Když Sid Wilson před pár dny začal tapetovat svůj Facebookový profil fotkami z nemocničního lůžka, poděsil tím značnou část fanouškovské základny Slipknot. Nyní se Sid poprvé vyjádřil k důvodu, který jej tuto nepříjemnou proceduru donutil podstoupit:


"Abych všem objasnil svůj zdravotní stav. Začaly se mi tvořit menší boule na hrudníku a okolo bradavek. Po mnoha testech jsme se rozhodli pro jejich odstranění a kompletní biopsii. Testy jsou naštěstí negativní, a to na rakovinu i veškeré další možné nemoci. Takže se léčím rychle jako Wolverine, a i když zatím nemůžu na pódiu předvádět své šílené kousky, odehraju s kapelou Knotfest i celé nadcházející turné!"

Jim Root v aktuálním rozhovoru pro švédský Sweden Rock Magazine zareagoval na letošní slova Brenny Gray, která u soudu s doktorem Danielem Baldim vypověděla, že se nikdo ze Slipknot o jejího zesnulého manžela v souvislosti s jeho dlouholetou drogovou závislostí nezajímal. Jim řekl následující:

"Myslím, že řekla přesně to, co si myslela, že budou chtít právníci slyšet. Paul byl prostě náš bratr, byl nám velmi blízko. Snažili jsme se mu nesčetněkrát zařídit léčení, stáhli jsme ho dokonce z turné a tlačili jsme na něj. Pak jsem se za ním stavil ještě se svou ex-přítelkyní u něj doma a on pořád jen ležel v posteli.

Je tam strašně hodně různých okolností a určitě jí to hodně bolí, možná i proto se snaží vinu svalit na někoho jiného. Je to prostě tak, že Paul měl problém, Paul byl nemocný a my jsme tu pro něj vždy byli. Brenna se na nás vždy může spolehnout a October má osm svých strejdů, kteří se o ni postarají.

Co ale můžete dělat? Pokud je někdo nemocný, snažíte se, aby se uzdravil, nemůžete jej ale posílat znovu, znovu a znovu na léčení. Co vám tedy zbývá? Máte se nastěhovat k němu domů a vychovávat ho?"

O kariéru definujících vítězstvích i obrovských životních karambolech, o momentech čiré radosti i tragických událostech, o pěti řadových deskách Slipknot i příbězích za nimi. Corey Taylor, Mick Thomson, Jim Root, Chris Fehn a Shawn Crahan o své maskované enigmě otevřeněji něž kdy předtím.

Šest let bez nové desky a ztráta dvou zakládajících členů - naprosto drtivou většinu kapel současnosti by tyto události položily na lopatky, Slipknot ale znovu potvrzují, že za 15 let své existence vyrostli v jednu z největších legend metalové historie. Album ".5: The Gray Chapter" ve svém prvním týdnu na japonském trhu opanovalo tamní Oricon Chart, a je tak prvním albem v historii Slipknot, které v Japonsku otevřelo na prvním místě. Dosavadní primát patřil albu "All Hope Is Gone", jež z 2. startovací pozice dolétlo až k ocenění zlatou deskou.

Kam až to v Japonsku dotáhne ".5: The Gray Chapter"? Zatím těžko odhadovat, jisté však je, že v Zemi vycházejícího slunce se letošní Knotfest bude cítit jako doma!

Corey Taylor trvá na tom, že noví členové Slipknot, kteří nahradili zesnulého baskytaristu Paula Graye a vyhozeného bubeníka Joeyho Jordisona, nepřišli do kapely pro peníze, zároveň pro ně ale platí jistá omezení, jelikož stále nejsou plnohodnotnými členy kapely. Corey v rozhovoru pro BBC Radio 1 řekl:

"Nemají čísla, mají však masky a uniformy. Dostali jsme to od lidí celkem sežrat, ale oni zatím jednoduše nejsou stálými členy kapely. Ať už si to lidi chtějí přiznat nebo ne, každičký kousek našeho úspěchu jsme si museli vybojovat. Pokud tedy chcete dostat své místo v této kapele, musíte o to nejdřív zabojovat. A to je podle mě fér.

Faktem je, že si užíváme jejich společnost, své řemeslo ovládají perfektně, a hlavně to jsou fanoušci naší kapely. Nejsou to jenom najatí hráči, kteří čekají na svou výplatu, jedná se o fandy.

Super je navíc to, že nám naslouchají. Není to o tom, že by nebyli dost chytří. Není to ani o tom, že by jim chyběl důvtip. Oni už byli v jiných kapelách, a tak vědí, jak tvořit muziku. Pokud mají svůj názor, určitě je vyslechneme. My ale za ty roky už tak nějak víme, jakým směrem chceme naši kapelu posouvat."

Jedná se tedy spíš o jakýsi rozcestník, který má zvědavého fandu nasměrovat k jedné z aplikací či sociálních sítí, kde v dnešní době probíhá skutečná interakce mezi umělci a jejich příznivci. Bez přehnaných očekávání si tedy můžete projet novou podobu oficiálních webovek na dobře známé adrese Slipknot1.com.

Corey Taylor vyrazil promovat novou desku ".5: The Gray Chapter" na televizní obrazovky, a jelikož se jednalo o The Rich Eisen Show, která mapuje dění v National Football League, je velmi pravděpodobné, že značné části druhé poloviny rozhovoru absolutně nebudete rozumět. Pokud ale znáte některého ze tří fanoušků amerického fotbalu v České republice, rozhodně mu interview nezapomeňte nasdílet!

Corey Taylor si je moc dobře vědom, na čí hlavu padla největší vlna kritiky po nepopulárních krocích, které v minulých měsících učinily obě jeho domovské kapely. Zároveň je však přesvědčen, že tato - byť negativní - odezva je z kariérního hlediska mnohem prospěšnější, než kdyby jeho jméno vypadlo z veřejné konverzace úplně.

"Rozhodně nemáte lehčí spaní. Je to celkem šílené. Měl bych se asi držet co nejdál od oken. S našimi fanoušky je to zvláštní. Někdy z toho mám dokonce pocit jako v 'Twin Peaks'. Nedávno jsem například na internetu viděl diskuzní fórum, kde bylo celé jedno téma vyhrazeno přeměřování čela jedné z modelek, která hrála v klipu 'The Negative One'. Jo, tohle se fakt stalo. Tak si to čtu a jenom si říkám 'Wow!'.

Jednou jsme údajně zabili JFK, i když jsem v té době nebyl ani naživu. Ale zjevně tady existuje technologie, která přenesla naši kapelu do roku 63, abychom mohli zmáčknout kohoutek, cestovat časem zase nazpátek a vrátit se do studia.

I tak to ale miluju. Prostě to miluju. Je to podle mě super. Vždy jsem říkal: Budu radši, když o mě budou lidi mluvit v jakémkoliv duchu, než kdyby nemluvili vůbec, protože dokud vaše jméno figuruje v konverzaci, máte jistotu, že nesete dál své dědictví. Věřte mi, patřím teď mezi ty nejnenáviděnější lidi vůbec. Nemáte ponětí. Věci, které někteří lidi dokáží vypustit z pusy... kdybych to měl brát osobně, neseděl bych teď tady, ale ležel doma ve své posteli a cucal si palec, protože je to šílené.

Beru to ale jako břímě frontmana. Já ale nejsem šéf. Věřte mi. Nejsem šéf ani jedné z kapel. Fungují tam spíše komise. Takže pomáhám s volbou rozhodnutí, ale nedělám je sám. Takové je ale všeobecné vnímání zpěváků. Nic s tím prostě neudělám a jsem už dost velký chlapec na to, abych se s tím vypořádal. Proto mám doma polštář Hello Kitty, do nějž každý večer pláču. O tom ale nechci mluvit. Udržuje mě to skromného. Udržuje mě to tam, kde chci být.

Pro všechny trolly tam venku - zapisuju si vaše adresy! Beru si "Jay a mlčenlivý Bob vrací úder" a jdu po vás! Vytisknu si na počítači vaše podobizny a až vás potkám, dostanete pořádnou nakládačku!"