hudební snažení slovy "vzdušné, vesmírné a ve stylu Portishead", což je zhruba dvacet tisíc světelných let vzdálené od toho, co oba muzikanti ve svých dosavadních karierách produkovali. Celá záležitost je zatím samozřejmě teprve v plenkách a nikde není psáno, že vůbec někdy spatří světlo světa, jako alternativa k hudbě Slipknot a Stone Sour by ale minimálně neurazila.

James Root sotva vyběhl od kadeřníka, když do něj narazil štáb serveru BackstageAxxess.com a na letošní NAMM konferenci s ním pořídil následující desetiminutové interview, během něhož Jim představil své nové kytarové doplňky, přiblížil status nahrávání čtvrté desky Stone Sour (vyjít by měla v říjnu) a pochlubil se svými kutilskými schopnostmi, které uplatnil při renovaci domu na Floridě. Rozhovor můžete sledovat po rozkliknutí následující fotky:

Server ARTISTdirect.com vytáhl ze šuplíku kouzelnou kouli, přizval vybrané věštce z celého světa a celá tato veselá parta zkusila společnými silami vybrat sestavu nejočekávanějších desek roku 2012! Pro nás je směrodatné, že se mezi smetánku prodrali také Stone Sour, jejichž čtvrtý řadový počin bude patřit jednoznačně mezi hlavní hudební události tohoto roku. Kompletní seznam zde:

Lana Del Rey - Born to Die
Skrillex - Voltage
WZRD - WZRD
Muse - TBD
Stone Sour - TBD
Flyleaf - TBD
J Devil - TBD
The Killers - TBD
Soundgarden - TBD
Nine Inch Nails - TBD
John Legend - TBD
Smashing Pumpkins - Oceana
Tool - TBD
Hollywood Undead - TBD
Biffy Clyro - TBD
Metallica - TBD
Linkin Park - TBD
Black Sabbath - TBD

Ne, muzikantům skutečně nejeblo a nerozhodli se hromadně pojmenovávat své desky "TBD". Jde pouze o akronym tří anglických slovíček, jejichž tipování nechám na vás. Že je tento odstavec úplně zbytečný? Že je to přece každému jasné? Inu, od doby, kdy jsem si na jistém nejmenovaném hudebním serveru (říkejme mu třeba Musicserver.cz) přečetl, že novinka Davea Grohla ponese název "TBA", nejsem si jistý už ničím na světě.

A na kterou letošní desku se nejvíce těšíte vy?

Opiumofthepeople.net: Víte, kdo spí s polštářem pod pistolí, porazí zeď v tenise a směje se během zvracení? Mohli byste sice prvoplánově nadhodit, že správnou odpovědí je Chuck Norris, toho však z pozice tvrďáka všech tvrďáků začíná nebezpečně vytlačovat Sid Wilson, který je pravděpodobně jediným člověkem na světě, jenž dokáže obsluhovat svůj hudební nástroj a házet přitom hlavou i po čerstvé zlomenině obou patních kostí.

Následující video pochází z prvního koncertu v rámci Mayhem Festivalu 2008, a i když na něm neuvidíte samotný Sidův pád, věrně zachycuje momenty agónie, které jej v následujících minutách následovaly:


Doufejme, že letos Slipknot odpálí Mayhem Festival v poněkud méně zmrzačujícím stylu.